Články

V polovině července jsem byl na rodinné dovolené v Itálii. Na programu byly hlavně prohlídky památek. A rodinné znamená samozřejmě „no fishing“. To srdce rybáře moc nezaplesá. Jako antidepresivum jsem s sebou přibalil cestovní přívlačový prut a pár umělotin v krabičce. I když šance na rybaření byla mizivá. To ale neznamená, že jsem si dovolenou neužil. Času, který strávím s nejbližšími, si velmi vážím. Jenže bez rybaření jsem nakonec nevydržel.

útok štiky

Dravce nejraději lovím přívlačí. Je to pro mě odpočinková a relaxační záležitost. Občas se nějaká ta ryba i splete, a tak se člověk vrací domů spokojený a dobře naladěný. Přívlač a lov na umělé nástrahy má své kouzlo, ale kdybych měl srovnat účinnost s lovem na živou nástrahu, asi by neměla šanci se jí vyrovnat. I když záleží na tom, jak by se rybář k lovu postavil.

parma obecná

Někdy stačí jen vystavit fotku s úlovkem na sociálních sítích, jindy třeba chcete říct a ukázat víc. Jak vás u vody štípali komáři a proklínali jste je, protože na vás ryby už dvě hodiny kašlaly. A pak konečně přišel záběr. Dejte nám vědět, jak dlouho jste candáta, kapra nebo štiku zdolávali, na co jste rybu nalákali. A jak jste ji přelstili. Nebo že s vámi byla poprvé vnučka nebo syn a jak jim u toho svítily oči nadšením.