Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu! Začátek roku je vhodným obdobím k bilancování uplynulé sezony a plánování příštích lovů. Ve vzpomínkách se vracím k několika nádherným zážitkům při zdolávání velkých ryb. Jsou to vzácné okamžiky, které se navždy zapsaly do mojí mysli.

Možná jste zaregistrovali rybářský trend posledních let: Nic neříct, nic neprozradit. Kupříkladu v soutěži Nejnej by už pomalu mohli zrušit kolonku revíru, kde byla ta která konkrétní ryba ulovena, protože čím dál tím častěji píšeme: Někde na Labi… Svazovka… Můj oblíbený revír… Štěrkáč, písák apod.

Bylo, nebylo. Spíše bylo. V jednom malém království uprostřed Evropy žili, pracovali a hodně rybařili tři kamarádi. Švarní mládenci dalo by se říci. Dlouhán Tomáš, kterému sudičky daly darem veliké srdíčko a toulavé boty. Mohutný Martin dostal od postav stojících vedle kolébky jen to nejhezčí a nejlepší. Snad proto si vysloužil přezdívku Štístko. Na posledního z trojlístku zbyly jen drobečky, zato ze všeho. Nebyl smolař a občas se i dostal za hranice království. Náhoda mu vždy postavila do cesty někoho, koho stálo za to poznat.

Máme tady opět leden a začínáme od začátku… Jestlipak si ještě vzpomínáte na první příspěvek mého deníku? Byl o tom, jak to všechno začalo, jak jsme se učili rybařit, kolik legrace jsme si užili, když jsme se doma učili nahazovat. Byl i o tom, že se s rybářem doma rozhodně nudit nebudete a že docela dobře vyzkoumáte, co mu koupit pod stromeček.

Když jsme s kamarádem Martinem zvažovali, kam vyrazíme, padl návrh, že bychom mohli navštívit naši největší řeku – Labe.

Po dlouhých úvahách jsem vyrazil na slepé rameno řeky. A vyplatilo se! I v prosinci…

Již několik dnů si prosinec dělá s počasím, co chce a ukazuje mi všechny tváře, které si lze vymyslet. Jeden den mi moderátorka počasí v televizi s ledovým hlasem tvrdí, že letošní Vánoce budou opět celé na blátě, aby mi po odpolední chumelenici sdělila, jak krutá zima po dlouhé době bude.

Po sněhu ani památky, všude bláto a jen bláto, reklamní masáže, kádě s rybami. No jasně, budou Vánoce. A já stojím u jedné takové obří nádoby a kapři se na mě šklebí tou svojí pusou do podkovy a líně se převalují. Líně, nebo z posledních sil. Jako já.

S lososy jako by se letos roztrhl pytel. Na Labi v Hřensku ulovil Ondřej Linhart 13. 12. 2020 letos již třetího lososa. Ryba zabrala na gumovou nástrahu.

Konec roku je tady. Většina rybářů již odložila rybářské nádobíčko a věnuje se zaslouženému odpočinku. Každým rokem však přibývá nadšenců, kteří loví celoročně a není se čemu divit.