Ryby v Bečvě otrávily kyanidy. Potvrdily to rozbory vody

Časopis Rybářství

2020/9

PIONÝRSKÉ ostrovy

Hrajeme si s PELETAMI

PRODUKCE RYB v rybnících ČR
ve 20. století

Jan Bombera. NEVŠEDNÍ DŘÍČ s velkým srdcem

(Skoro) zapomenuté rybářské TECHNOLOGIE

MUŠKAŘENÍ na slané vodě

Mihule nepatří mezi ryby, jak by se mnozí z nás mohli mylně domnívat. Řadíme ji mezi vodní obratlovce do řádu kruhoústých, čeledi mihulovití (Petromyzontiade). Párovité končetiny jí chybí. Nemá ani párovité ploutve jako ryba, ale na hřbetní části jen dvě protáhlé ploutve. Má hadovitý tvar těla, stejně jako třeba úhoř, ale s úhořem nemá nic společného.

Jak jeho jméno napovídá, není naším původním druhem. Stavbou těla, hladkou kůží bez šupin i vlastním vzhledem se velmi podobá sumci velkému. Ten však dorůstá do mnohem větších rozměrů. Spolehlivým rozpoznávacím znakem je počet vousů. Sumeček má čtyři páry, sumec jen tři. Pokud nechcete počítat, stačí vzít úlovek do ruky. Podobně jako u ježdíka neexistuje spolehlivý chvat, jak uchopit rybu a nepíchnout se o ostré hroty na ploutvích. Dožívá se asi patnácti let.

Na rozdíl od houby stejného jména je kapr velmi chutný. Recept mi předala paní Marie Glasová: „Ryby máme moc rádi, s manželem si je děláme na různé způsoby. Nejraději však máme rybu na hořčici,“ řekla a její muž jen tiše přitakal. Při popisování chuti této dobroty se mi sbíhaly sliny. Protože se hned za týden na Hostivaři zadařilo, svezl se mnou domů i kapr. Nově získaný recept jsem hned zkusila a mohu ho jen doporučit.

Makrela je velmi rozšířeným druhem. Najdete ji ve Středozemním moři, Atlantském oceánu ve velkých hejnech. V létě a na podzim se makrely vyskytují (opět ve velkých hejnech) poblíž břehů průlivu Skagerrak, v Severním moři a v jižní části Norského moře.