Možná to bude znít jako pohádka, ale je to příběh lidí, kteří mají velká srdce a umějí dělat radost druhým. První příběh je o rybáři, který svou vášeň k vodě podědil. Rybaření přecházelo z otce na syna, s prutem uměl v rodině zacházet každý malý chlapec.

Mihule nepatří mezi ryby, jak by se mnozí z nás mohli mylně domnívat. Řadíme ji mezi vodní obratlovce do řádu kruhoústých, čeledi mihulovití (Petromyzontiade). Párovité končetiny jí chybí. Nemá ani párovité ploutve jako ryba, ale na hřbetní části jen dvě protáhlé ploutve. Má hadovitý tvar těla, stejně jako třeba úhoř, ale s úhořem nemá nic společného.

Jak jeho jméno napovídá, není naším původním druhem. Stavbou těla, hladkou kůží bez šupin i vlastním vzhledem se velmi podobá sumci velkému. Ten však dorůstá do mnohem větších rozměrů. Spolehlivým rozpoznávacím znakem je počet vousů. Sumeček má čtyři páry, sumec jen tři. Pokud nechcete počítat, stačí vzít úlovek do ruky. Podobně jako u ježdíka neexistuje spolehlivý chvat, jak uchopit rybu a nepíchnout se o ostré hroty na ploutvích. Dožívá se asi patnácti let.

Amur bílý, ale osobně bych uznal i gramatickou verzi amur býlí, protože to „bejlí“ prostě žere.🍃 Tím by se to usnadnilo i cizincům, které ze psaní i/y bere křeč jako mě, když jsem se učil česky.

Na rozdíl od houby stejného jména je kapr velmi chutný. Recept mi předala paní Marie Glasová: „Ryby máme moc rádi, s manželem si je děláme na různé způsoby. Nejraději však máme rybu na hořčici,“ řekla a její muž jen tiše přitakal. Při popisování chuti této dobroty se mi sbíhaly sliny. Protože se hned za týden na Hostivaři zadařilo, svezl se mnou domů i kapr. Nově získaný recept jsem hned zkusila a mohu ho jen doporučit.

Nejen lidé, ale i věci mají své osudy a je věčná škoda, že nemohou vyprávět. Pojďme se do minulosti vracet. Třeba do doby, kdy naviják, prut nebo korkový splávek sloužil svému páníčkovi klidně i celý život.

Co skrývá svazový rybníček? Při pohledu ze břehu byste řekli, že zde ani moc ryb žít nemůže. Opak je pravdou! Voda je plná ryb, které se po zakrmení stáhnou na jedno místo.

Občas se to stane. Rybář má záběr, myslí si, že tahá rybu a pak najednou zjistí, že má na udici jiného tvora. Třeba želvu nádhernou (Trachemys scripta elegans).

Přišlo září a my, studenti z rybářské školy v Třeboni, se vracíme po prázdninách do školy. Čekají nás tu staří známí, kamarádi, učitelé. Po prvotním nadšení z letních zážitků a úlovků ostatních studentů se vracíme zpět do školních lavic a na praxi.

Makrela je velmi rozšířeným druhem. Najdete ji ve Středozemním moři, Atlantském oceánu ve velkých hejnech. V létě a na podzim se makrely vyskytují (opět ve velkých hejnech) poblíž břehů průlivu Skagerrak, v Severním moři a v jižní části Norského moře.