Latinsky ji říkáme Vimba vimba a domov má v řekách vlévajících se do Severního a Baltského moře. V našich řekách se s touto rybou můžeme také setkat jak v povodí Labe, Vltavy, tak i Moravy – v cejnovém či parmovém pásmu. Podoustev ovšem někdy vytahuje až do lipanového pásma.
Někteří naši rybáři se při svých výpravách za rybami do zemí kolem Baltského a Severního moře nebo i do norských fjordů občas setkávají s koruškou evropskou. Přitom možná mnozí z nich nevědí, že tato nevelká ryba byla ještě před regulací řek tekoucích do výše zmíněných moří součástí naší ichtyofauny.
Různé současné extrémy počasí, které vzbuzují údiv i negativní emoce u nás, lidí, lze z pohledu dlouhodobých výkyvů přírodních dějů považovat pouze za bezvýznamné epizody. Vzhledem k délce lidského života ale mohou mít u konkrétního lidského společenství mnohdy i existenční význam.
Chuťové pupeny nebo pohárky můžeme u ryb najít na různých částech těla. I když tedy mohou některé druhy, například mřenka, ochutnávat předloženou nástrahu (návnadu) třeba ploutví, přece se u většiny ryb koncentrují chuťové receptory v ústech, resp. v koncové části hlavy.
Když během roku delší dobu pozorujete chování ryb ve shodném místě vodního prostředí, někdy k překvapujícím poznatkům. Pokud ryby nerušíte, rychle zjistíte, jak citlivě vnímají a reagují na jakékoliv otřesy (kupříkladu chůze po břehu, náhlý silný zvuk, zahřmění, výstřel).
I když měli naši předkové zájem především o kulinářské využití pstruha obecného, určitě jim neunikla ani tvarová rozmanitost a barevná variabilita této ryby, pocházející z různých povodí, nebo z rozdílných typů vod.
S jistou nadsázkou lze říci, že ještě nedávno málokdo na druhém konci republiky věděl, kudy vůbec řeka Bečva protéká. Po 20. září 2020 už téměř všichni vědí, kde Bečva leží a co se tam událo.
Lín obecný (Tinca tinca) je původním druhem české ichtyofauny a není pochyb o tom, že má v našich vodách své stálé místo. Jde o druh, který byl dokonce (podle historických záznamů) první rybou přisazovanou ke kaprovi obecnému. Jde tak o druhou nejdéle chovanou rybu na našem území.
Březen. Čerstvý větřík rozmarně sviští nad meandry nížinné říčky, vinoucí se tu lukami, tu lesy, daleko od lidských obydlí. Větve olší a vrb se ještě zimničně chvějí v studeném světle pozdního odpoledne, ale v našedle okrových barvách předjaří je už cítit příslib teplých dní, v nichž vše kolem zahalí svěží, voňavá zeleň…