Vladimír Gregor měl v pondělí 3. května pořádný kus štěstí. Na Vltavě v pstruhovém pásmu chytil potočáka, který má šanci i na zlatý odznak soutěže Nej nej nej, kterou každoročně vyhlašuje časopis Rybářství.

Ahoj, jmenuji se Baruška a mám ráda přírodu a rybaření. Letošní první dva výlety k vodě jsem si moc užila a hezky jsem si zachytala. Byla jsem úspěšnější než tatínek. Už se těším, až budu moct chodit do rybářské kroužku.

Kdo chce chytit jesetera, musí na soukromý rybník. Anebo musí mít neuvěřitelné štěstí jako Kamil Toman z Havlíčkova Brodu. Ten ve středu 7. dubna ulovil nádherného devadesáticentimetrového jesetera malého přímo v řece Sázavě, která městem protéká.

V časopise Rybářství se objevují témata zajímavá, vážná, ale i nevážná. Jedním z autorů, kteří umějí psát i pro pobavení, je Zdeněk Hofman. V dubnovém čísle si vzpomněl na pět příhod, které se mu v minulosti staly v tomto co do počasí nevyzpytatelném měsíci. Jeden z nich si můžete přečíst zde.

Zní to šíleně, ale je to možné. I když se samozřejmě nebude jednat o rozsáhlý komplex vodních ploch, jako v případě komerčního chovu. Tento příspěvek je o tom, jak si vyrobit vlastní produkční rybářství s uzavřeným cyklem například na svém dvoře u rodinného domu.

Každý rybář, který kdy chytal na mimopstruhové řece, to dobře zná. Jsou dny, kdy jste rádi za každou malou ulovenou rybku. A také dny, kdy nestíháte nahazovat, jak jsou ryby aktivní.

Blížil se první červenec, čas prázdnin. Už dlouho jsme s kamarádem Jirkou chodili kolem jednoho malého zapadlého rybníčku, o kterém si každý myslí, že zde plavou maximálně plotice a žáby.

Když jsem viděl první video na Youtube, kde jeden známý kaprař popisoval svůj zbrusu nový výrobek, tzv. critical boilie, byl jsem hodně udivený. Byl to důkaz, že kapři, a zejména ti opravdu velcí, nejsou vůbec tak hloupí, jak si někdy my, rybáři, myslíme. Proto výrobci boilie musí stále vymýšlet nové a nové nástrahy.

Každý rybář ví, jak je kvalitní trojháček užitečný. Někdy je však jeho užitečnost zastíněna zlomyslností, kterou mnozí z vás už dobře znají.

Otevírám dveře od auta a poprvé se nadechuji. Cítím známou vůni oceánu, směs mořských řas a rybiny. To je ono, konečně jsem zase v milovaném Norsku, v zemi, která si na nedostatek vody nemůže stěžovat. Tentokrát jsem se vypravil do kraje Finmark na ostrov Kvalöy, který se nachází asi 35 km od města Tromso.