Mnozí rybáři si určitě při pohledu na některé úlovky obsypané pijavkami nebo s různě poškozeným tělním pokryvem vzpomenou na dokumentární filmy o rybách žijících na korálových útesech, kde o jejich zdravotní stav pečují unikátní čistící stanice.

Text: Jozef Májsky foto: autor, Denis Adler

Tato zařízení provozují buď krevety, nebo některé druhy ryb. Vzájemný vztah čističů a jejich klientů lze označit jako symbiózu. Neprofitují z ní pouze ošetřované ryby, ale i rybí doktoři. Ti při této ošetřovatelské práci získávají potravu v podobě zbytků potravy, ektoparazitů, kousků odumřelé kůže i nečistot z těl mnohdy podstatně větších spolubydlících.

„Čistící stanice“, resp. „rybí čističe“ najdeme prakticky ve všech světových mořích. Nejpočetnější zastoupení mají v tropických oblastech, ale objevíme je i v mořích mírného pásma, včetně Středozemního moře. V chladnějších oblastech rybí čističi nejsou tak vyhranění, spíš tvoří početnější společenstva, zatímco v teplejších vodách mají tendenci pracovat samostatně nebo v páru, přičemž si často obhajují různě velké teritorium.

Nejčastějším čističem jsou krevety

Tento zvláštní způsob získávání potravy se vyvinul především u mnoha desítek druhů krevet. Mezi rybí čističe pak řadíme zhruba 45 druhů z několika čeledí. Je třeba zdůraznit, že vyhraněných specialistů je méně, zástupci některých rybích druhů se této činnosti věnují jenom jako mláďata.

Rovněž je třeba podotknout, že čistící servis je rybám dostupný pouze u pobřeží, resp. v mělkých mořích. Proto nepřekvapuje, že ryby žijící v hlubinách a na širém moři mívají často podstatně více ektoparazitů. Mnoho druhů ryb na korálových útesech je na čističích natolik závislých, že při jejich nedostatku se neváhají přestěhovat do vhodnější lokality.

Čistící hygienické stanice obyčejně fungují téměř nepřetržitě od úsvitu do soumraku, podle pozorování mořských biologů ale největší nápor zažívají kolem poledne.

Platí jistá nepsaná pravidla

Ryby obyčejně spořádaně čekají, až na ně přijde řada. Ovšem podobně jako v našem světě, i zde mají přednost nejsilnější dravci. Třeba barakuda. Samozřejmě, že se tato činnost neobejde bez poměrně přesně stanovených rituálů. Ty jsou výsledkem mnohaletého soužití mezi čističi a jejich klienty.

Jak krevetky, tak i ryby používají různé tanečné kreace, jimiž lákají do čistící stanice kolem proplouvající ryby. Například krevetky rodu Periclimenes, ale i další druhy, mávají výrazně zbarvenými klepítky. Rovněž zbarvení u většiny čističů slouží jako důležitý reklamní poutač. U krevet je zvláště oblíbená kombinace červené a bílé barvy.

Téměř ve všech tropických mořích je rozšířená kreveta drsná (Stenopus hispidus) s příčnými červenými a bílými proužky. Menší bílé tečky na červeném podkladě jsou zase typické pro krevetku čističe (Lysmata  seticaudata), která žije ve Středozemním moři a okrajových částech Atlantiku.

Tropické příbuzné tohoto evropského druhu mají na červeném podkladě buď bílé tečky (např. krevetka šarlatová – L. debelius) nebo podélné bílé pruhy (např. krevetka pruhovaná – L. amboinensis). Podélným černým pruhem, lemovaným v zadní části těla modrými neonovými proužky, láká k sobě zákazníky pyskoun rozpůlený (Labroides dimidiatus), jehož čistící služby využívají ryby od Rudého moře až po tropické oblasti Pacifiku.

Kromě toho se ke svým klientům přibližuje zvláštním houpavým plaváním. Roztahuje a zvedá ocasní ploutev, kterou vzápětí nechá klesnout dolů. Rovněž se dotýká hostitele prsními ploutvemi, popřípadě i otevřenými ústy. Jeho bratránek, pyskoun dvoubarevný (L. bicolor), předvádí podobné tanečky, zadní část těla má ale slámově světlou. O tom, že se výrazné podélné pruhy u čističů osvědčily, napovídá i šat karibského „neonového“ hlaváče čistícího (Elacatinus oceanops), který přitom reprezentuje jinou rybí čeleď. Tento sotva 5 cm dlouhý druh i další hlaváči rodu Elacatinus (Gobiosoma), třeba E. genie, se při práci přidržují na těle zákazníka pomocí přísavky vzniklé z břišních ploutví.

Příkladem čističů, kteří se věnují sanitárním službám na útesech Rudého moře pouze v mládí, je pyskoun čtyřpásý nebo černomodrý (Labaricus quadrilineatus). Své dlouhé rypce podobné pinzetě využívá v raném věku k čištění kůže větších ryb i několik druhů klipek. Mezi tyto juvenilní čističe řadí ichtyologové dokonce některé druhy komorníků, třeba komorníka šestipruhého (Abudefduf sexfasciatus), který je hojný na útesech v Rudém moři, resp. i další podobné druhy sapínů. Zřejmě jediným rybím čističem ve Středozemním moři je pyskoun černoocasý (Symphodus melanocerus). Mladí jedinci této ryby, která dorůstá do délky 14 cm, poskytují své čistící služby jednak jiným pyskounům, jednak i pražmám a kanicům.

Lehněte si, prosím!

Vyjmenovávat celou plejádu klientů čistících stanic by nebylo únosné. Byl by to totiž předlouhý seznam žraloků, rejnoků, mezi filmaři oblíbených obrovských kaniců, murén, ale i mnoho menších rybích druhů. Spíš je nutné zmínit, že zájemci o hygienickou očistnou kúru signalizují zcela jasně své úmysly a staví se do specifického postoje, často hlavou nahoru nebo dolů, dotýkají se ocasem podkladu, popřípadě si v čistící stanici lehnou dokonce na bok.

Čištěná ryba podle potřeby rozprostírá ploutve, otvírá ústní otvor nebo skřele a někdy mění i zbarvení. Zřejmě proto, aby čistič snáze odhalil ektoparazity. Když se klient v čistící stanici domnívá, že jeho hygienická očista je postačující, specifickými signály naznačí čističům, že chce odplout. Obyčejně charakteristicky zatřese tělem a energicky zavře tlamu a následně ji otevře, aby krevetky nebo rybí doktoři mohli opustit i toto pracoviště.

Ve sladké vodě je čističů minimum

V brakické vodě v ústí velkých asijských řek do jisté míry poskytují tyto služby nespecializované cichlidy – skvrnivci žlutí (Etroplus maculatus). Asi nebudu sám, kdo v akváriu pozoroval, jak dokáží některé parmičky, třeba parmička černopruhá (Crossocheilus oblongus, syn. C. siamensis), svými vouskatými tlamkami proběhnout po těle svých větších spolubydlících.

Za plnohodnotnou očistu bych to ale nepovažoval. Tu dokáží zabezpečit jejich příbuzné, gary rudohnědé (Gara rufa), které se uplatňují při léčbě některých kožních nemocí lidí (lupénka). Koho ale tyto kaprovité rybky čistí ve vodách Blízkého východu, kde se přirozeně vyskytují, literatura neudává.

Protože nic není dokonalé, platí to i v případě rybích čistících stanic. Jejich reputaci místy kazí záškodníci, kteří se jako čističi pouze tváří, ale ve skutečnosti se jedná o dravé rybky. Svým zbarvením napodobují ryby – čističe, takže se snadno dostanou k velkým rybám, kterým pak ukousnou kousek kůže nebo ploutve. Běžně rozšířeného pyskouna rozpůleného takto napodobuje slizoun dravý (Aspidontus taeniatus).

Napsat komentář