Každý měsíc, každý týden, každý den na rybách mám rád a každý ten den je jiný, i když budu rybařit na stejném místě. Ale květen je výjimečný měsíc, protože na „mých“ vodách berou líni. Lína mohu samozřejmě chytit i v pěkném dubnu a pak kdykoli v roce, dokud se neochladí, jenže od půlky května je lov línů spojen se spoustou jiných krásných vjemů. Vše vnímám mnohem výrazněji než jindy v roce.

Vývoj nejde zastavit. Někdy je to takový úprk, že z něj člověku běhá mráz po zádech. Mnohdy staršímu člověku přijde líto, že patří ke generaci, která už to nějak nestíhá. Ale pak si řekne: Klid, chlapče! Vždyť oni ti mladí vůbec nevědí, jak bylo dříve někdy krásně!

Říčka Smutná lenivě protéká jihočeskou krajinou miliony let. Její břehy předci osídlovali už v prehistorických dobách. V dnešní době blízkost říčky láká především chalupáře, turisty, rybáře a myslivce. Ale přitahuje i senzitivní jedince, kteří u jejích břehů rádi rozjímají.

V prosinci loňského roku se plánovala výprava na Jezero Štít u Chlumce nad Cidlinou. Ještě týden před odjezdem jsem nevěděla, jestli na tuto výpravu také vyrazím, protože jsem měla před zkouškami. Nakonec se jeden z rybářů nemohl výpravy zúčastnit a zeptal se mě, jestli bych nechtěla jet místo něj. Takovou šanci jsem nemohla odmítnout. Výprava se uskutečnila 23. až 30. května.

Další ryba, na kterou se zaměříme, je okoun říční. Zástupce řádu ostnoploutvých z čeledi okounovitých zná jistě každý rybář. Dvě hřbetní ploutve, olivově zelené boky s černými pruhy a tmavým hřbetem. Břišní, řitní a ocasní ploutve červeně zbarvené – to jsou typické znaky této nádherné ryby.