Pepův wobbler s imitací pstruha dopadl kousek od stanoviště velké štiky. Nestihla zaútočit, ale pohyb vetřelce jí neunikl. Vyjela asi metr ze své skrýše a čekala, co se bude dít. Nezvaný host se po chvíli vrací a jeho dráha vede tentokrát v těsné blízkosti zubaté dračice. Ta kousek popojede a zaútočí rychlostí blesku. Rybář v lodi je překvapený, ale reaguje pohotově a štice tvrdě odporuje. Zpočátku je ryba zmatená, protože žádnou reakci nečekala. Pak si vzpomene na jeden z minulých zážitků a pochopí, že je zle.

Text: Zdeněk Hofman, foto: autor

Další den

Na molo přicházíme jako poslední. Fouká slabý vítr, hladina je klidná. Ideální podmínky pro křižování na volné vodě. Naše obavy, že se v tomto revíru nesmí vláčet za lodí, se nenaplnily.

Místní Rybářský řád zprostředkovaný správcem kempu nic takového nezakazuje. Tento způsob je pro průzkum nejlepší. Jdeme na to. Jirka zapíná echolot a vyrážíme vstříc dalšímu dobrodružství. Nejradši vláčíme s mrtvými rybičkami, ale zatím žádné nemáme a proto nasazujeme wobblery s imitací štiky, které střídáme s velkými gumami Relax.

Průměrná hloubka revíru je 4–6 metrů. Zkoušíme najít úseky s největší hloubkou, několikrát přejíždíme napříč celou zátokou a velký kus cesty vláčíme v těsné blízkosti břehu. Prochytali jsme všechna hloubková pásma, ale celodenní snaha končí nezdarem.

Jirka chytil pouze jednu juniorku, asi půlmetrovou. Je pravda, že s vláčením za lodí máme dobré zkušenosti pouze na podzim. Začínáme tušit, že nás čeká pěkná fuška. Cestou domů zastavujeme v několika lákavých místech a zkoušíme přívlač. Dvě šedesátky nám na sklonku dne trochu pozvedly náladu.

První metrovky

Při návratu do kempu je jasné, že se odehrálo něco dramatického. Přicházíme ve chvíli, kdy Pepa s Jirkou líčí okamžik, jak Venca k metrovce přišel.

„Házeli jsme všichni čtyři na místě u kotvící jachty, směrem na mělčinu. Vencovi se nějak špatně namotala šňůra a udělala mu smyčky na navijáku. Nahodil proto opačným směrem co nejdál, aby si ji narovnal. Byl to takový hod nazdařbůh a vtom to přišlo. Šílená rána do prutu a začal mazec. Štika bojovala jako dračice a pěknou chvíli jí musel povolovat. Pak se několik minut přetahovali, ale nakonec prohrála.“

Venca pokyvuje souhlasně hlavou a pro dokreslení atmosféry ukazuje fotografie. Je to nádherný exemplář šupinaté krásky, se skvělou mírou – 108 centimetrů. Zabrala na jerk Salmo slider v barvě štiky. Připíjíme na zdraví úspěšnému lovci a posloucháme další příběh.

Po zdolání několika menších exemplářů přejeli kluci o kousek dál, na velkou podvodní plošinu, která je nedaleko od potopeného vraku.

To místo se osvědčilo už v minulých letech a zabodovalo i letos. Travnaté pole v třímetrové hloubce chovají štiky v oblibě, protože jim poskytuje dostatek úkrytu a nakonec i potravy.

Pepův wobbler s imitací pstruha dopadl kousek od stanoviště velké štiky. Nestihla zaútočit, ale pohyb vetřelce jí neunikl. Vyjela asi metr ze své skrýše a čekala, co se bude dít.

Nezvaný host se po chvíli vrací a jeho dráha vede tentokrát v těsné blízkosti zubaté dračice. Ta kousek popojede a bleskově zaútočí. Rybář v lodi je překvapený, ale reaguje pohotově a štice tvrdě odporuje. Zpočátku je ryba zmatená, protože žádnou reakci nečekala.

Pak si vzpomene na jeden z minulých zážitků a pochopí, že je zle. Do souboje vloží dvojnásobnou sílu a ve snaze zbavit se zákeřného sousta zuřivě chňape tlamou. Zamýšlený pamlsek však drží velmi pevně. Rozběsněná ryba podniká divoké výpady do všech stran, ale uvědomuje si, že takhle přijde o zbytek sil.

Zmírňuje tempo a vystoupá až k hladině. Ví, že se soupeři celá odhalí, ale sází vše na poslední trumf, který ji v minulém souboji zachránil. Na okamžik znehybní, aby nabrala co nejvíc energie, pak se pomalu stočí směrem na volnou vodu a ve zlomku vteřiny mrskne mohutným tělem takovou silou, že vyletí celá nad hladinu.

S otočkou dozadu dopadne zpět a z vody vystříkne obrovský gejzír vody. Pepa Čimera, zvaný Čimi, má plné ruce práce, ale bojovnici kmene Esox lucius dochází dech a po chvíli už šťastný lovec svírá další metrovku. Tentokrát naměří 104 cm.

To jsou velmi optimistické zprávy, protože víme, že velké štiky berou a šance, že zabere někomu dalšímu, je hodně vysoká. Každý z nás usíná s pocitem, že zítra to bude právě on.

Kolbenka

V úterý ráno si s Jirkou nachytáme rybičky a zkoušíme znovu vláčet za lodí. Nastražené plotice nejsou velké, měří sotva 15 cm. A to je na velkou štiku málo. Po několika hodinách snažení nám začíná být jasné, že tento způsob lovu nefunguje a naše tajná zbraň v podobě mrtvých rybiček tažených za lodí se naprosto minula účinkem.

Nevíme, jestli je na vině špatná volba trasy nebo zmiňovaná velikost rybek. Na konci dne opět vláčíme a je nám jasné, že k trofejním štikám povede hodně trnitá cesta. Večer v táboře zjišťujeme, že i dnes se podívala z vody další metrovka. Štěstí měl tentokrát Petr Paleček, jeho štika měřila rovných 100 cm. Zabrala kousek od mola, v travnatých porostech ji zlákala stříbrná plandavka.

Ve středu se konečně zhoršilo počasí. Vál silný vítr. Voda se sice trochu přikalila, ale štiky jsou mnohem aktivnější a berou. Střídáme s Jirkou přívlač a lov na živou rybičku. Odměnou za naši dřinu je devět pěkných zubatic. K magické, tedy metrové hranici, bohužel nedosáhneme, ale radost máme velikou. Mnohem lépe dnes dopadl Tomáš Dolák, kterému zabrala na modrého jerka nádherná stosedmička. Při jedné z posledních zastávek nahodil na mělčinu k rákosí a byla tam.

V našem táboře zavládlo veselí

Ještě větší štěstí měl Fanda Kůra. Společně s Mildou, Vítkem a Jirkou vyrazili na nejvzdálenější část revíru a byli velmi úspěšní. Přilepili se na paty štičímu hejnu a odměnou jim bylo několik štik v délkách těsně pod metr. Fandovi se ve finále pověsila na starou, rezavou plandavku, kterou našel na chatě, opravdu velká bojovnice. Jeden z mála záběrů těsně u rákosí proměnil šťastný rybář po neskutečné bitevní vřavě; štika měřila 112 cm. Máme další důvod k oslavě. Od této chvíle se názvosloví označování velikosti štik zúžilo na dva termíny: metrovka a malá štika.

V porovnání s minulými lety začíná být jasné, že letos je štik sice mnohem méně, ale skoro každá desátá měří přes metr. To je velmi slušná bilance. Je vidět, že zpřísnění ochrany štik přináší díky novému Rybářskému řádu výsledky a část výpravy je díky tomu šťastná. Ta druhá část musí tajně doufat, že štěstí se bude usmívat i v příštích dnech. Jak to dopadne a kolik dalších velikánů navštíví naše lodě, si ale řekneme příště.

Napsat komentář