Zima se s námi snad už rozloučila a my můžeme na rybách začít trávit více času. Na co bychom si u vody měli dávat pozor? Čím se může rybaření dokonale pokazit?

text: Jan Kraml

Velká část rybářského národa se konečně dočkala, 16. dubna se otevřely brány všech pstruhových revírů. Zimní dráždění plotiček a okounků hnojáčky na blízké řece je sice zábavné, během ledna a února to jde vydržet, v březnu už nás ale svrběly ruce. A od dubna bylo muškařské nádobíčko vystaveno na čestném místě v bytě, abychom ho mohli 16. hned zrána popadnout a zmizet s ním na celý den k naší oblíbené pstruhové vodě.

Když ulovíte sami sebe…

Bohužel, i tam se nám mohou stát nepěkné věci. Třeba když se valivý hod nepodaří a muška nám zůstane zaseknutá ve hřbetu ruky. Co teď? Asi každému rybáři se někdy stalo, že si vrazil háček do prstu či dlaně. Správně bychom měli vyhledat lékařskou pomoc, ale odcházejte od vody, když zrovna začaly brát… Pokud jsme ryzí sportovci a chytáme na háček bez protihrotu, tak se nic strašného neděje, ale pokud háček protihrot má, nastává otázka, co s ním.

trojháček v prstu
foto: David Štrunc

Nemá smysl ho zkoušet vyndávat, jako rybě z tlamky. Ono z nás totiž teče dost krve a dost to bolí. Mně se osvědčilo háček uříznout a prostrčit ho hrotem dopředu. Bolí to trochu méně a je to rychlejší. A hned doma si vezměte očkovací průkaz a zkontrolujte si, zda nemáte propadlé očkování proti tetanu. Pokud ano, na nic nečekejte a rychle navštivte svého doktora.

Pokud si do ruky vrazíte trojháček, sami si ho těžko vyndáte a lékaři se s velkou pravděpodobností nevyhnete. Stejně tak si nedovedu představit, že by si rybář sám vyndával mušku zaseknutou třeba v ušním lalůčku, popřípadě někde v zádech.

Když zapomenete polarizační brýle…

Autoři zejména zahraničních rybářských knih káží o tom, že pokud jdete vláčet nebo muškařit, nikdy nesmíte začít lovit bez polarizačních brýlí na očích. Nejsme malé děti. Každý musí usoudit sám, jaké riziko je ochoten podstoupit. Na jednu stranu je nezbytné si zrak chránit, je to náš nejdůležitější smysl.

Na druhou stranu, pokud bychom chtěli absolutně minimalizovat všechna rizika, tak bychom na ryby ani jít nemohli. Osobně si neumím představit situaci, že bych jel vláčet na 100 km kilometrů vzdálenou řeku a na místě bych zjistil, že jsem si brýle zapomněl doma. Takže bych se zvesela posadil znovu do auta a vrátil se domů.

pstruh potoční
Souboj s potočákem, obrázek jako z pláten starých mistrů, foto: Ivo Novák

Když začnou rozkvétat akáty…

Až se dosyta vyřádíme na pstruhových vodách, začneme zjišťovat, že večery se stávají vlahé a stále teplejší. Na stráních začnou rozkvétat akáty. To bylo vždycky pro kluky od Berounky znamení, že už uzrál čas vyrazit na hady. Věřte mi nebo ne, v některých letech jsem měl úhoří záběry už koncem dubna. Určitě nejen pro mě mají tyto úhoří květnové teplé večery magický náboj. I nyní však na nás čekají nejrůznější osidla…

Za soumraku hrozí větší nebezpečí ztráty orientace a pádu do vody. Stejně tak si snáze vymkneme kotník, zlomíme ruku. Nikdy nechoďte na večerní lov bez pořádné baterky, ideálně čelovky! Osobně mám s sebou u vody čelovku i klasickou baterku. Pokud máte baterku jen jednu, obvykle vypoví službu v tom nejnevhodnějším okamžiku, třeba když vytáhnete na břeh životního úhoře a snažíte se ho chytit do novin. Najednou cvak – a je tma. A vy jen cítíte, jak vám slizké hadí tělo mizí mezi prsty někam do tmy.

Když si chce někdo nosit k vodě žížaly ve skleněné nádobě od tatarky, tak klidně. Ale můžete ji rozbít a zbydou po vás střepy. Ale vždycky si sklo odneste s sebou domů. Vždycky. I ty případné střepy. I tehdy, přepadne-li vás jarní liják, rychle balíte a ve spěchu se vám skleněná nádoba rozbije. Jasně, zmoknete. Tak ať. Pokud někdo tohle není schopen akceptovat, tak ať, prosím, nosí žížaly v nádobce z nějakého jiného materiálu. Nebo ať chodí na ryby jen za světla.

Když zabíjíte úhoře…

Při lovu úhoře si vždy dejte pozor na jeho krev. Asi to víte, ale přesto to zmíním – je jedovatá. Obsahuje jed ze skupiny ichtyochemotoxinů. Na organizmus působí podobně, jako jed zmije, takže pokud byste zkusili úhoře sníst syrového a nevykrveného, asi by vám moc dobře nebylo, dokonce byste mohli i zemřít.

Ale pojďme k reálnějšímu riziku… Pokud jste už někdy úhoře zabíjeli, jistě víte, že tento prevít má pěkně tuhý kořínek. A jak se tak při zabíjení mrská, lehce vám může stříknout kapka jeho krve do oka. Mám s tím osobní zkušenost.  Byl jsem na kole na rybníku v Mníšku pod Brdy a ráno v půl desáté se mi podařilo vytáhnout úhoře. Bohužel se mi stala výše zmíněná nehoda.

rybář na břehu
Obezřetnost při lovu se vyplatí nejen v noci, ale i za ranního šera a v mlze, foto: Vladimír Urban

Zasažené oko mě začalo strašně pálit a nenapadlo mě nic jiného než si ho okamžitě začít vyplachovat vodou z rybníka. (Lékaři a optici, neomdlévejte). Poté bolest trochu polevila, ale usoudil jsem, že jsem to s tou sebezáchranou přehnal. Zašel jsem do nejbližší chaty a požádal o kbelík čisté vody. Dobří lidé mi vyhověli s tím, že jim za to příště donesu kapříka, což se i stalo. Řezavá bolest trochu ustoupila, ale nezmizela.

Na kole jsem zamířil domů, kde nastalo pozdvižení. Oko mi totiž silně nateklo. Během dne mi pak ale splasklo a bolest ustoupila. Následky snad žádné nemám, ale dnes už zatraceně dobře vím, že jsem měl okamžitě vyhledat lékaře. Jenže bylo mi patnáct… Stejně nežádoucí je, pokud se vám úhoří krev dostane třeba do otevřené ranky na ruce – může vyvolat ošklivý zánět.

parma
Bojovnici z proudů, parmu, oceníte spíš při souboji než na talíři, foto: Ivo Novák

Proto, když zabíjíte úhoře, nebo ho kucháte, dejte si vždy velký pozor na oči, ideálně si je chraňte brýlemi. A také na ruce, ať se neříznete. Jen pro pořádek… Pokud si na úhoři chcete pochutnat, ničeho se bát nemusíte – tepelnou úpravou se jeho jed v krvi zcela zničí.

Když jíme parmu…

Pokud se vám podaří ulovit pěknou jarní parmu a mermomocí ji chcete zbaštit, dopředu počítejte s tím, že si moc nepochutnáte. Parma má jednak opravdu hodně kostí, jednak nikdy nekonzumujte její vnitřnosti! Pokusem zpestřit si rybí polévku jejími gonádami si můžeme uhnat tzv. parmovou choleru, což je dost nepříjemné průjmové onemocnění, které běžně končí hospitalizací.

Napsat komentář