Je celkem přirozené, že především menší stojaté vody představují vhodné životní prostředí nejenom pro některé odolné druhy ryb, ale mají důležitý význam i jako místa reprodukce obojživelníků – žab a čolků. Nebudeme probírat všechny nároky jednotlivých druhů obojživelníků na kvalitu (parametry) optimálního líhniště, většině druhů ale nevyhovuje, když se jedná o vodu s výskytem ryb.

Text: Jozef Májsky, foto: autor

Dá se říct, že chybí exaktní výsledky o vlivu ryb na larvy obojživelníků, přesto i náhodná pozorování včetně mých vlastních naznačují, že tyto larvy se mohou stát sezonním zpestřením rybího jídelníčku.

Ryby si vybírají

Pro většinu ryb představují lákavé sousto hlavně larvy čolků, pulci žab však rybám tolik nechutnají. Podle mých zkušeností projevují ryby větší zájem o pulce skokanů nežli o pulce ropuch. Protože především některé druhy žab (ropucha obecná, skokan hnědý i zelený) již tradičně využívají k reprodukci i rybníky a jiné bohatě zarybněné vodní plochy, vytvořila se zde jistá rovnováha, v důsledku které se populace obojživelníků udržují na relativně stejné výši.

Problém vzniká nejednou v případě malých vodních ploch (rozloha několika arů) – líhnišť, které často ochranáři záměrně budují proto, aby sloužily reprodukci mizejících obojživelníků. Najdou se totiž dobráci, kteří se rozhodnou malou tůňku v lesním zákoutí nebo v luční enklávě oživit a v dobré víře do ní vysadí ryby.

Netuší přitom, že tím mohou poškodit nejenom výsledek práce jiných lidí, ale především zde mohou vysazené ryby způsobit hotovou katastrofu. Hlavně v tom případě, kdy se jedná o dravé ryby, například okouny. Méně nebezpečné jsou kaprovité druhy ryb – karas, lín, plotice, perlín apod.

Lesní tůňka na obrázku byla už asi před asi deseti lety „obohacena“ naštěstí pouze o několik karasů stříbřitých, ke kterým ještě přibyl jeden vánoční kapr. Ten pak záhadně zmizel a zůstala zde pouze přemnožená populace pidikarásků. Anaerobní procesy jim ale zřejmě příliš nešly k duhu, takže počátkem dubna 2011 jsem zde pomocí elektrického agregátu odlovil už jenom pět menších exemplářů tohoto invazivního druhu.

Za vypuštění ryb do vězení

Ne vždycky se ale příroda dokáže s podobným problémem vypořádat sama. Tak, jako tomu bylo v tomto případě. Pak musí přijít na pomoc člověk s technikou. Úplně odlovit ryby se ale nemusí vždycky podařit, takže se mohou stát na lokalitě trvalým problémem.

V některých evropských zemích, například v Dánsku, kde jsou populace některých obojživelníků téměř vyhubené, je podobné znehodnocení líhniště – třeba vypuštěním pár „zlatých rybek“ z akvária –, považováno za barbarský čin, který se podle výše vzniklé škody trestá vysokou pokutou, pachateli dokonce může hrozit i vězení.

Věřím, že u nás nebude nutné přistoupit k podobným drakonickým opatřením, ale je třeba jak rybářům, tak i široké veřejnosti pravidelně zdůrazňovat, že ryby do líhnišť sloužících primárně pro reprodukci obojživelníku nepatří.

Napsat komentář