Fotografie
steinerová založil otázku rychlá nebankov...
před 3 hod
Fotografie
kolnikradovan8@gmail.com založil otázku Legitimní nabíd...
před 9 hod
Fotografie
Jakub přidal úlovek Kapr obecný...
před 11 hod
Fotografie
steinerová založil otázku rychlá nebankov...
před 24 hod

Obří sumec z Orlíku aneb Souboj na život a na smrt (1)

strunc 28. dubna 2020 2 komentářů

Šupiny

Text: Vladimír Miller, foto: Quis a Zdeněk Drahokoupil

Některé historky, které se u přehrady mezi rybáři šířily, někdy trochu přibarvené, vzbuzovaly strach a respekt…  Utrhané šňůry na prádlo, rozbité lodě, pořezané ruce od silných vlasců nebo šňůr, plovoucí pes nebo kachna, který po útoku velkého sumce zmizel s hlasitým šplouchnutím nenávratně v černé hlubině.

Až to, co následovalo při mých častých rybářských výpravách, mi dávalo poznat, že vypravěči děsivých historek o vládci našich vod si zase tolik rybářské latiny nepřidávali…

REKLAMA

Byl začátek léta. Panovalo horké, dusné počasí s častými bouřkami. To mě přilákalo na oblíbené místo, kde jsem ulovil pár pěkných úhořů. Jenže toho dne se úhořům brát nechtělo. Čas trávili lenošením někde v dírách mezi kameny, potopenými stromy a pařezy. Po dvou hodinách klidu, kdy se čihátka ani nepohnula, sem znervózněl. Co podniknu, přemýšlel jsem.

Hladina se najednou vzedme, rozvlní a několik velkých, určitě čtyřiceticentimetrových cejnů letí vzduchem

REKLAMA

Od vody se mně nechtělo. Když jsem čekal na úhoře, z druhé strany břehu se ze zátoky několikrát ozvalo hlasité šplouchnutí a plácnutí do vody. Jako lopatou. Je čas vyplout na průzkum! Podvědomě mě to tam stejně celou dobu lákalo. Dovesloval jsem do blízkosti místa, odkud se šplouchání ozývalo. Pramicí nešlo úplně zajet do změti potopených stromů, ostatně také bych mohl ryby vyplašit. Vytáhl jsem loď špičkou na břeh a šel okouknout situaci. Vždy jsem kus popošel a pak zase nějakou dobu zůstal neslyšně stát nebo sedět.

Během hodiny pozorování občas zahlédnu ve změti větví menší boleny, jednoho velkého kapra mlaskajícího při nasávání potravy. Začíná se rychle šeřit. Blíží se bouřka. Západ slunce také není daleko. Ryby ožívají a hledají večeři. Na hladině se objevuje spousta drobných kroužků a vírů.

Sumec velký

Během okamžiku, jako po prásknutí biče, ryby prchají po hladině všemi směry a zjevně se snaží uniknout a zachránit si život před velkým dravcem. Hladina se najednou vzedme, rozvlní a několik velkých, určitě čtyřiceticentimetrových cejnů letí vzduchem. Vzápětí se objeví obrovská sumčí tlama, ve které s hlasitým srknutím zmizí minimálně jeden z cejnů.

Voda se zavře a zůstává jen obrovský vír. Hledím v němém úžasu! Probírá mě až obrovská bouřka, která se přihnala zezadu přes zalesněnou stráň. Provazy vody bičují hladinu, blesky křižují oblohu, sjíždějí do vody a protilehlých strání, hromy duní ze všech stran. Bouře je tak silná, až to nahání hrůzu.

Noc plná myšlenek

Je tma. Zůstaly jen křižující blesky. Sumec už je někde v bezpečí svého úkrytu. Jsem promoklý na kost. Ač nerad, z lovu na sumce už dnes bohužel asi nic nebude. Stejně už nemám žádné pořádné rousnice. Bouře polevuje, snad mi dovolí dostat se s lodí zpět přes vodu a pak domů.

Zbytek noci jsem přemýšlel, co bude zítra. Nemohl jsem dospat rána. A co ta pitomá škola? Nikam nepůjdu! Čeká na mě sumec! Hlavou se mi honí vše, co jsem o sumcích kdy slyšel a v knížkách vyčetl. Do školy mě ale mamina vyhnala. Jenže vábení sumců bylo příliš veliké, takže jsem vydržel do velké přestávky.

Venku bylo horko a dusno, dala se tušit odpolední bouřka, bylo prostě sumčí počasí. Déle nešlo váhat už ani minutu! Za chvilku mělo zvonit. Rychle jsem si hodil učení do tašky a letěl domů sbalit rybářský ruksak, pruty, hlavně nezapomenout velké rousnice, klíč od lodě a hurá k řece.

S prvními kapkami sumci mizí

K vodě jsem dorazil propocený. Ruce se mi třásly, jak jsem byl nervózní, abych všechno stihl, než se přižene bouřka a abych sumce ještě zastihl při chuti. Staří rybáři říkali, a mně se to potvrdilo, že s prvními kapkami deště sumci mizí zpět do bezpečí hlubin a šance na jeho ulovení se výrazně zmenší.

To jsem nechtěl připustit. Vesloval jsem jak o život na druhou stranu nádrže do zátoky. Vplul jsem do hluboké zátoky plné pařezů a potopených vrb, do které ústil velký potok a kde sumci rádi pátrali po splavených rousnicích a také po racích, kteří se právě v této zátoce hojně vyskytovali. Má snaha nebyla marná. Stihl jsem to právě včas. Bouřka sice hrozila, ale stále se držela a točila kolem lokality, dusno vrcholilo.

Pokračování příště.

REKLAMA
REKLAMA
Líbil se vám článek?

Pošlete ho dál svým přátelům

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru

Diskuze k článku (2)

  1. Jak pokračování příště?? Kdy příště?? Normálně nečtu a teď když se začtu tak příště 😢😄

  2. Že se tak pěkně ptáte, tak dáme pokračování zítra. 🙂

Novinky z iRybářství na váš e-mail

Články, videa, recepty a další novinky na váš e-mail. Mějte přehled