Dlouze přemýšlím nad skleničkou výborné černohorské rakije o charakteristice obyvatel této zajímavé země. Nakonec jsem se rozhodl, že si na úvod vypůjčím slova amerického novináře Sulzbergera: „Balkán… To byl veselý poloostrov plný bujarých lidí, kteří jedli ostré jídlo, pili silnou kořalku, nosili pestrobarevné šaty, snadno milovali i zabíjeli a měli úžasný talent rozpoutávat války.“

Stačí jedno bouchnutí kufrem, neopatrné šlápnutí či hrubá síla při vyprošťování vázky a prut má najednou o díl víc, než výrobce chtěl. Jak probíhají samotné opravy, kolik zaberou času, co je k nim třeba a kdo je vlastně provádí? Proto jsem vyzpovídal servisního technika z Českých Budějovic, pana Petříka.

Zvláštních situací zažijeme na rybách spousty. A co teprve za volantem! Málo který příběh však překoná to, co se stalo Švédovy na dálnici.

Ryby, jejichž tělo je vyztuženo kostěnou kostrou (donedávna třída Osteichthyes), se objevily na Zemi v prvohorách (silur). Podle fosilií některých „praryb“ můžeme usuzovat, že tehdejší řeky a močály často vysychaly a voda v nich měla nezřídka minimální obsah kyslíku. Co vedlo paleontology k těmto závěrům? Kromě jiného to byly početné nálezy fosilií ryb, které měly vedle žáber vyvinuty i plíce. Proto je označili vědeckým názvem Dipnoi – tedy dvojdyšné ryby.

Východní Středomoří bylo často horkou půdou, kde výrazy jako invaze, obsazení dobytých území či boj mezi domácími a nájezdníky z moře nikdy z prastarých kronik i ze současných agenturních zpráv nezmizely.

Děda měl svou zaručenou metodu, jak s úspěchem navnadit. Dokonalou, tajnou, vymazlenou. A taky své místo na řece, kterému býval věrný. Do vody vždy několik dní před akcí padalo krmení. O jeho skladbě jsme věděli jen to, že je z rohlíků, kukuřičného šrotu a nějaké vůně. Byla to metoda Granada a trochu lezla do peněz. Těch děda jako důchodce moc neměl, zato měl povahu buldoka. Celý podzim sbíral po poli kukuřičné klasy, vozil je domů, sušil, loupal a šrotoval. Byl pilný jako včelička.

Hlavním důvodem je, že v Norsku vlastně ani žádný konec sezony neexistuje. V půlce října začnou do středního Norska najíždět sledi a v severním Norsku se začne u pobřeží objevovat plůdek tresky jednoskvrnné. Ten způsobí, že k pobřeží najedou velké ryby.

Mezi ptáky, kteří žijí při našich vodách, má zvláštní postavení drobný pěvec – moudivláček lužní. A to hned ze dvou důvodů. Jednak pro své tajuplné jméno, jednak pro své stavitelské schopnosti, jejichž výsledkem je hnízdo visící na tenkých větvičkách nad vodou.

Nedá mi to. Usedám k počítači, abych se s vámi podělil o četné zážitky z poslední výpravy za velkými kapry. Říkám-li velkými, mám na mysli ryby o hmotnosti nad 20 kg. Podobných exemplářů v našich revírech mnoho neplave. Proto za nimi se synem jezdíme do zahraničí.

Říčka Bradava je západočeský pstruhový revír, o který se stará MO ČRS Šťáhlavy. Nachází se v okrese Plzeň – jih. Rozloha revíru je 7 ha, jeho délka 28 km. Do revíru patří i Kornatický potok od vtoku do Úslavy až 100 m pod hráz Kornatického rybníka. V soupisu revírů najdeme revír Bradava 1 pod číslem 433 002. Zde si můžeme přečíst i omezení týkající se lovu na Kornatickém potoce.