To, co vám chci vyprávět, se odehrálo kdysi za hluboké totality. Odpoledne ke konci června jsem jel se svými rodiči rybařit na sportovní rybník poblíž Vodňan. Byla neděle. Slunce pálilo až běda a bylo hrozné dusno. Tedy počasí na chytání nic moc.
Jako malý kluk jsem hltal rybářské články o výpravách za velkými jesetery a snil o tom, že i já někdy tuto pozoruhodnou rybu ulovím. Trvalo skoro čtyřicet let, než se můj sen stal skutečností.
Tři roky čekání – tak by se dalo shrnout to, co jsem koncem loňského března zažil. Tři roky jsem pravidelně na začátku jara chodil na menší zarostlý rybník o velikosti 0,9 ha, na kterém jsem se snažil přelstít místní zlaté líny.
Ačkoli nerybařím, trávím na rybách podstatnou část volného času. Jsem totiž žena rybáře. Ne ta v pravém slova smyslu – můj rybář mi zkrátka u vody říká: „Ženo.“ Někdo by toto oslovení mohl brát jako hanlivé nebo snad urážlivé. Já jsem ale hrdá na to, že jsem žena a neméně na to, že můj muž je rybář.
Každému z nás se u vody určitě přihodily rozmanité zážitky. Mnohem méně je však situací, které sice s rybařením souvisejí, ale stanou se doma. A ještě méně je zážitků, kdy je ve všem rybář zcela nevinně.
Tuto krásnou štiku jsem ulovil 16. října na přívlač wobblerem. Jde o čistého albína o délce 56 cm. Po vyfotografování jsem ho samozřejmě vrátil vodě, kterou byl revír Vltava 20.
Tuhle žlutou štiku jsem chytil 28. září 2022 na Nechranické přehradě. Původně jsem chtěl jet z Prahy na Nechranice až odpoledne, ale vzbudil jsem se ve čtyři hodiny a nemohl usnout. Proto jsem nakonec vyrážel z Prahy už okolo páté ráno.
Zdeněk Vlach mladší ulovil svou první rybu ve třech letech. Byl to pstruh. Od té doby rybaří se svým tátou, který jej v téhle nádherné činnosti nesmírně podporuje. Tentokrát si vyjeli na Pálavu na kapry – všechno ale dopadlo úplně jinak.
V té době jsme spolu s otcem jezdili chytat na sportovní rybník, který ležel jen pár kilometrů od Strakonic. Otec si tam oblíbil krásné místo, přímo proti malému ostrůvku. Ten den, bylo ke konci května, přijel k vodě sám a co se pak dělo dál, znám už jen z jeho úsměvného vyprávění a dodnes mě mrzí, že jsem u toho nebyl.