Když jsem viděl první video na Youtube, kde jeden známý kaprař popisoval svůj zbrusu nový výrobek, tzv. critical boilie, byl jsem hodně udivený. Byl to důkaz, že kapři, a zejména ti opravdu velcí, nejsou vůbec tak hloupí, jak si někdy my, rybáři, myslíme. Proto výrobci boilie musí stále vymýšlet nové a nové nástrahy.

Text: Jan Augustynek

Malá krabička critical boilie stojí 300 – 500 Kč, což není úplně levná záležitost. Navíc patřím do skupiny chudých studentů a vím, že mladí kluci často nemají na tak drahé nástrahy peníze. To je ale dobře, protože pak v tvůrčích mozcích vznikají nápady k nezaplacení.

Blíží se konec září a vyrážím na kapry. Voda se pomalu začíná pročišťovat, listí žloutne a pomalu dosedá na vodní hladinu. To je přesně čas opravdu velkých kaprů, tedy aspoň podle mě.

Rozbaluji pruty, vidličky a svačinu. Důležité je jít na ně s plným žaludkem. Nemůžu se dočkat, až nahodím. Na jeden prut dávám kukuřici pod háček a nad druhým váhám. Vzpomínám si na critical boilie.

No jo, ale kde ho teď mám vzít? A vtom mě to napadlo. Vzal jsem klasické potápivé boilie a plovoucí. Jenomže jsem nástrahu nenastražil, jak je zvykem, na panáčka, ale přesně naopak. To znamená blíže k háčku plovku, kterou jsem seřízl do půlky a potom potápivé boilie, které jsem taky do půlky seřízl.

A stal se zázrak!

Právě jsem si vytvořil vlastní critical boilie. Dávám mu pracovní název „otočený panáček“. Nástraha ve vodě na háčku pomalu vzlíná a opětovně padá dolů. V podstatě tak trochu levituje. Vím, že to není dokonalé, ale mně to tak opravdu fungovalo. Oba pruty nahazuji ke břehu, kde padá hrana do hloubky.

Počasí je opravdu krásné a na to, že je konec září, je příjemných 15 stupňů. Čtyři hodiny sedím absolutně bez záběru a začíná se mi vkrádat myšlenka, že to asi nebyl až tak převratný nápad – kapři léčku asi vycítili.

Přijíždí kamarád Jirka, aby mi předal nějaké věci. Nestačím říct ani ahoj. Policajt pravého prutu se postavil do pozoru. Byl to právě ten prut, kde jsem měl otočeného panáčka! Chvilka váhání a cívka navijáku se roztočila. Jirka jen vzdychne.

Nemusím ani zasekávat, kapr už je totiž dávno chycený. Začíná třicetiminutový souboj. Na krev. Na třímetrové pruty 2,50 lb to byl opravdu požitek. Po dlouhém boji se na hladině ukáže kapr z kategorie kapitálních. Neskutečná ryba, která hraje snad všemi podzimními barvami! Kapra úspěšně podebírám a díky Jirkovi vzniká pár překrásných fotek. Rychle toho starého mazáka pouštím zpět do hlubin.

Byl jsem šťastný. Ani ve snu by mě nenapadlo, že by otočený panáček mohl fungovat. Bylo to štěstí? Nebo náhoda? To nevím, vyzkoušejte to i vy a nebojte se experimentovat.