Kapr obecný

Poznávací znaky

• Ryba s víceméně protáhlým robustním tělem z boků stlačeným, celým nebo zčásti krytým šupinami.
• Hlava je poměrně krátká, tupá, ústa jsou směřována dolů.
• Pohyblivé a vysunovatelné pysky vytvářejí rypec.
• Na horním pysku jsou čtyři vousky.
• Původní divoká říční forma kapra je nízkohřbetá, výška těla je v délce obsažena 3,5–4x. Tělo má celé pokryté šupinami, hlava je holá a linie hlavy přechází plynule v hřbet.
• Rybniční domestikovaný kapr je vysokohřbetý, výška těla je obsažena v jeho délce 2,3–2,6x. Linie hlavy přechází ve hřbet přes záhyb a směřuje strmě vzhůru ke hřbetní ploutvi.
• Domestikovaný kapr může být šupinatý, či s redukovaným počtem šupin (lysý kapr, hladký kapr).
• Ploutve má kapr mohutné, tvrdé paprsky v ploutvích jsou silné, poslední tvrdý paprsek hřbetní a řitní ploutve má zadní hranu pilovitou.
• Báze hřbetní ploutve je velmi dlouhá.
• Z hlediska ošupení domestikovaných kaprů rozlišujeme šupinatého, lysého a hladkého kapra. Řádkový kapr patří mezi lysce.
• Zbarvení závisí na prostředí, na obsahu tuku, na genetickém základu a na věku.
• Hřbet bývá tmavozelený, modravý, hnědý a hnědočervený smíšený s černou, na bocích přechází do špinavě žlutého tónu se zelenými nebo červenými odlesky.
• Spodní strana těla je bělavá, šedavá, žlutavá, někdy i modrá, na břiše nebo ocasním násadci čistě žlutá či oranžová.
• Skřele bývají mosazně lesklé.
• Hřbetní a ocasní ploutve mají barvu jako hřbet, ocasní je s načervenalým nádechem, párové ploutve jsou žlutavé nebo načervenalé.
• Duhovka oka má zlatý lesk, pysky jsou žlutavé.

• Oba druhy karasů (karas obecný a karas stříbřitý) snadno odlišíme od kapra podle toho, že karasi nemají u úst žádné vousky.

Karas obecný
kaprovití

Karas stříbřitý
kaprovití

Osídluje mírně tekoucí a stojaté vody, daří se mu v úživných vodách dobře prosluněných s měkkým dnem a zčásti zarostlých podvodní vegetací.

V důsledku vysazování je dnes kapr rozšířený ve všech typech stojatých vod včetně údolních nádrží i říčních tocích mimopstruhových pásem.

Vlivem vysazování je i v těch nejmenších nádržích a říčkách, často bohužel i v tocích pstruhového pásma.

V povodí Moravy (Dunaje) je původním druhem (endemit dunajského povodí), ale geneticky původní divocí kapři u nás v současné době již nežijí. Výskyt divoké formy kapra byl prokázán pouze v rumunské deltě Dunaje.

V jižní a západní Evropě se o rozšíření kapra zasloužili staří Římané a byl objektem obchodu už v raném středověku.

Plůdek se živí fytoplanktonem a zooplanktonem, později se v potravě objevují larvy i dospělý vodní hmyz, nitěnky, měkkýši a části rostlin a řasy.

Vysunovatelná ústa kaprovi dovolují dobře sbírat potravu z měkkého dna, a to až z hloubky 15 cm.

Nepotřebné části pak vyvrhuje zpětným proudem vody.

Kapr dobře přijímá i člověkem předkládaná krmiva.

Ve vegetačním období se sdružuje v hejnech a ani starší jedinci nejsou vyslovení samotáři.

Nejsou-li kapři za teplých a slunných dní rušeni, plavou s oblibou pod hladinou mezi měkkými porosty a vplouvají i do mělčin.

Za pošmourného počasí se zdržují více u dna.

Při poklesu množství rozpuštěného kyslíku pod hodnotu asi 0,5 mg/l nastává nouzové dýchání a kapři „troubí“ u hladiny.

V zimě se při teplotě vody kolem 4 °C kapři stahují ve větším počtu do hlubších míst a setrvávají zde bez pohybu u dna.

V našich podmínkách dospívají jikernačky ve 4.–5. roce, mlíčáci ve 3.–4. roce.

Kapr patří mezi fytofilní druhy, vytírá se na rostlinný substrát.

Tření je hromadné.

Vlastní výtěr je bouřlivý a odehrává se hlavně v ranních hodinách.

Kříží se s karasem obecným a karasem stříbřitým.

Kapr je naší nejčastěji lovenou rybou.

Loví se převážně na položenou, ačkoliv se dá ulovit i na plavanou, výjimkou není ani úlovek kapra na mušku nebo na přívlač.

Největší rozdíly při volbě náčiní jsou dány očekávanou velikostí úlovku.

Zatímco menší kusy je možné zdolat i na jemnější náčiní, na velké exempláře je nutné mnohem silnější vybavení, protože kapři se při zdolávání brání velmi houževnatě.

Záběry od kaprů přicházejí nejčastěji brzy ráno nebo pozdě večer, závisí to ale také na podmínkách prostředí, počasí, tlaku a větru.

Kapr často zabere i kolem poledne – říká se mu Šimkův kapr, protože Ing. Šimek to v několika knihách uváděl a rybáři v praxi mnohokrát ověřili.

Je-li pod mrakem, deštivo, nebo je voda po dešti zkalená, může kapr brát celý den.

Naopak, když udeří letní vedra, záběry mohou přijít až v nočních hodinách.

Při slunečných bezvětrných dnech lze občas kapry spatřit pod hladinou. Tehdy jsou k jakékoliv nástraze téměř neteční.

K úspěšným nástrahám patří žížala, „mouční červi“, vhodné jsou i rostlinné nástrahy (kolínka, těstoviny, napařená veka, burizony, kostičky chleba, vařené kroupy, hrách, kukuřice, kostičky bramboru apod.)

Univerzální nástrahou jsou různá těsta, která mohou být přibarvená nebo ochucená.

Velmi úspěšnou nástrahou i návnadou zejména pro lov větších kaprů je boilie a různé druhy pelet.

Velký význam při lovu kaprů má vnadění, které pomáhá kapry zdržet v určitém místě. K tomu se obvykle používají vnadicí směsi složené z různých přísad (drcené pečivo, kukuřičný šrot, extrudované přísady nebo různé ochucovače) spolu s vařenou kukuřicí nebo konopím.

Úspěšné bývá pravidelné prokrmování místa – kapři se sem pak vracejí a úlovky bývají častější.

Nejpoužívanějšími návnadami jsou vařená kukuřice, pšenice, hrách, řepka, pelety a boilie.