Každý rybář, který kdy chytal na mimopstruhové řece, to dobře zná. Jsou dny, kdy jste rádi za každou malou ulovenou rybku. A také dny, kdy nestíháte nahazovat, jak jsou ryby aktivní.

Text: Jan Augustynek

Na velké mimopstruhové řece jsem strávil teprve jednu sezonu dravců. Zažil jsem dny s těžkým neúspěchem, ale sem tam se na mě svatý Petr usmál a něco jsem chytil. Od malička jsem byl zvyklý na malé stojaté rybníky, kde se voda pohnula pouze tehdy, když se zde někdo odvážil vykoupat. Řeka pro mě byla novou výzvou.

Netajím se tím, že mojí nejoblíbenější rybou je candát a jelikož nemám zrovna moc času, tak se mou nejčastěji praktikovanou rybolovnou metodou stala přívlač. Přestože jsem mladý kluk, i mě kolikrát po dvanáctihodinovém vláčení záda bolela, jako bych tahal uhlí.

Každou volnou chvíli se snažím trávit u vody, protože když nejste ve správný čas na správném místě, můžete se snažit sebevíc, ale počet vylovených a úspěšně zdolaných ryb bude minimální.

Člověk si u vody mnohokrát zažije opravdovou otročinu. Vycházek, kdy jsem si myslel, že rybařím v absolutně prázdné řece, byla většina. Ale neodradilo mě to. Mnoho rybářů by si mohlo myslet, že je v těchto chvílích trávit čas u vody zbytečné, ale opak je pravda. Jsou to mnohdy překrásné dny plné sluníčka, krásné přírody, hodiny sbírání velice cenných zkušeností, učení sžít se s řekou a hlavně trénování rybářovy trpělivosti.

Hodně taky dává umění číst vodu. Když si lovec tímto vším projde, tak se postupem času stává z řeky nevděčné řeka vděčná. A nastává přesně ta chvíle, kvůli které snad každý z nás chytá ryby. Chvíle, kdy rybářovo srdce zaplesá. Chvíle, kdy se vám řeka otevře a vydá své poklady.

Přesně takový den jsem zažil na podzim. Bylo dokonalé počasí na candáty. Nad obzorem se lehce převalovala mlha a sem tam prosvitly sluneční paprsky. Rozbalil jsem prut, nastražil svého oblíbeného rippera a začal jsem prohazovat řeku. Aktivita ryb byla neskutečná!

V podstatě na každý nához mi do nástrahy alespoň ťukla ryba. Záběrů, které jsem stihl zaseknout, nebylo mnoho, ale spoustu ryb menších velikostí jsem na břeh dostal. Tento rybí tanec trval asi hodinu. Pak vše utichlo a nastalo ticho před bouří. Další hodinu jsem si opět připadal, jako kdybych házel do vody bez ryb.

Aspoň jsem pozoroval ledňáčky, kteří měli také úspěšný rybářský den. Po rybí pauze a obrovském přání mít další záběr, opravdu přišla rána do prutu. Byla to ta rána, na kterou jsem celou sezonu čekal.

candát obecný
foto: Jan Augustynek

Po urputném boji, který nebyl jednoduchý, protože candát byl píchlý jen za kraj tlamky, se na hladině ukázal krasavec. Sahám do vody a je můj. Radost byla obrovská. Sice neměl rekordní délku, ale jeho krása to vynahradila. Rybu opatrně beru do mokrých rukou a vznikají krásné fotky. Snad se ještě někdy setkáme.

Celý rozklepaný a šťastný beru prut do ruky a opět nahazuji. Přichází další záběr, zase rána jako z děla. Na hladině se ukáže candát z kategorie kapitálních. Čelist mi okamžitě spadla dolů a jen jsem zíral. A to bylo všechno, co jsem stihl. Vzápětí se candát na hladině otočil, zamával ploutví a vyháčkoval se. A to byl přesně ten moment, kdy vděčná řeka začala být krutě nevděčná.

Napsat komentář