Z předchozích článků už víme, jakou nástrahu použít a kdy a kam na sumce vyrazit. Dnes si povíme něco o tom, jak probíhá samotný lov.

Text: Martin Mikoláš, foto: autor

Vezmu to zeširoka, začnu lodí… Kdysi jsem na nějakém slovenském veletrhu mluvil s Maďarem, který vystavoval zajímavé vábničky. Jsem vábniček sběratelem, říkám jim prkna, mám jich na třicet, ale pravidelně používám jen tři, možná čtyři.

Chlápek se mě ptal, jakou loď používám, a když jsem mu řekl, že hliníkovou Marinu, tak ho málem trefilo. „A z ní i vábíte?“ zeptal se. „Jo,“ povídám. Vzápětí jsem absolvoval přednášku, že k vábení je potřeba loď z plastu nebo ze dřeva. Vibrace z hliníkové lodě prý sumce plaší! Byl to asi profík, uznávám, ale zvyky jsem neměnil. Ze své lodi jsem ulovil stovky sumců, takže se nezblázním.

Kotvit, nebo nekotvit?

Pokud to podmínky dovolí, je lepší nekotvit. Lano směřující ke dnu bývá pro mnohé ryby problém. Někdy to ale nejde, když si s vaší lodí pohrávají vítr a proud. Tehdy používám tzv. elektronickou kotvu na příďovém motoru a normální kotvu jen v nezbytných případech.

Vábničky

Pokud s tím, co máte k dispozici, dokážete vyloudit zvuk a sedne vám to do ruky, neřešte jak velkou to má hlavu a jestli je vábnička oválná nebo hranatá, rovná nebo vypouklá. Nejsem žádný ranař, takže používám tři druhy vábniček, které vyluzují různé síly zvuků.

Echolot

Pokud na Ebru chcete lovit efektivně, neobejdete se bez něj. Sice znám „experty“, kteří sumce vábí i bez něj, ale osobně miluju, když na monitoru vidím, jak se k mé nástraze řítí něco velkého. Máte to v přímém přenosu! Bez echolotu jste sice bez nervů, jak to dopadne, ale jak říkám, s bušícím srdcem je to lepší.

Echolotů jsem za poslední roky vystřídal poměrně dost. A pak jsem si konečně koupil pořádné „dělo“ s desítkovým monitorem. Je parádní. Ale v podstatě stejnou službu jako echolot v ceně slušného ojetého auta vám poskytne i přístroj několikanásobně levnější. Já léta chytal se sonary v ceně 5 a 15 tisícovek a velký rozdíl jsem mezi jednotlivými typy nepozoroval.

Jediné, na co byste se měli důkladně zaměřit, je úhel záběru. Můj echolot má úhel 120° a při troše štěstí vidím každý prut na lodi, ať ho má dotyčný kdekoliv.

Výbava – prut, naviják a zbytek

Začnu od toho zbytku… Montáže s jedním trojháčkem, jednoháčkem (nebo několika háčky) volíme podle velikosti nástrahy, potažmo nástražní ryby! Pokud už mám dost tahání menších ryb, nebráním se vábení ani s opravdu velkými nástrahami (hodně přes 40 cm).

Ty pak bez skrupulí okovu velkým jednohákem a dvěma trojháky. Na menší nástrahy bohatě stačí samotný jednoháček nebo jeden až dva trojháčky odpovídající velikosti. Co se návazce týče – použití fluorokarbonu i zde přináší o více než 100 % záběrů.

Má to jen jednu nevýhodu – ještě se mi nepodařilo najít materiál, který by vydržel delší dobu a z naprosto nepochopitelných příčin v nejméně vhodnou dobu nepraskl! Zatímco na pletence mám udělané dva návazce snad tři roky a jen občas přibrousím háček (přitom oba vytáhly více ryb, než leckdo chytne za celý život), o návazci z fuorokarbonu to bohužel říci nemohu. Kdo není líný převazovat, pro toho je fluorokarbon nenahraditelný.

Lenochy, jako jsem já, ale trochu irituje. V poslední době se roztrhl pytel s všelijakým tuněním návazců, přišla zdvojená „návazcovka“, různé bužírky atd. Tyhle věci ale nechte těm, kteří o nich píšou. Úlovky nejrůznějších ryb počítám na tisíce, ale nový návazec jsem neurval ani jednou, to mi věřte. Na karabinku zapomeňte a co se obratlíků týká, osobně používám kousky za čtyři kačky (na obalu je napsáno 100 kg) a v životě mě nezklamaly.

Nikdy nezapomenu na bójkování na Pádu, kdy kamarád přišel díky „skvělým“ naprosto „úžasným“ 150kg obratlíkům (balení za 199 Kč od známé firmy) o několik obrovských ryb. Jeho slavné obratlíky se skoro netočily a nastražená ryba mu po pár hodinách natolik zkroutila šňůru, že mu při zdolávání ryby vždy praskla.

Olova

Osobně jsem příznivcem těch těžších (250 až 350 g), která nástražní ryby v jejich řádění poněkud omezí. Vhodná je i oboustranná fixace, aby ryba netahala šňůru přes zátěž.

Kmenová šňůra… Na trhu toho jsou spousty, ale já stejně používám naprosto průměrné výrobky, na nichž je uvedena nosnost 90 a 95 kg. I když to v reálu není ani polovina, stačí mi. Rozhodně se nenechte rozhodit tím, když něco vaši sumcovou šňůru demonstrativně urve přes prut a na lodi budete každou vázku proklínat a na utržení silnějších šňůrek používat motor.

Měl jsem na prutu několik skutečně velikých ryb a vždy svůj boj vyhrály tak, že prostě nešly udržet a vjely do stromů – v tahu jsem ostatně rybu v životě neurval!

Naviják nebo multiplikátor?

Používám oba. Tady dost dobře poradit nedokážu… Pro plynulé spouštění nástrah do větších hloubek je „multík“ lepší, ale pokud nejste úplné trdlo, zvládnete to dobře i se smýkacím navijákem. Ve fázi záběru už je vlastně šumafuk, co máte na prutu. Někomu vyhovuje to, dalšímu ono…

Prut

Někde jsem četl o tisícigramových prutech. Vlastním jednodílný 150g X-CAT, u nás doma ho nekoupíte, mám ho ze Španělska. Zvládne i obludy. V podstatě máte na výběr ze dvou možností… Buď zvolíte měkký, nebo tvrdý prut.

Měkký eliminuje chyby a nepřipravenost rybáře. Lze s ním chytat tak, že ho máte vystrčený přes bok lodi. A když se ohne až pod loď, tak prostě zasekáváte. Zdolávání je náročné podle toho, jak měkký model máte. U tvrdého prutu musí být rybář neustále připravený. Po záseku musí s rybou bojovat citlivě, je třeba sumci povolit a nechat ho nástrahu vyloženě sežrat, jinak vám ryba nástrahu pustí, ucítí-li odpor.

Napsat komentář