Text: David Štrunc, foto: pixabay

Úvodem bych rád řekl, že patřím mezi rybáře, kteří začínali chytat ryby už v dětství. O prázdninách jsem pobíhal s krátkým proutkem kolem potoka, který teče u chaty, kam jsme jezdili za prarodiči.

Každý okoun pro mě byl obrovským úspěchem a postupně jsme se učil, kam nahodit, kde očekávat rybu a jak nástrahu vést, aby vypadala přirozeně.

Dnes je tomu víc jak dvě desítky let, ale pořád z těchto zážitků čerpám. Když přijedu k neznámé vodě, nejprve si ji jdu prohlédnout, určit zajímavá místa a až potom začnu sestavovat pruty. O to větší radost mám, když si vytipuji správné místo a ryby zde opravdu berou.

V posledních letech se s rozmáhajícími sociálními sítěmi množí dotazy typu: „Kam mám jít na ryby?“ „Na co mám teď chytat, aby mi ryby braly?“ Ale objevují se i otrlejší jedinci s dotazy na konkrétní místa. „Chystám se na ten a ten revír, poraďte kde jsou ryby a na co přesně berou.“

Nepřijde vám to už trochu za hranou? Není rybařina právě o tom přijet k vodě a přijít si sám na to, kde ryby jsou a na co berou? Osobně si myslím, že by si měl každý najít dobrá místa sám. Mnoho rybářů by sice mělo jednu nebo dvě sezony dost špatné, ale naučili by se číst vodu a ryby hledat, nejen přijet na místo o kterém někdo řekl, že je dobré.

V neposlední řadě si myslím, že prozrazovat dobrá místa a nástrahy, které ryby aktuálně preferují, je značně nebezpečné. Všichni asi víme proč.

Napsat komentář