Fotografie
KLAPSIOVÁ okomentoval Lov candátů pří...
předevčírem
Fotografie
Josef založil otázku Lov candátů pří...
předevčírem
Fotografie
Jaroslav vložil recept Smažený kapr...
předevčírem
Fotografie
Jakub přidal úlovek Kapr obecný...
předevčírem
Fotografie
drax@seznam.cz přidal úlovek Sumec velký...
předevčírem

Stále tajemní a velmi ohrožení úhoři (1)

Marek iRybářství 20. srpna 2021 0 komentářů

foto: Zdeněk Drahokoupil

Poznávání

Dva a půl tisíce let se snaží lidé odhalit život úhořů říčních, těchto tajemných ryb. A dodnes není o nich vše známé. Zájem o život úhořů vznikl hlavně tím, že lidé v řekách viděli mladé i dospělé úhoře, ale nikdy neviděli jejich jikry a neviděli úhoře ve tření, což ostatně platí dodnes. A to je odlišovalo od ostatních známých ryb. Proto ve vzdálenější i novější době vznikly nejrůznější teorie o jejich původu.

text: Pavel Šimek

Aristotelés ve 4. stol. př. n. l. ve své práci Historie živočichů píše, že úhoři prýští z nitra Země. O čtyři století později římský přírodovědec Plinius starší v 1. stol. n. l. zase uvádí, že úhoři vznikají z kousku kůže, který úhoř oddělí od svého těla otíráním se o kameny v řece.

REKLAMA

Různé teorie v nekonečné řece času

Během dalších století byly tehdejšími přírodovědci vysloveny mnohé další podivuhodné teorie o původu úhořů. Například, že se rodí ze zkaženého koňského masa, z žíní koňského ocasu (tato teorie pravděpodobně vznikla tím, že byli viděni úhoři živící se masem koňského kadávru v řece).

Dodnes se někde loví úhoři tradičním domorodým způsobem tak, že se do vody hodí na šňůře přivázaná koňská hlava, která se později i s úhoři, kteří se v ní živí, vytáhne na břeh. Další teorie byly, že úhoři pocházejí z lososí kůže, z kapřích žáber, či že je snáší samička jednoho brouka. Jedna romantická teorie tvrdila, že se úhoři rodí z májové rosy.

REKLAMA

Později (v 18. a 19. století) však byly v Polsku a Itálii u dospělých úhořů nalezeny pohlavní orgány, ale stále nebyla známa místa jejich reprodukce. Až koncem 19. stol. byla popsána přeměna úhoří larvy od evropského pobřeží v monté a mladého úhoře.

úhoř
foto: Zdeněk Drahokoupil

Tato úhoří larva byla sice už v roce 1763 popsaná zoologem Gronoviusem, který myslel, že to je druh průhledné ryby a dal ji vědecké jméno Leptocephalus breviostris. Stále ale nebylo známé, kde se úhoři rozmnožují…

Až dánský zoolog Johannes Schmidt podnikl za úhoři čtyři lodní výpravy a v roce 1912 potvrdil, že úhoř má svůj původ v larvě a že se úhoři třou v Sargasovém moři v tropické zóně Severního Atlantiku, kde objevil jejich larvy nejmenších rozměrů.

List a tkanička

Tím byla hlavní tajemství života úhořů evropských odhalena, ale dodnes převládají otázky nad odpověďmi. Proto bádání o úhořích všech druhů pokračuje i v současnosti moderními metodami, jako je např. jejich značení. V Sargasovém moři se miniaturní larvy vykulí z oplozených jiker.

Larvy jsou průhledné, ploché a podobají se vrbovému lístku. Mají velké černé oči a podivuhodné dlouhé „mléčné“ zuby a od každé jikernačky jich je několik milionů. Larvy jsou při své cestě k evropským břehům, na jejímž začátku jsou dlouhé cca 7 mm, unášeny Golfským proudem v hloubce 35 až 600 metrů, v noci v té větší hloubce.

Pomocí izotopů dusíku a uhlíku bylo zjištěno, že se larvy živí „mořským sněhem“, což je aglomerát mrtvého materiálu osídlený mikroorganizmy. Jejich cesta k evropským břehům, kam se dostávají většinou koncem léta, trvá jeden a půl až tři roky. Dostávají se k pobřežím od Mauritánie na jihu až po Barentsovo moře na severu.

Nejvíce se jich objevuje u pobřeží Pyrenejského poloostrova a Francie. Před dosažením evropského pobřeží jsou larvy dlouhé asi 80 mm a přestanou se živit, jejich hmotnost se o čtvrtinu sníží a délka se zkrátí o osminu. Vypadnou jim „mléčné“ zuby a jsou nahrazeny zuby definitivními. Tělo zeštíhlí a z „listu“ se stane sklovitá „tkanička“, známá jako monté.

Překoná i několik metrů svislých překážek

Monté potřebuje k pokračování své cesty vysoký příliv a nalezení ústí řeky svého původu. To pozná senzoricky. V řece monté roste, kůže získá pigment a sílí, část monté zůstává v ústích řek, část táhne proti proudu a asi po 80 km tahu proti proudu řeky se z něho stává mladý úhoř (žlutý úhoř).

Dodnes není zcela známo, jak u úhořů vzniká sexuální diverzita, což se děje ve věku kolem tří let. Víme, že vyšší slanost vody, blízkost ústí řek a vyšší hustota jedinců produkuje více mlíčňáků než jikernaček, proto v řekách dále od ústí se nacházejí většinou jen samice.

Úhoři jsou schopni na svém tahu překonat překážky i po souši, na mokré zemi i několik kilometrů. A samo monté překoná i několik metrů svislých překážek, jako jsou kupříkladu zdi či nízké přehrážky.

úhoř
foto: Zdeněk Drahokoupil

Přírodovědec Anthony Acon při zkoumání života pacifických úhořů Anguilla megastoma (úhoř polynéský) v Polynésii objevil, že mladí úhoři tam překonávají proti proudu říční kaskády, a při opačné cestě do tření úhoři tyto kaskády „slézají“ ocasem dopředu.

Pokračování zítra…

REKLAMA
REKLAMA
Líbil se vám článek?

Pošlete ho dál svým přátelům

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru

Diskuze k článku (0)

Novinky z iRybářství na váš e-mail

Články, videa, recepty a další novinky na váš e-mail. Mějte přehled