Říjnovou tmou se pomalu sune kolona asi padesáti aut. Jsem někde uprostřed. Jakékoliv snahy o předjíždění už jsem vzdal. Teď jen poslušně čekám, stejně jako ostatní, až kamiony a náklaďáky s přívěsy konečně někam odbočí. Snad po padesáté za poslední dva dny sahám po telefonu a větší části dánské expedice vysvětluji důvod i rozsah zpoždění.

Do České republiky se pozvolna vkradla královna Zima. Zvířata uléhají ke spánku, ve vánku se na stromech chvějí poslední lístky, které co nevidět dopadnou na zmrzlou zem, a štiky si vyráží nacpat před zimou svá břicha.

Pepův wobbler s imitací pstruha dopadl kousek od stanoviště velké štiky. Nestihla zaútočit, ale pohyb vetřelce jí neunikl. Vyjela asi metr ze své skrýše a čekala, co se bude dít. Nezvaný host se po chvíli vrací a jeho dráha vede tentokrát v těsné blízkosti zubaté dračice. Ta kousek popojede a zaútočí rychlostí blesku. Rybář v lodi je překvapený, ale reaguje pohotově a štice tvrdě odporuje. Zpočátku je ryba zmatená, protože žádnou reakci nečekala. Pak si vzpomene na jeden z minulých zážitků a pochopí, že je zle.

Umělé patentky zná asi každý milovník ultralehké přívlače. Je to velice dobrá umělá nástraha ve spojení s marmyškou i malými jigovými háčky s wolframovou hlavičkou. S trochou fantazie trochu připomíná hnojní žížalu. Vyrábí se ve dvou velikostech. Malé patentky jsou vyvedené naprosto realisticky a ve vodě pracují přímo parádně. Větší patentky je lepší netrhat po jedné, ale nastražit na háček dvě spojené. Tím je jejich pohyb při vedení pro ryby zajímavější a lákavější. Nástraha je sice delší, ale zhltnout ji během chvilky dokáže i menší okoun.

Text: Milan Tychler, foto: autor Neúspěch se přičte na vrub kormoránům a špatnému zarybnění. Netvrdím,…

Pepův wobbler s imitací pstruha dopadl kousek od stanoviště velké štiky. Nestihla zaútočit, ale pohyb vetřelce jí neunikl. Vyjela asi metr ze své skrýše a čekala, co se bude dít. Nezvaný host se po chvíli vrací a jeho dráha vede tentokrát v těsné blízkosti zubaté dračice. Ta kousek popojede a zaútočí rychlostí blesku. Rybář v lodi je překvapený, ale reaguje pohotově a překvapí štiku tvrdým odporem. Zpočátku je zmatená, protože žádnou reakci nečekala. Pak si vzpomene na jeden z minulých zážitků a pochopí, že je zle.

„Jo, to minule na Odře…“ A další tesklivé povzdechy… To všechno se mi honí hlavou, když sedím u vody a přemýšlím o řece, od které jsem se odstěhoval. Už je tomu přes rok. Poprvé jsem nahodil udici na revíru Odra 5 někdy v roce 1977. Je to mimopstruhový revír, převážně parmového pásma. V nadjezí ve Studénce a v Bartošovicích jsou úseky typického
cejnového pásma.

Věřím, že nejsem daleko od pravdy, když řeknu, že při vyslovení jména této krásné země s námi povětšinou cloumají emoce. Někdo vzpomíná na krásu tulipánů, druhý na podobnou krásu vzrušujících a všudypřítomných uliček lásky v hlavním městě Amsterdamu a jiný třeba na barvitou atmosféru marihuanových doupat při návštěvě tzv. coffee shopu.

Při chytání štik je nejdůležitějším krokem dravce vypátrat. Samotný lov už bývá jednoduchý, protože štika patří mezi predátory, kteří se nechají velmi lehce vyprovokovat. Tolik teorie. V praxi však velmi často narážím na nejrůznější překážky. Zásadním krokem je zvolit správnou strategii. Pokud objevím opravdu zkušenou štiku, zvolím jednoznačně živou rybičku.

O návnadách a nástrahách toho bylo napsáno již mnoho. Každý začínající rybář si rád nechá poradit a pak zkušenosti nabírá postupně. My s manželem vnadíme podle toho, na jaký revír jdeme chytat. Občas se zeptáme rybářů, kteří sedí u vody, na co chytají. Ti normální nám řeknou, co rybám nabízejí, jsou ale i kolegové, kteří si svá tajemství chrání a s ostatními kolegy nekomunikují.