V roce 2022 přišlo do redakce 290 přihlášek, na jejichž základě bylo ve 40 kategoriích ryb uděleno 42 zlatých, 36 stříbrných a 31 bronzových odznaků. Celkově jsme zaznamenali mírný nárůst zaslaných úlovků.

To, co vám chci vyprávět, se odehrálo kdysi za hluboké totality. Odpoledne ke konci června jsem jel se svými rodiči rybařit na sportovní rybník poblíž Vodňan. Byla neděle. Slunce pálilo až běda a bylo hrozné dusno. Tedy počasí na chytání nic moc.

Jako malý kluk jsem hltal rybářské články o výpravách za velkými jesetery a snil o tom, že i já někdy tuto pozoruhodnou rybu ulovím. Trvalo skoro čtyřicet let, než se můj sen stal skutečností.

Tři roky čekání – tak by se dalo shrnout to, co jsem koncem loňského března zažil. Tři roky jsem pravidelně na začátku jara chodil na menší zarostlý rybník o velikosti 0,9 ha, na kterém jsem se snažil přelstít místní zlaté líny.

Ačkoli nerybařím, trávím na rybách podstatnou část volného času. Jsem totiž žena rybáře. Ne ta v pravém slova smyslu – můj rybář mi zkrátka u vody říká: „Ženo.“ Někdo by toto oslovení mohl brát jako hanlivé nebo snad urážlivé. Já jsem ale hrdá na to, že jsem žena a neméně na to, že můj muž je rybář.

Každému z nás se u vody určitě přihodily rozmanité zážitky. Mnohem méně je však situací, které sice s rybařením souvisejí, ale stanou se doma. A ještě méně je zážitků, kdy je ve všem rybář zcela nevinně.

Tuto krásnou štiku jsem ulovil 16. října na přívlač wobblerem. Jde o čistého albína o délce 56 cm. Po vyfotografování jsem ho samozřejmě vrátil vodě, kterou byl revír Vltava 20.

Tuhle žlutou štiku jsem chytil 28. září 2022 na Nechranické přehradě. Původně jsem chtěl jet z Prahy na Nechranice až odpoledne, ale vzbudil jsem se ve čtyři hodiny a nemohl usnout. Proto jsem nakonec vyrážel z Prahy už okolo páté ráno.

Zdeněk Vlach mladší ulovil svou první rybu ve třech letech. Byl to pstruh. Od té doby rybaří se svým tátou, který jej v téhle nádherné činnosti nesmírně podporuje. Tentokrát si vyjeli na Pálavu na kapry – všechno ale dopadlo úplně jinak.

V té době jsme spolu s otcem jezdili chytat na sportovní rybník, který ležel jen pár kilometrů od Strakonic. Otec si tam oblíbil krásné místo, přímo proti malému ostrůvku. Ten den, bylo ke konci května, přijel k vodě sám a co se pak dělo dál, znám už jen z jeho úsměvného vyprávění a dodnes mě mrzí, že jsem u toho nebyl.