Poznávání

I když nemáme moře, průměrný Čech sní za rok asi 4 kg mořských ryb, popřípadě výrobků z nich. To je téměř neuvěřitelná zpráva, jelikož sladkovodních ryb nesníme v průměru ani kilogram na osobu za rok. Statisticky tak našinec konzumuje 4x více mořských ryb a výrobků než sladkovodních. Nejvíce se na této spotřebě podílí maso z tresek.

Snad v každé knize zabývající se rybami jsou při stavbě rybího těla uvedeny rozdíly ve tvaru a postavení úst u různých rybích druhů.

Kdyby měly současné ryby trochu větší mozek, asi by je svatý Petr docela snadno přesvědčil o tom, že stvořitel je má nade vše rád. Vždyť proč by jim jinak každou chvíli padaly se shora jako mana nebeská různé dobroty? Tu sladká kukuřička, tam brambory, vařená kolínka nebo houska a kromě této „klasiky“ pak i různé exotické směsi líbivých chutí a vůní, nejednou promíchané s žížalami nebo „kosťáky“.

Líheň, kterou jsme o víkendu navštívili, leží v hlubokém údolí řeky Bystřice. Produkuje násady lososovitých ryb pro Moravskoslezský ÚS. Stěžejní část produkce tvoří pstruh obecný, kterého zde každý rok vyprodukují stovky tisíc kusů v různých věkových stádiích. Dále se zde zabývají produkcí desítek tisíc lipanů a pstruhů duhových.   

V posledních letech se rozmohlo získávání „zelené“ energie z obnovitelných zdrojů. Zvlášť lukrativní se stal byznys se slunečními kolektory, které vyrostly prakticky ze dne na den na nejrůznějších, často nevhodných místech.

Když se většina lidí podívá na hráz malé vodní nádrže, tedy jakéhokoli rybníka, myslí si, že takovou masou země nemůže protéct ani kapka vody. Není tomu tak. Jedním z mnoha problémů při zakládání vodních nádrží je průsak tělesem hráze.

Když jsem drska většího viděl poprvé před téměř sedmi lety, říkal jsem si, jaké mám štěstí vidět jako jeden z mála rybářů na vlastní oči rybu, kterou jsem znal jen z obrázků a učebnic.

Síh maréna (Coregonus Maraena) je na našem území nepůvodní druh, který se kdysi těšil u lidí a nejednoho rybáře velké oblibě. Tento druh k nám v podobě jiker dovezl v roce 1882 Josef Šusta.

Postupný úbytek drobných potravních druhů ryb v rybnících a rybničních soustavách je často diskutovaným problémem. Důvody jsou v podstatě známy.

Jen málokteré odvětví má u nás podobnou tradici jako rybníkářství… Jen málokterá ryba je v jiných zemích tak tradiční, jako je český kapr u nás. Je tu doba výlovů. Opakuje se to rok co rok. Už po celá staletí.

Původním areálem výskytu síha peledě (Coregonus peled) jsou velké řeky a jezera mezi řekami Mezeň a Kolyma v Rusku, typickou domovinou v Rusku je řeka Pečora. V dřívějších publikacích se uváděla původní domovina síha peledě i ve Finsku a Švédsku, toto tvrzení se ale již vyvrátilo.

V posledních desetiletích není složité v našich vodách pozorovat úbytek nejrůznějších vodních živočichů. Na některé druhy se dnes v podstatě už jen vzpomíná. Navíc nejde pouze o naši ichtyofaunu, ale vzácní jsou např. původní druhy raků, plži, mlži nebo mihule.

Před časem jsem psal o některých vybraných vnějších parazitech, se kterými se v rámci cvičení v předmětu Nemoci ryb v laboratoři setkáváme. Dnes se podíváme na parazita, který cizopasí nikoli na povrchu těla, ale uvnitř, a to přímo v rybím oku.

Ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus) je protáhlá, ze stran zploštělá ryba s tmavším hřbetem a stříbrnými boky. Na našem území se jako původní druh původně vyskytovala jen v přítocích Dunaje. Zde obývá proudné úseky lipanového a parmového pásma. Naše nová škola je obklopena vodním biotopem, který zkrášluje právě tato ryba. Napomáhá nám zde od řasy, kterou se živí.

Většina z nás si myslí, že bakterie jsou při běžném pohledu neviditelné. V podstatě tomu tak je, když ale vytvářejí kolonie čítající miliony jedinců, tyto útvary mohou být docela nápadné. A z „výtvarného“ hlediska i krásné. Platí to i v případě některých druhů žijících v našich vodách.