Norsko. Nejznámější rybářský ráj, ve kterém rybu uloví každý. Alespoň tak se to říká. Je tomu skutečně tak nebo je i v chladné skandinávské zemi je potřeba trochu rybářského umu a štěstí?

Text: David Štrunc, foto: autor

Je sobota, čtyři hodiny ráno a mně po necelých třech hodinách spánku zvoní telefon. „Za 10 minut jsme tam“, hlásí kamarád. Těžce se zvedám a odnáším věci před dům. Je to tu, po roce opět nasedám do auta a vyrážím na sever. Čeká nás téměř třicetihodinová cesta.

Jedeme do Rostocku, trajektem do Dánska, přes mosty do Švédska a pak už okolo Osla na sever, směr Hitra. Dala by se vymyslet levnější cesta, my však hrajeme o čas, a proto volíme nejrychlejší cestu.

Do kempu přijíždíme v poledne následujícího dne.  Je krásné počasí, proto se i přes spánkový deficit chceme co nejrychleji dostat na vodu.  

Není to tak růžové, jak se zdá

Zavazadla naházíme do chatky, vytáhneme rybařinu a hurá na ně! Ale ouha! Není to tak jednoduché, hned u první lodě máme problém. Motor nejde spustit a zvednout elektronicky. Kdo chytá na mělčinách, ví, že je to problém poměrně veliký.

Nevadí, problém jsme do půl hodiny vyřešili a můžeme vyrazit s jinou lodí. První den nikdy nejezdíme daleko a dnes tomu není jinak. Zkusíme ulovit nějaké makrely a polaky na mělčinách. Po pár kilometrech zastavujeme u ostrůvků a začínáme lovit.

Utržené řízení

Na první drift jsme ulovili jen malého kelera (treska tmavá) a makrelu. Nevadí, zkusíme další drift a případně jiné místo. Startuji motor, přidávám plyn a točím volantem. Nic. Jedeme pořád stejným směrem. Koukám na motor a ten se ani nehne! To nám ještě scházelo…

Nechávám motor na nejnižší rychlost a ručně s ním hýbu tak, abych zůstal, pokud možno, na jednom místě. Všude kolem nás byla totiž mělčina. Kamarádi na lodi se mezi tím spojují s druhou lodí a snaží se je navést na naši pozici…

Nevím, jak dlouho to celé trvalo. Snad hodinu, snad víc. Ruka už mě opravdu bolela, ale nakonec jsme se na moři potkali. Kamarádi nás vzali do vleku a dovezli do přístavu.

Majitelka kempu byla zrovna v okolí Trondheimu, takže trvalo ještě dalších pár hodin, než jsme dostali další, celkově už třetí loď. Na tu jsme si ale do konce zájezdu nemohli stěžovat.

Napsat komentář