V květnu 2017 jsem měl příležitost navštívit pár jezer ve Skotsku, samozřejmě s muškařským prutem v ruce. Bydlel jsem v malém městečku Auldearn poblíž Inverness, hlavního města severní části Skotska. Kolem se rozprostírají krásné hory plné jezer, takže mým cílem bylo zkusit ulovit v nějakém horském jezeru divoké potočáky.

Naši dávní prapředkové byli velice dobrými pozorovateli přírody. Proto jim neunikla ani skutečnost, že některé rostliny, když jsou poraněné a spadnou do vody, způsobí rybám omámení nebo i smrt. Od tohoto poznatku byl už jenom krůček k záměrnému použití jedovatých rostlin při lovu ryb.

Pokud se k naší planetě jednou bude blížit nějaká mimozemská návštěva, budou se v létajících talířích vést vášnivé debaty o tom, jak vlastně ti lidé vypadají, jak žijí. Kolik uplavou, jak hluboko se potopí a jestli si skládají pod hlavu ploutve při nedělním šlofíku? Dvě třetiny naší planety pokrývá oceán. A pokud ještě globálně přitopíme, vodní pláně ukousnou z pevniny další díl.

Náhodné seznámení a následný rozhovor se světově známým profesionálním holandským rybářem Henkem Simonzsem dalo jasný impulz úvahám o naší další rybářské výpravě. Jeho osobní doporučení na dva zkušené profesionální průvodce Dicka van Hattena a Seana Wita veškeré naše obavy zcela rozpustilo. O správnosti výběru nové destinace nikdo nepochyboval.

Leží na ošuntělém křesle v maličké hale u vstupu do apartmánů. Veškerý turistický ruch je mu úplně fuk. Povznesen jako Bůh sleduje to barevné hemžení na přístavní promenádě. Kocour Pinokio, Dalmatinec s dlouhými vousy a mírnou povahou. Húúúááá. Kočičí nuda u Jadranu mixovaná s horkem. V takovém koktejlu kocouří tělo sladce malátní. Ještě jednou si rozkošnicky zívnout. Nakonec Pinokio položí tlapku pod hlavu a usne.