Je těžko představitelné, že počátkem prvohor (kambrium), tedy před zhruba 570 miliony let, si na dně pravěkých moří vedle dávno vyhynulých trilobitů hledal potravu i živočich, který zapomněl vymřít. Touto živoucí fosilií je ostrorep, členovec z řádu ostrorepů (Xiphosura), kteří jako jediní reprezentují třídu hrotnatců (Merostomata). Do této třídy vědci řadí ještě vyhynulé kyjonožce, největší členovce všech dob (2 m).

Text: Jozef Májsky, foto: autor

Ostrorepové na první pohled připomínají vývojově pokročilejší korýše – kraby nebo i u nás žijícího listoroha. Krunýřem opancéřované tělo je rozčleněno na hlavohruď a zadeček. Po mořském dně se toto prehistoricky vypadající zvíře pohybuje pomocí pěti párů kráčivých končetin. První dva páry se adaptovaly na příjem potravy (pedipalpy, chelicery), zadeček nese žaberní nožky a dlouhý mečovitý výběžek.

I když si někdo může myslet, že se jedná o zbraň tohoto bentického živočicha, není tomu tak. Osten slouží mimo jiné k tomu, aby se ostrorep mohl s jeho pomocí převrátit zpět na nohy.

Potrava

Ostrorepové žijí částečně zahrabáni v mořském dně. Jejich potrava se skládá z malých zvířat, červů, korýšů, ale i řas a někdy uloví i drobnou rybku. Potrava je zpracována – drcena až v žaludku. K orientaci jim slouží pár jednoduchých očí umístěný uprostřed hlavohrudního štítu i složené oči po jeho stranách.

Krunýř obyčejně není tak čistý, jako u jedinců chovaných v akváriu, v přírodě ho často osidlují řasy, přisedlí korýši i mnohoštětinatí červi. I když nejznámější zástupce řádu, ostrorep americký (Limulus polyphemus), dorůstá až do velikosti 60 cm, lidé na pobřeží Severní Ameriky by se v dnešní době o něj příliš nezajímali, nebýt jeho hromadného rozmnožování na zdejších plážích.

Dřív ostrorepa amerického místy lovili jako krmivo pro domácí zvířata, dnes se spolu s třemi dalšími druhy ocitnul na seznamu ohrožených druhů IUCN.

V jarních měsících se zástupy ostrorepů vydávají z hlubší vody na písčité pláže. Tam samice kladou vajíčka do vyhrabaných prohlubní blízko čáry přílivu. Samci se jich drží předními nožkami, aby je neztratili z dohledu – a poté vajíčka oplodní.

Larvy se líhnou asi po šesti týdnech. Zatím jim ještě chybí mečovitý výrůstek na zadečku, takže se víc podobají trilobitům. Shlukují se do hejn hlavně na osvětlených místech, po svlékání se pak, podobně jako jejich rodiče, stanou mladí ostrorepové světloplaší. Je zajímavé, že s rozmnožováním ostrorepa amerického mají přesně zkoordinovanou migraci někteří vodní ptáci – bahňáci, pro které představují nakladená vajíčka důležitý zdroj energie při putování na severská hnízdiště.

Další tři druhy ostrorepů

Ti obývají jižní a jihovýchodní Asii. Z rodu Trachypleus je to ostrorep východoasijský (Trachypleus tridentatus) a ostrorep velký (T. gigas), posledním zástupcem řádu je ostrorep molucký (Carcinoscorpius rotundicauda).

V poslední době se občas do akvárií dováží ostrorep východoasijský. Snažit se přinést ostrorepa z dovolené bych určitě nedoporučoval. Za tento suvenýr hrozí přinejmenším mastná pokuta. To, že si v některých asijských restauracích můžeme dát tuto živou fosilii třeba s kari, raději nebudu komentovat.

Je zajímavé, že tato prehistorická zvířata našla uplatnění v pokusných laboratořích. Vědci totiž zjistili, že některé látky obsažené v jejich těle zmírňují průběh leukémie u pokusných myší. Aby ale nedocházelo k zabíjení ohrožených ostrorepů, vědci se snaží o pěstování samotných bílých krvinek těchto starobylých mořských živočichů. Tento příklad jasně ukazuje, jak je důležité chránit třeba i ne zrovna sympatické, na první pohled „neužitečné“ druhy, obývající naši planetu již miliony let.

Napsat komentář