Lov okounů v zimě je obtížnější než v létě a na podzim. V zimních měsících je voda čistá a ryby nejsou tak aktivní. Každý pohyb je stojí mnoho energie, kterou potřebují šetřit.

Text: David Maixner foto: autor

V tu dobu řeším jen několik typů nástrah a jejich vedení. Klasický drop shot s háčkem přímo na kmeni a nástrahou napíchnutou jen za špičku, nebo v podobě červíka. S DS dokáži pracovat velmi dráždivě nebo naopak pomalounku a často nechávám nástrahu několik vteřin bez pohnutí.

Dále mám pak rád měkké soft vibesy, které působí velmi dráždivě při propadu ke dnu. Potom už s nimi pracuji klasicky pomalým vertikálním pohybem. A i tyto nástrahy nechávám delší dobu naprosto bez pohybu u dna, popřípadě těsně nad ním. Záběry přímo ze dna jsou až překvapivé.

A jako poslední mám připravené nástrahy na stand up jigových hlavičkách. To pak jednoduše zůstávám s nástrahou stát na hraně a záběry mám i po opravdu delší době, kdy se lákadlo ani nehne. Směr vedení nástrahy si musí každý najít sám, protože úplné pravidlo jsem nenašel.

Mimochodem, jen taková malá zkušenost. Neopatrné spuštění nebo zvednutí kotvy je často jediné, co v místě člověk udělá. Zjistil jsem (už mnohokrát), že ryby jsou apatické okamžitě, jakmile kotva dopadne někde v jejich blízkosti. V letních měsících jsem s tím nikdy problém neshledal.

Lov ze břehu

Ze břehu se v chladném období okouni hledají stejně těžce, možná i obtížněji. Jsou velmi opatrní a většinou reagují na každý pohyb na břehu pomalým odplutím, popřípadě zajetím do překážek.

Mám rád místa, kde je břeh příkrý s nějakou překážkou do vody, větvemi nebo kamením. Ryby zde mají pocit bezpečí i v čisté vodě a často i tady leží většinu dne bez pohybu a jen čekají na tu svou pověstnou chvilku.

Pokud se pohybuji opatrně, nevyplaším je a mohu jim nabízet své nástrahy. Stanovil jsem si pravidlo – žádný zbytečný spěch! I nástrahu na dně okouni registrují, už jen proto, že při dopadu vyslala do okolí vibrace. Svůj efekt, o tom jsem přesvědčený, má i navoněnost nástrahy. S jejím pohybem to ale nepřeháním. Ona i tak naše nástraha bude vždy něco jiného než přirozená potrava. Okoun to vnímá, ale nebude spěchat. Takže kdo si nepočká, nevyhraje!

Nejčastěji takto používám drop shot se stejně uvázanou nástrahou jako při lovu z lodi. Přestávky volím podle aktivity ryb. Někdy se trefím do chuti ihned a okouni nástrahy berou v jakékoliv pozici, ale při opatrném braní a dojíždění nástrahy velmi zpomalím.

Okoun totiž dokáže stát u nástrahy klidně půl minuty, jak už bylo řečeno – a najednou ji nasaje. Nejvíce se mi osvědčují imitace rybiček. Už tolik nefungují výrazné barvy, ale spíše přírodní. Jen délek nástrahy se tolik nebojím. Jsou totiž lokality, kde i v zimě okoun preferuje nástrahy v délce kolem 8 – 10 cm než ty kolem 5 cm. A čím větší nástraha, tím větší ryba!

Už několikrát se mi stalo, že drop shot okouny tolik „nezajímal“, koncové olůvko bylo pro ně přitažlivější. V tom případě zase převazuji na jigové hlavy a zkouším, zda jsem se trefil. Okoun má rád, když nástraha vyloženě neleží na boku a nade dnem se tyčí aspoň ocásek nástrahy. Přijde mi, že ho lépe zaměří. A to i tehdy, když se nehýbe.

Zima versus léto

Je zajímavé, že v létě tyto věci tolik neřešíme. Asi je to dané tím, že ryby jsou aktivní, nevadí jim výdej energie, neboť ji dokáží velmi rychle doplnit. Na mnoha místech je voda průzračná po celý rok a barva fire tiger funguje spolehlivě pořád, až do ochlazení. Potom stále nevím, v čem spočívá změna v myšlení pruhovaných loupežníků. Naštěstí si to včas uvědomím a vše v sobě přeprogramuji, často i do chuti ryb. Snad se to daří i vám.

Napsat komentář