K rybářům a jejich koníčku určitě patří i rybářská latina. Bez šťavnatě vyprávěných příhod a zážitků, různě přikrášlených nebo zcela smyšlených, se neobejde prakticky žádná rybářská sešlost, ale často ani posezení u nahozených prutů.
Nedá mi, abych vám nenapsala, jak to vlastně bylo s loňským vánočním kaprem. Po prázdninách šel manžel na operaci s ramenem, takže chytání nepřipadalo v úvahu. Sice jsem to viděla na docela dlouhou dobu, ale manžel se hojil rychle a při první příležitosti se vydal na ryby.
K rybářům a jejich koníčku určitě patří i rybářská latina. Bez šťavnatě vyprávěných příhod a zážitků, různě přikrášlených nebo zcela smyšlených, se neobejde prakticky žádná rybářská sešlost, ale často ani posezení u nahozených prutů.
K rybářům a jejich koníčku určitě patří i rybářská latina. Bez šťavnatě vyprávěných příhod a zážitků, různě přikrášlených nebo zcela smyšlených, se neobejde prakticky žádná rybářská sešlost, ale často ani posezení u nahozených prutů.
Když vám budík zazvoní v pět hodin ráno v den, kdy nemusíte do práce, musí to mít nějaký důvod. „A určitě je to skvělý nápad,“ přesvědčuji ten opuchlý a pomačkaný obličej, který se na mě vyčítavě dívá ze zrcadla v koupelně. Bude zima nebo teplo? Nechtělo by to třeba takový ten žlutý pogumovaný kabát, co jsem tuhle viděl v televizi?
Každý rybář je svým způsobem originál. Jsou však rybáři, jejichž originalitu chápeme jen velmi těžce. Proto chci dnes zmínit ty rybáře, které můžeme zařadit do kategorie DIVNÍ. A na jejich podivné chování hledáme odpověď jen složitě.
Bylo 17. října, vydal jsem se k vodě vyzkoušet pár nástrah a také svůj nový proutek na UL přívlač. Ten den vypadal nevinně a nic nenasvěcovalo tomu, že mi sv. Petr nachystal životní souboj.
Zvláštních situací zažijeme na rybách spousty. A co teprve za volantem! Málo který příběh však překoná to, co se stalo Švédovy na dálnici.
Děda měl svou zaručenou metodu, jak s úspěchem navnadit. Dokonalou, tajnou, vymazlenou. A taky své místo na řece, kterému býval věrný. Do vody vždy několik dní před akcí padalo krmení. O jeho skladbě jsme věděli jen to, že je z rohlíků, kukuřičného šrotu a nějaké vůně. Byla to metoda Granada a trochu lezla do peněz. Těch děda jako důchodce moc neměl, zato měl povahu buldoka. Celý podzim sbíral po poli kukuřičné klasy, vozil je domů, sušil, loupal a šrotoval. Byl pilný jako včelička.
Nedá mi to. Usedám k počítači, abych se s vámi podělil o četné zážitky z poslední výpravy za velkými kapry. Říkám-li velkými, mám na mysli ryby o hmotnosti nad 20 kg. Podobných exemplářů v našich revírech mnoho neplave. Proto za nimi se synem jezdíme do zahraničí.
