Červenec bývá zpravidla nejteplejším měsícem roku. Ryby vyhledávají stanoviště v chladnější, dobře prokysličené vodě. A krmí se ponejvíce v časných ranních a pozdějších večerních hodinách. Chceme-li být při rybolovu úspěšní, musíme se tomu přizpůsobit.

text: Jiří Ryšánek

Nejlepší místa pro červencové chytání na řekách najdeme v proudné až peřejnaté vodě. Tedy pod jezy, splavy a jinými umělými či přirozenými stupni. Na nádržích zkoušíme rybářské štěstí především v oblasti přítoku. Výbornými lovišti mohou být i mělčiny přírodních koupališť, jejichž písčité dno předchozího dne rozryly desítky lidských nohou; je však dobré si přivstat a nástrahu nahodit nejlépe hned úderem čtvrté hodiny ranní.

Lov v bystré vodě

Už jste někdy zažili červencové ráno na říčním břehu? Pokud ano, určitě mi dáte za pravdu, že pohled na třpytící se proudy vody, řinoucí se s šuměním přes těleso jezu, je opravdu úchvatný. A což teprve, ohýbá-li nám špičku feederu jedna ryba za druhou! Lovu v bystré vodě se většina rybářů vyhýbá. Ke své škodě!

Zvolíme-li totiž vhodné náčiní, nemusí být chytání v proudech vůbec náročné. Na většině revírů uspějeme s feederem s akcí medium; nezapomeneme jen přibalit i tu nejtužší špičku z výbavy. Z krmítek využijeme ta hranatá, která se v proudu nekoulejí po dně. Přiměřená gramáž krmítka bude 20–40 g, pro lov v korytě velkých řek i vyšší – až do 80 g.

Co na háček a do krmítka?

Tam, kde lze bezpečně brodit, se pokuste nasbírat nástrahy přímo ve vodě. Obracejte kameny a hledejte pod nimi larvy chrostíků, jepic či pošvatek. Vynikající (a velmi trvanlivé) jsou i malé pijavky. Báječnou nástrahu často najdete i na tělese jezu – zelené řasy, známé také jako „bahýnko“.

štika obecná
foto: Jiří Ryšánek

Larvy i řasy přechovávejte v plastových krabičkách s malými otvory a občas je pokropte vodou. Nic nezkazíte ani masnými červy nebo žížalami, které navíc můžete přidávat i do vnadicí směsi. Výbornou nástrahou do říčních proudů jsou také vařené kroupy nebo zrnka sterilovaného hrášku, na tlouště pak nejrůznější ovoce.

Vnadicí směs pro chytání v rychle proudící vodě si raději kupuji hotovou v rybářské prodejně… Pokud si ji budete připravovat sami, dbejte na to, aby byla dostatečně aromatická a lepivá.

Taktika lovu na feeder pod jezy

Máme v zásadě dvě možnosti… Při té první nahazujeme proti proudu, tedy směrem na těleso jezu. Nahodíme tam, kde se padající voda uklidňuje v hlubší tůni s ne příliš rychlým proudem. Krmítko či zátěž doporučuji navázat na konec udice, háček s nástrahou bude naopak na krátkém (8–12 cm) přívěsu.

Tato feederová montáž pro chytání proti proudu se nazývá obrácený paternoster. Druhou možností je použití obyčejného paternosteru nebo i průběžné zátěže při klasickém lovu po proudu. Tímto způsobem můžeme chytat i v opravdu rychlé vodě, v hlubokých proudech a peřejích, kde v červenci stojí nejen největší parmy, podoustve a ostroretky, ale často také ryby lososovité.

Projděte si schválně starší čísla Rybářství a podívejte se, jací nádherní potočáci se každoročně loví třeba pod třemi jezy mého oblíbeného MP revíru Jizera 7! Na larvy vodního hmyzu, pijavky, žížaly a červy ulovíme téměř všechny druhy říčních ryb; „bahýnko“, kukuřice a kroupy chutnají přednostně rybám kaprovitým.

S feederem na dravce

Při feederovém chytání na letní řece by však byl hřích nevyzkoušet ještě jednu nástrahu, která nám může přinést úlovek okouna, úhoře, štiky, candáta, bolena nebo dokonce sumce. Tou nástrahou je mrtvá rybka, popřípadě její část.

Mrtvou rybku nastražuji podobně jako rousnici při lovu úhořů. Návazec s dvěma velkými jednoháčky však tentokrát zhotovuji ne z vlasce, nýbrž z tenkého lanka, v nouzi též z pletenky s kevlarem a teflonem.  Pro lov dravců si vybírám zpravidla tůně stranou hlavního proudu.

sumec velký
foto: Jiří Ryšánek

Místo si připravím jednoduše. Tak, že na něm nejprve chytám – za poměrně intenzivního vnadění – běžné říční ryby. Dvě či tři z nich, většinou plotičky či okounky v délce 10–15 cm, si ponechám pro pozdější použití jako nástrahy. V okamžiku, kdy záběry rybek náhle ustanou, což může signalizovat přítomnost dravce v lovišti, přezbrojím.

Konec vlasce (0,20–0,25 mm) přivážu do očka trojcestného obratlíku. Další kus vlasce, tentokrát slabšího (0,16–0,20 mm), v délce 50–100 cm, přivážu do protilehlého očka trojobratlíku a na jeho konec připevním tyrolskou zátěž – plastovou hadičku nahoře s očkem, dole uzavřenou válcovitým olůvkem o hmotnosti 10–30 g (podle hloubky tůně a síly proudu).

Do třetího očka obratlíku zavěsím návazec s háčky, na něž nastražím mrtvou rybku. Jeden háček rybičce zapíchnu do ocasního násadce, druhý těsně za hlavou. Sestavu pak opatrně nahodím do tůně. Tyrolská zátěž na konci udice se na dně postaví jako panáček očkem vzhůru a zvedne tak konec vlasce z dosahu dna.

Prut položím do feederové vidličky špičkou nahoru. Kmenový vlasec dopnu tak, aby špička prutu zůstala mírně ohnutá. Tím ode dna oddálím i trojcestný obratlík a horní část návazce s rybkou. A pak už jen čekám.

Záběr dravce může mít mnoho podob. Od jemných vibrací či nepatrného uklánění feederové špičky, až po její mohutné „zlomení se“ do pravého úhlu. Kdy zaseknout? Tady je dobrá rada drahá. Osobně zasekávám zpravidla ihned po prvním výraznějším pohybu špičky, ale zdolal jsem už hodně ryb, zejména štik, které mrtvou rybku na háčcích jen „olizovaly“. Tak či onak je velmi pravděpodobné, že alespoň jeden háček z tandemu bude mít dravec alespoň v koutku tlamky.

Napsat komentář