Šupiny

Vlny na jezeře dosahují snad metrové výšky. Vítr duje, seč mu síly stačí. Ne nadarmo se tomu to místu říká Vyfukov. Snažím se uchýlit na závětrnou stranu ostrova, kde tolik nefouká. Jenže po chvíli zjišťuji, že stejný nápad mají i tisíce komárů, a tak nám nezbývá nic jiného, než vzít pruty a vyplout před těmi krvežíznivými potvůrkami do chráněné zátoky.

Desetiletý Jiří Vávra ulovil 1. září na Lipně svou životní rybu. Fotku parádního kapra nám poslal do redakce jeho táta Jiří Vávra st. Sám nerybaří, rád ale tráví se synem společný čas v přírodě.

Ulovit nějaký méně známých rybí druh je stále těžší. Některé ryby na našem území prakticky nežijí a navíc patří mezi chráněné druhy. Mám na mysli třeba ostruchu, sekavce, piskoře a další.

Několikrát do roka rád přijmu pozvání sestry Monči a zavítám na návštěvu do jihočeských Bohumilic, které leží nedaleko Čkyně.

Chytání úhořů má své kouzlo a každý rybář je určitě rád, když nějakého pěkného hádka zdolá. Tak tomu bylo i v případě Mirka, který ulovil svého prvního úhoře. Jeho manželka ho za rybářskou vášeň nechválila, ale když přinesl domů rybu, nebylo to tak zlé.

Rybář Martin Tokoš ze slovenského města Holíč jezdí už deset let na dovolenou na stejné místo. Na oblíbených Adamovských jezerech nedaleko hranic s Českem zažil toto léto rybaření snů. Chystal se na kapry, ale nakonec chytil obrovského sumce. Informuje o tom web tvnoviny.sk.

Chtěl bych se s vámi podělit o neuvěřitelný rybářský zážitek. Začátkem května jsem byl s manželkou chytat kapry na místní větší svazové vodě. Po celodenním sezení u vody přišel zhruba ve 23:15 záběr a bylo poznat, že mám na prutu velkou rybu.

David Brožík chytá odmala, rybařit ho naučil táta. „Věnuju se hlavně lovu na vláčku a lovu dravců, ale snažím se chytit přes rok tak nějak všechno. Přívlač mám rád, protože je to aktivní lov, ale občas si dám změnu a párkrát do roka to proložím sumcařinou.“

Sumec zabral na hákarl, což je specifický islandský pokrm připravovaný z masa žraloka malohlavého. Parta čtyř kamarádů sumce na začátku července ulovila mezi lounským a březenským jezem na Ohři.

Mladí rybáři na dětském rybářském táboře u otrokovického Štěrkoviště budou na dnešní noc dlouho vzpomínat. Podařil se jim totiž parádní úlovek!

V roce 2022 přišlo do redakce 290 přihlášek, na jejichž základě bylo ve 40 kategoriích ryb uděleno 42 zlatých, 36 stříbrných a 31 bronzových odznaků. Celkově jsme zaznamenali mírný nárůst zaslaných úlovků.

To, co vám chci vyprávět, se odehrálo kdysi za hluboké totality. Odpoledne ke konci června jsem jel se svými rodiči rybařit na sportovní rybník poblíž Vodňan. Byla neděle. Slunce pálilo až běda a bylo hrozné dusno. Tedy počasí na chytání nic moc.

Jako malý kluk jsem hltal rybářské články o výpravách za velkými jesetery a snil o tom, že i já někdy tuto pozoruhodnou rybu ulovím. Trvalo skoro čtyřicet let, než se můj sen stal skutečností.

Tři roky čekání – tak by se dalo shrnout to, co jsem koncem loňského března zažil. Tři roky jsem pravidelně na začátku jara chodil na menší zarostlý rybník o velikosti 0,9 ha, na kterém jsem se snažil přelstít místní zlaté líny.

Ačkoli nerybařím, trávím na rybách podstatnou část volného času. Jsem totiž žena rybáře. Ne ta v pravém slova smyslu – můj rybář mi zkrátka u vody říká: „Ženo.“ Někdo by toto oslovení mohl brát jako hanlivé nebo snad urážlivé. Já jsem ale hrdá na to, že jsem žena a neméně na to, že můj muž je rybář.