Rád bych se s vámi podělil o další povedenou výpravu na svazovou pískovnu, kam jsem se s kolegou rozhodl vyrazit ne těsně před třením, jako každý druhý rybář, ale těsně po něm.
Dřevěný klacek, kus vlasce nebo provazu, brko a háček. To je asi nejčastější rybářský základ, který bude podobný po celém světě. Liší se snad jen v takových detailech, že ve Vietnamu jsme chytali na bambusové klacky a v Česku se nejčastěji používala líska.
V roce 2021 přišlo do naší soutěže 262 přihlášek, na jejichž základě bylo ve 49 kategoriích ryb uděleno 42 zlatých, 30 stříbrných a 29 bronzových odznaků.
Každý máme nějakého souseda. Já velkého Vaška. Je povoláním tesař a náturou dříč. Bydlí u řeky, ale lov ryb mu nic neříká. Má jen jednu vášeň, práci. Tím se podstatně lišíme. Mám v povaze obohacovat blízké tím, co obohacuje mě. Barvitě jsem mu líčil krásu a romantiku rybaření. Ta naivita, jen se pousmál.
Teplé květnové počasí nedávalo příliš nadějí na jakýkoliv úlovek. Bylo tak teplo, že jsem se po chvíli i zapařil v prsačkách. Za celý den jsem měl jen pár opatrných záběrů a hodlal jsem své dobrodružství ukončit.
Tlouště jsem nikdy nechytal záměrně. Avšak pokaždé mě jeho náhodné ulovení potěšilo. Můj příběh začíná ve čtvrtek večer, kdy jsem zbitý po celém dni padl před devátou hodinou večerní na pohovku a manželka povídá: „Zítra vezmu děti na plavání já. Nechceš jít na ryby?“
Pavel Buček chytil opravdu velikou rybu, s jejíž hmotností si nedokázala poradit váha kalibrovaná do 50 kg. Úlovkem byl tolstolobik, kterého do nádrže možná vysazoval jeho dědeček před třiceti lety!
Simona Andrle rybaří prvním rokem. Sama říká, že je toho ještě hodně, co se musí naučit. Přesto se jí na konci prázdnin na vodní nádrži Rozkoš povedl parádní úlovek.
Prvního říjnového dne se Vladimíru Hrabánkovi povedl na Sázavě životní úlovek. Po třiceti minutách zdolal nádhernou štiku dlouhou 118 cm. Největší štika oceněná zlatým odznakem v loňském ročníku soutěže NEJ NEJ, kterou časopis Rybářství vyhlašuje od roku 1971, měřila o centimetr méně.