Pokud se k naší planetě jednou bude blížit nějaká mimozemská návštěva, budou se v létajících talířích vést vášnivé debaty o tom, jak vlastně ti lidé vypadají, jak žijí. Kolik uplavou, jak hluboko se potopí a jestli si skládají pod hlavu ploutve při nedělním šlofíku? Dvě třetiny naší planety pokrývá oceán. A pokud ještě globálně přitopíme, vodní pláně ukousnou z pevniny další díl.

Text: Mirek Brát, foto: autor

Lze tedy předpokládat, že by naši civilizaci nějaký ufounský biolog asi nejprve umístil na mořské dno a teprve potom do údolí Šárky, Polabské nížiny nebo do stínu Hindukúše.

Kolébka života

Evoluce si vybrala směr – z moře na souš. Mořská prakolébka je v nás ovšem stále přítomna. Stačí si připomenout poučku, že vývoj jedince je opakováním vývoje druhu a lidský zárodek v některých stadiích připomíná žraloka, naznačuje žaberní štěrbiny, patří do vodního prostředí.

Na časové ose historie se člověk vzdálil vodě natolik, že ji byl nucen, zejména v minulém století, znovu pracně dobývat. Potápěči, lidé v ponorkách a batyskafech objevili nový, jiný svět a přírodovědcům se krabatila čela, jak správně ty prazvláštní tvory systematizovat a zařadit. Moderní doba však vložila nové technologie nejen do rukou profesionálů, ale i zanícených laiků.

Objevit svůj svět

Svět se zmenšil, doprava se zrychlila a tak i snadná prázdninová cesta může vést do míst, která ještě sluchu našich dědů zněla tóny panensky nepřístupné exotiky. Tam, kde žili lvi, jsou nyní golfová hřiště.

Vidět, ohmatat, sám prožít! Člověk si oblékl potápěčskou masku a ponořil hlavu do vody. Slupka hladiny ho propustila do vesmíru, kde platí jiná fyzikální a chemická pravidla. V úžasu hledí na barvy, linie, tvary podvodního světa. Objevuje vazby a vztahy toho ohromného vodního prostoru, který propůjčuje naší planetě přívlastek „modrá“. Kromě rybářských prutů se do dovolenkových zavazadel dostávají i ploutve, dýchací trubice a potápěčské masky. Podívat se, co tam dole je… Přivézt si z cesty k moři hrst mušlí a slaný pocit na rtech…

Právě vám, kterým nechybí odvaha a chuť objevit si svůj vlastní vodní svět, je určen krátký seriál, který vás v dalších pěti dílech zavede do příběhů světa pod vodou. Všechno, co jste chtěli vědět o moři, ale báli jste se zeptat? Ironie hodná Barona Prášila, co uměl kráčet po měsíčním paprsku. Ještě dlouho nebudeme vědět o moři a jeho tvorech spoustu věcí. Někdy se s nadsázkou říká, že o povrchu Měsíce toho víme více než o hlubinách oceánů.

1000 milimetrů pod mořem

Nechme hlubokomořské kaňony vědcům v batyskafech a pojďme spolu objevit svět, který začíná už metr pod hladinou. A nemusíme daleko! Pět témat vás zavede do mělkých vod Středozemního a Černého moře. Pět příběhů, o kterých nemusíte jen číst. Můžete je sami prožít a sami objevit – a třeba už v symbolické hloubce 1000 mm.

Africké přísloví sice říká: Sedneš si na dno moře, ale rybou se nestaneš. Kdo ví, možná za milion let nás zase evoluce pošle z přelidněné souše zpět do náruče moře. Než se tak stane, buďme nikoli němými rybami, ale hlasitými svědky, kteří kupříkladu na pláži v přímořském letovisku propadli touze objevitelů a co minutu hlásí do světa nové a nové depeše: „To byla ale velká ropušnice! Viděl jsi tu medúzu, co plavala kolem? Je chobotnice chytřejší než naše kočka?“

Počkejte si na příštích pět článků a dočkáte se odpovědí.

Napsat komentář