V minulém čísle jsme se dozvěděli základy o suchých muškách. Dnes se podíváme na mušky, které se používají nejčastěji. Budeme se také věnovat materiálům, ze kterých mušky vážeme.

Text: Josef Jehlička, foto: autor, Luděk Švorc, Roman Heřman

Je z čeho vybírat

Mezi nejjednodušší a přitom velmi oblíbené a účinné patří mušky, označované jako chmýřenky (hackles), jejichž výhodou je velmi snadné vázání a dobré plovací vlastnosti. Hodně vydrží a při nahazování nemívají tendenci kroutit návazec ani při dlouhých, ostrých hodech (například ve větru) nebo při vysušování takzvanými planými hody.

Tyto mušky se váží od těch nejtitěrnějších vzorů na háčcích velikosti 22 (někteří „šílenci“ se pouštějí do mušek ještě menších, podle mého ale stačí vázat hodně střídmě) přes běžné vzory na háčcích 16-12, občas i větší. O barvách a barevnosti suchých mušek si povíme souhrnně na jiném místě. Nožky mohou být pro lepší viditelnost či plovací vlastnosti vázány i z několika srpků odlišných barev a velikostí.

Velmi podobným typem jsou i klasické okřídlené mušky (winged flies). Podle vztyčených křidélek je snadno rozeznáme. Jsou většinou štíhlé, silueta připomíná skutečný hmyz, sedící na hladině. Napodobují hmyz od nejdrobnějších jepiček po velké májovky, jsou to jistě jedny z nejpoužívanějších mušek. Ale když už jsme u těch křídel… Z čeho se vlastně zhotovují a jak vypadají?

Nejznámější je určitě provedení z výřezů letkových per, peří CDC (o němž bude ještě mnohokrát řeč), použít lze ale i špičky srpků. Pírka se dají přistřihovat i opálit do požadovaného tvaru ve speciální pinzetě, použít můžeme i svazek paprsků (jako při zhotovování štětů), zvířecí srst, prostě výběr je velký.

Dříve se muškaři pokoušeli použít i křídla skutečného hmyzu, jejich trvanlivost a práce s nimi však tyto materiály vyřadily. Z těch novějších si povšimněme i různých fólií (například populární „švýcarská tráva“ – SWISS STRAW), dobře se pracuje i s umělými materiály typu ULTRA WING, které nepřijímají vodu a zlepšují tak plovací schopnosti mušky.

V různých barvách tak mohou zvýšit i její viditelnost. Křidélka nebývají příliš široká, aby nedocházelo při hodech k jejich deformaci a kroucení návazce. Většinou jsou postavena kolmo ke hřbetu mušky, někdy jsou více či méně sklopena, vzácně míří i vpřed. Záleží na typu imitovaného hmyzu.

Při výběru materiálu musíme brát v potaz i to, zda mají křidélka být spíš průsvitná nebo ne. Lze je napodobit i věnečkem nožek v odlišné barvě, který podvážeme nebo zastřihneme do požadovaného tvaru. Vznikne nám pak jakýsi hybrid mezi chmýřenkou a křídlatou muškou. Tady bychom mohli pokračovat v rozdělování do mnoha podkategorií, ale nedělejme si to ještě složitější.

Od běžných okřídlených mušek se výrazně odlišují takzvané odumřelé (spent) vzory, což jsou napodobeniny mrtvého hmyzu, plovoucího s roztaženými křídly na hladině, jak to známe po (bohužel stále vzácnějším) rojení jepic.

Za povšimnutí stojí různé způsoby vázání těchto mušek. Nemusejí být totiž vždy zhotoveny běžným postupem, kdy je kohoutí srpek obtočen okolo ramínka háčku kousek za očkem. Například padáčkové mušky (parachute) mají věneček nožek navázán v rovině ramínka háčku, což výrazně zlepšuje jejich plovací schopnosti a mění i jejich vzhled a siluetu na hladině.

U některých typů mušek pak nožky zcela chybí a plavání zajistí načechraná křidélka z CDC peří. (pokud netušíte, co tahle zkratka znamená, jedná se o „Cull de Canard“ – peří z blízkosti mazové žlázy kachny, velmi dobře promaštěné a zaručující mušce téměř nepotopitelnost). Z toho vycházejí mušky, vázané podle známého slovinského muškaře M. Fratnika, nazývané všeobecně F-FLY. Nožky může nahradit a k plavání dopomoci i dubing hrudi ze směsi CDC nebo syntetických materiálů.

Pro chytání v proudech a pro dobré sledování na velkou vzdálenost se často používají mušky, označovaní jako housenkové nebo broučkové (palmer). Jsou to vlastně chmýřenky, u nichž jsou ale nožky navázány po celé délce tělíčka. To bývá provedeno často kombinací několika srpků, čímž muška získá dokonalou viditelnost především v případě, že jsou použity světlé a tmavé srpky.

Mám-li jmenovat nějakého typického zástupce těchto mušek, asi by to byl RED PALMER, BIVISIBLE a TRICOLORE, mé oblíbené mušky především na mimopstruhové vody. Přitažlivost palmerových vzorů může být zvýšena i použitím lesklé lametky pro vytvoření tělíčka či kroužkování, popřípadě barevným konečkem.

Napsat komentář