Jak vyzrát na mazané tlouště? (2)

Kdysi jsem narazil na pěkného tlouště na malé říčce v poměrně zarostlém úseku, kam mnoho rybářů nechodí. Vysoká tráva na břehu, nízké, ale pořádně husté vrbové houští docela slušně znemožňují přístup k vodě. Úsek pod místem i nad ním je hodně frekventovaný, a tak si dovedete představit, že tu mnoho ryb není, anebo není snadné je chytit.

text: Milan Tychler

Je běžné, že se ryby stahují na místa, kde nejsou tolik rušeny, a tak mě napadlo, že bych se přes to křoví nějak probojoval, abych alespoň nahlédl na hladinu, jestli je tam vůbec možné chytat. Dalo trošku práce se k vodě probojovat, ale stálo to za to. Sice jsem neobjevil nějakou hlubší tůňku nebo podemletý břeh, ale zdá se mi, že tento kus vody je o chlup hlubší než úsek pod ním, a to by mohlo znamenat, že tu mohou být větší ryby.

Bude trošku problém tu nahodit, protože vrbina zasahuje až nad hladinu, ale uvidíme. Pomalu odtlačím jednu z větví stranou. Nechci ji lámat, a tak ji jen zaklesnu za jinou, abych si vytvořil trošku prostoru. Musím nahazovat spodem a dávat pozor, aby se můj vlasec někde nezachytil. Malý wobbler dopadá pár centimetrů od protějšího břehu kousek po proudu. Ani pořádně neotočím kličkou navijáku, když to pod hladinou prudce zavře a cítím pořádnou ránu v prutu.

Ryba však okamžitě z háčku padá a jen zahlédnu siluetu velkého tlouště, jak zase mizí pod břehem. Tak to jsem pěkně zvoral. Taková náhlá zabrání nebývají šťastná, ale s tím se prostě nedá nic dělat. Mohu jen doufat, že zafunguje jiná nástraha, ale spíš ne. Samozřejmě to zkouším dál. Tento tloušť je podle všeho jeden z největších, jaké jsem tu kdy viděl, takže trochu námahy vynaložené na jeho chycení má jistě smysl.

Kleknu, abych získal víc prostoru nad sebou a snáze se mi házelo. Chvíli přehrabuji krabičky s nástrahami a váhám. Nevěřím, že by tloušť znovu zaútočil na stejnou nástrahu a stejně tak mám pochybnosti o tom, že by vzal něco pestře zbarveného.

Volba nástrahy

Vsadím spíše na přírodní vzory. Nejdříve zkouším nástrahy plovoucí, které mohu nahodit a nechat je proudem odnést až na místa, kam bych nenahodil. Pořád nic. Desátý hod ale záběr přináší. Ryba se brání vlažně, takže „můj“ tloušť to jistě není. Tahle soupeřka mi není právě vhod, protože na hladině dost vyvádí. Je to menší tloušť.

No nic, opatrně ho pustím a zkusím to u dna. Vyberu jeden z wobblerů, který jde hlouběji a začnu „přeorávat“ dno. Vedu nástrahu pomalu a zřetelně cítím, jak lopatka občas o něco drcne. Řekl bych, že dno tu bude čisté, a tak jsem bez obav, že bych nástrahu někde zavěsil.

Tohle není tloušť!

Hned napoprvé mám v půli říčky tvrdý záběr. Ryba popadla nástrahu a prostě ji drží. Tím, že jsem zasekl, jsem na ni asi neudělal žádný velký dojem, protože stojí dál na místě jako přikovaná a pohne se až za chvíli. Co to je? Tloušť by trojčil! Pomalu se sune proti proudu, což je zvláštní, protože když táhnete nějakou rybu k sobě, obyčejně prchá opačným směrem. Tahle je jiná.

Mine mě a po pár metrech se zastaví. Evidentně nikam nespěchá, a to mě docela znervózňuje. Tuším, že je to parma. S jemným náčiním, které mám k dispozici, mě pár minut potrápí, než ji dostanu. Je pěkná a jsem za ni rád. Na malé řece moc takových ryb v roce nechytíte. Mám hlavně radost, že tu jsou. Všechno proběhlo celkem potichu, klidně. Zkusím ještě pár hodů dolů. Snad už tloušť zapomněl. Asi ne. Tak zase někdy jindy.

Wobblera sleduje tmavý stín

Následující den to nejde, ale hned ten třetí se hrnu rovnou do houští. Větev zase zapřu za jinou a zkouším podobnou nástrahu jako posledně. Je to štíhlý wobbler jasných barev, ale příliš křiklavý. Nahodím pod břeh a rychle ho táhnu k sobě. Docela zřetelně vidím, jak ho sleduje nějaký tmavý stín.

V půli toku se však od něj odpoutá a zmizí u dna. Hned vyměním nástrahu za jinou. Je to stejný typ, jen jiné barvě. Na druhé nahození přichází záběr a nastává mela. Tohle by mohl být tloušť! Prchá po proudu, a když mu to nechci dovolit, cpe se pod břeh. Je zkušený, ale já také nejsem včerejší. Nutím ho bojovat, ale na pilu moc netlačím. Když tloušť zjistil, že u protějšího břehu neuspěje, zkouší to pod mým.

Za zelenou zdí

A to je problém. Jak se tlačí ke břehu, vlasec se zachytává za větve trčící nad vodou. Naštěstí na vrbině vlasec jen tak neuvázne, ale i tak mám obavy. Nakláním se s prutem nad vodu, jak jen to jde. A v zápalu boje zavadím o větev, kterou jsem před tím odtlačil a zavěsil za jinou, abych mohl vůbec nahodit. Ta se teď vymrští a já náhle stojím za zelenou zdí, skrz kterou vede můj vlasec a na něm je ryba.

No paráda! Jednou rukou držím prut se zmítající se rybou a druhou dělám cestu pro svůj vlasec. Nakonec se z toho nějak dostanu a chudák tloušť už to také vzdal. Do podběráku vklouzne klidně jako ovečka. Má krásných 53 cm a hezky vypasené bříško. Je to jedna ze zdejších cenných ryb a doufám, že ještě nějaký ten rok bude.

Tlouště na řekách chytám obvykle okolo mostů, kde se rádi zdržují u pilířů, pod jezy, ale nevyhýbám se ani rovným úsekům. Na slušného tlouště můžete narazit všude.

Pokračování zítra…