Milovníci lovu na umělou mušku dávají převážně přednost tekoucím vodám. Podhorské pstruhové říčce se spoustou tůní v krásném lůnu přírody, kde se prohánějí pstruzi. Těmto lokalitám stojaté vody konkurovat nemohou. Kam ale zajít na ryby, když prší a v naší překrásné říčce se valí kalná voda. Kde jsou naše tůně? Muška proletí peřejí během několika sekund a žádná ryba se pro ni nezvedne. Viditelnost je nulová a šance na pěkný rybolov také. Nezbývá než čekat, až voda opadne. To ale může trvat dlouho.

Duben je pro rybaření přímo ideálním měsícem. Povolená doba lovu se prodloužila, v mimopstruhových revírech můžeme prohánět ryby od čtyř hodin ráno do půlnoci. Tuto výhodu oceníme hlavně při lovu úhořů, kteří jsou nejaktivnější právě v noci, kdy pod rouškou tmy vyrážejí na lov.

Asi se shodneme, že velikáni v těchto vodách přemnožení nejsou. Ale čas od času nějakého krasavce ulovíme a klademe si otázku, jak to s většími kapry vlastně je. Jsou tak obezřetní, že je nelze ulovit? Nebo je jich tak málo? Neumíme je hledat, anebo máme špatné nástrahy? Mnoho let se snažím najít přijatelné vysvětlení, které pochopitelně nikdy nebude stoprocentní.

Bulharské pobřeží kdysi přes léto obléhaly davy českých turistů. To bylo v době, kdy Černé moře bylo jediné teplé moře, které bylo pro našince bezproblémově dostupné. Dnes žijeme v jiném světě. Zájem Čechů o Černé moře citelně ochabl, mnohým lidem se zdá příliš obyčejné a málo exotické. Přitom Černé moře je skutečně výjimečné. Nejedná se o moře spojené s Atlantikem, ale o moře hluboko zasunuté do nitra Eurasie. To vytváří zcela specifické podmínky.