Fotografie
KLAPSIOVÁ okomentoval Lov candátů pří...
předevčírem
Fotografie
Josef založil otázku Lov candátů pří...
předevčírem
Fotografie
Jaroslav vložil recept Smažený kapr...
předevčírem
Fotografie
Jakub přidal úlovek Kapr obecný...
předevčírem
Fotografie
drax@seznam.cz přidal úlovek Sumec velký...
předevčírem

Vzpomínky stárnoucího muškaře (1)

Marek iRybářství 23. června 2024 0 komentářů
řeka

foto: Zdeněk Drahokoupil

Zábava

Často slýchám nářky a lamentace nad tím, že rybářský lístek dnes vydají kdekomu a za člena sportovní varianty Petrova cechu bývá přijat bez dlouhých cavyků a patřičných procedur kdekdo. Těmi procedurami mají tyhle plačky na mysli třeba institut doporučování od dvou, tří „starších“ členů, kteří by za novice u místní rybářské organizace nejprve tzv. ztratili slovo, pak vzali záruku, dokonce snad i dvou až tříletý „přímý“ dohled u vody. Ano, i tohle lze zaslechnout!

text: Jiří Rážek

Vzpomínám si, jak jsem v 60. letech minulého století, coby klučina, musel ku získání rybářského „povolení“ podstoupit trpnou, pohledem dneška až neuvěřitelně absurdní cestu. V dotazníku k jeho pořízení byly kolonky, kde moji způsobilost měly signovat subjekty všelijaké.

REKLAMA

Samozřejmě nejprve zákonní zástupci, tedy rodiče. S tím problém nebyl nikdy, však i můj tatík legální důvod jít na ryby doma potřeboval. „Jen ať je kluk aspoň na chvíli na zdravém vzduchu…,“ tvrdíval mamince. A při podpisu kolonky v dotazníku spočinul láskyplným pohledem na v koutě opřený futrál s jeho pruty.

Dál už to šlo ale pěkně úředně. Nejprve pionýrská organizace, však kdo tehdy nebyl „Buď připraven“, mohl si jít leda tak do lísek uříznout pytlačku! Alespoň v naší pokrokové Základní škole Julia Fučíka v pražských Strašnicích.

REKLAMA

„Já ti to ráda, milý Jirko, podepíšu,“ pravila naše zapálená oddílová vedoucí. „Kroj nosíš, na schůzky chodíš, ve sběru poslední nejsi a na té soutěži v recitaci, to o tom zajčiku paguljať, tos’ říkal také moc pěkně!“ Cípy rudého šátku se mi při té chvále ztopořily ještě víc a já mohl pokračovat ke kolonkám dalším.

V kabinetu třídního učitele jsem si však vyslechl svoje. „Tak já ti to tedy také podepíšu, když ti důvěru už dali naši pionýři,“ říkávala soudružka učitelka Vránková, „ale v těch počtech musíš do konce školního roku přidat!“ Dojetím bych jí slíbil úplně všechno, třeba i prozradil, kdo z „našich“ pionýrů na záchodě o přestávkách kouří.

A pak přišla kolonka poslední a nejdůležitější, ta se ovšem už vyplňovala v mysticky hypnotizujícím příšeří rozlehlé ředitelny školy. Vzpomínám na neobyčejně hlasitý zvuk kyvadla nástěnných hodin přehlušující neodbytné bušení mého osmiletého srdíčka.

řeka
foto: Zdeněk Drahokoupil

Vypjatostí chvíle mlátilo jak pominuté po celou dobu, kdy někde v dálce za obrovským stolem a pod fotografií soudruha prezidenta Antonína Novotného naše bdělá „souška“ ředitelka dotazník pečlivě studovala i z jeho nepopsané strany. To aby jej posléze velmi obřadně podepsala, přibouchla nezbytné razítko a naše dosud bezeslovné setkání lakonicky ukončila: „A teď odchod!“ A já, bambula, měl venku na chodbě pocit, že mi to schválil i sám prezident!

Lovu ploutvonožců tak definitivně uznán hodným, jsem si v MO ČRS na pražských Vinohradech po neobyčejně „náročném“ dvouhodinovém školení a závěrečném testu nakonec vítězoslavně vyzvedl tuhou, barevným pruhem napříč přeškrtnutou kartičku. S ní jsem pak směl pod dohledem otce, či jiného dospělce rok na Sázavě s jedním prutem rybařit.

Na všechnu tu předcházející nedůstojnou kalvárii jsem vbrzku zapomněl. Nedokázala mi ubrat chuti i v tak útlém věku vstávat už ve čtyři ráno a v sajtkáře přišroubované k Jawě 250 vyrazit s tatínkem z Prahy i třeba až na Loučnou. A na ní pak potkávat pana Wericha s jeho legendárně prázdným pstruhařským košíkem. Snad proto jsem nacházel odvahu a důvod i napřesrok podstoupit stejnou kalvárii znovu.

Jen v období Pražského jara už bylo vše formálnější. Dokonce, myslím si, tehdy v dotazníku pionýrská kolonka chyběla. Nějak tak to být určitě muselo, neboť jsem „na papíry“ chytal i v sedm a osmašedesátém, kdy jsem zradil a vyměnil rudý šátek za hnědý v Junáku. Ale jen nakrátko, to než přijely tanky…

Až v časech budoucích ctihodní otcové ČRS vymyslí nějaké způsoby a pravidla prověřování „způsobilosti“ nových členů, dětí i dospělých, nechť ale nejsou, proboha, tak stupidní (ta pravidla!), jako bývala za mých jinošských let.

REKLAMA
REKLAMA
Líbil se vám článek?

Pošlete ho dál svým přátelům

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru

Diskuze k článku (0)

Novinky z iRybářství na váš e-mail

Články, videa, recepty a další novinky na váš e-mail. Mějte přehled