Rybožraví ptáci jako je kormorán velký, ledňáček říční či volavka popelavá jsou přirozenou součástí přírody v Evropě již dlouhou dobu. V posledních desetiletích se výrazně skloňuje skutečné složení jejich potravy – tedy informace o tom, jaké druhy ryb a jak velké ryby tito ptáci skutečně loví.

text: Roman Lyach

Pokud jste si někdy položili otázku, jakými exaktními metodami mohou vědci a praktici zjišťovat složení potravy rybožravých ptáků, v tomto článku dostanete odpověď.

Rybožraví ptáci jsou v rybářských kruzích hodně skloňovaným pojmem. V posledních desetiletích se značně stupňuje konflikt, který kvůli nim vzniká mezi ochránci přírody na jedné straně a rybáři na straně druhé. Rozpor je dán především tím, že tito ptáci žerou ryby, které tak podle názoru mnohých berou právě rybářům.

Pokud ovšem chceme zjistit, kolik ryb a jakých velikostí či druhů celá populace rybožravých ptáků za rok skutečně uloví, budeme se muset spolehnout na kombinaci různých, více či méně komplexních metod. Jak se tedy provádí analýzy potravy těchto opeřenců?

Od dalekohledu po PCR testy

Metod analýzy složení potravy rybožravých ptáků je hned několik. Některé jsou založené na nahodilém pozorování a využívání možností, které nám příroda občas nabídne. Jiné jsou systematické a pracují s pozorováním ptáků a sběry vzorků ve striktně stanovenou denní dobu.

Metody se velmi odlišují jedna od druhé svou podstatou – od prostého usmrcení ptáků a analýzy trávicího traktu až po kompletně neinvazivní metody sledování ptáků dalekohledem, při němž si ptáci pozorovatele často ani nevšimnou.

papuchalk
Papuchalk dokáže létat i s několika rybami v zobáku najednou, foto: Licence Creative Commons

Nepřímé metody jsou taktéž poměrně široké – od mechanického sběru a analýzy vývržků či trusu až po PCR analýzy klíčových rybích proteinů či analýzy stabilních izotopů v tkáních kořisti. Klíčové je, že žádná metoda není všespásná. Při analýze potravy neexistuje žádná „stříbrná kulka“, tedy metoda, která by fungovala dobře pro všechny druhy ptáků a k určení velikostí, druhů i počtů sežraných ryb.

Každá z metod, které si záhy popíšeme, má své silné stránky a slabiny – a je tedy využitelná na získání trochu jiného typu informace o složení potravy ptáků.

Proč rybožraví predátoři zvracejí, když se na ně střílí? Jak vědcům „pomáhají“ ropné skvrny a další ekologické katastrofy? Proč se častěji nepoužívá poměrně snadný sběr vývržků na všechny potravní analýzy? Na co se zaměřuje analýza DNA z trusu ptáků? Co všechno mohou zjistit vědci o potravě rybožravých predátorů v biochemické laboratoři? Která metoda je nejpracnější? Jak se z obsahu rybího žaludku odhaduje počet ulovených ryb?

To vše si můžete přečíst v novém čísle časopisu Rybářství. Na stáncích je od začátku července.

Objednat si ho od 1. července můžete také v našem e-shopu.

Pokud ještě nemáte předplatné časopisu Rybářstvímůžete si ho zařídit zde.