Vlkouš obecný je nazýván mnoha různými jmény (zejména v angličtině – Atlantic wolffish, wolffish, seawolf, catfish). Leopard bývá anglicky nazýván Spotted wolffish, což často vede k nedorozumění.

Existují rybáři, kteří se nesmíří s tím, že ryby neberou, a snaží se vymýšlet nové účinné nástrahy. Vymyslet v dnešní době něco nového je poměrně složité. Pavel Vyboh patří k těm, kterým nápady nechybějí a často se pouští do experimentování s nástrahami.

K rybářům a jejich koníčku určitě patří i rybářská latina. Bez šťavnatě vyprávěných příhod a zážitků, různě přikrášlených nebo zcela smyšlených, se neobejde prakticky žádná rybářská sešlost, ale často ani posezení u nahozených prutů.

Dlouze přemýšlím nad skleničkou výborné černohorské rakije o charakteristice obyvatel této zajímavé země. Nakonec jsem se rozhodl, že si na úvod vypůjčím slova amerického novináře Sulzbergera: „Balkán… To byl veselý poloostrov plný bujarých lidí, kteří jedli ostré jídlo, pili silnou kořalku, nosili pestrobarevné šaty, snadno milovali i zabíjeli a měli úžasný talent rozpoutávat války.“

Krym nepatří mezi nejnavštěvovanější destinace. Naopak, u spousty lidí tento název vyvolá strach a nejistotu. Možná i proto není o tuto lokalitu mezi Čechy velký zájem. Tento stav však vychází spíše z neznalosti. Krymský poloostrov má rybářům rozhodně co nabídnout. Dnes se zaměříme na jehlice, které jsou ceněny pro své výtečné maso. Ale pozor, pokud si budete chtít na těchto rybkách pochutnat, nelekejte se svítivě zelených kostí, které jsou pro ně typické.

Je čtvrtek, konec listopadu, v kanceláři zvoní telefon. Volá Honza z Chodova u Domažlic, jestli bych prý s jeho tchánem Jirkou nevyrazil na ryby na Orlík. Ani jeden z nich prý na Orlíku ještě nebyl a chtějí tam vyzkoušet krásy podzimního lovu dravců, protože během roku se dostanou maximálně na kapříky na svém oblíbeném rybníčku.

Ryba, se skvělým zrakem, zabíjející kořist ocasem a až bájně opatrná. To jsou pravdy i nepravdy o bolenovi. Je skutečně těžké tohoto dravce ulovit nebo pouze volíme špatné metody lovu?

Po osmi hodinách letu přes zamrzlé pláně Grónska a kanadské Arktidy se nám naskytl naprosto odlišný pohled – v horách a lesích se zaleskla modravá jezera a stužky řek. Těch řek, po kterých před více než sto lety za časů „zlaté horečky“ putovaly na daleký sever tisíce mužů i žen. A teď se na ně vydávám já, abych zde prověřil svůj rybářský um.

V rybářské terminologii se často uchytí název, který vznikl za časů, kdy byla pravidla lovu volnější. Mihuli dnes potkáte jen velmi zřídka, nicméně název mihulí cop přetrval. Mihule byly nahrazeny kousky rozřezaného masa a o jeho účinnosti není pochyb.

Každá řeka má svá krásná zákoutí, ale nejkrásnější a také nejzajímavější jsou na každé řece, tedy alespoň z mého pohledu, jezy. Přitahovaly mě vždycky. Ať už to bylo jen pár kamenů nadržujících trochu hladinu, nebo mohutná betonová stavba, přes kterou se hrnou s rachotem masy vody. Vždy zde cítím úctu k síle řeky.