Fotografie
Jaroslav okomentoval Steak z tuňáka...
před 2 hod
Fotografie
Jaroslav okomentoval Štika (candát) ...
před 2 hod
Fotografie
Jaroslav okomentoval Kapří steak...
před 2 hod
Fotografie
Jaroslav okomentoval Lososí podkovy ...
před 2 hod
Fotografie
Jaroslav okomentoval Lososí podkovy ...
před 2 hod

Z Yukonu na Aljašku

Marek iRybářství 6. prosince 2023 0 komentářů
aljaška

Zdolávání lipana, foto: archiv CK Pepa

Zahraničí +5 dalších fotek

Opět v Kanadě. Když mi čas a finance dovolí, sem, do provincie Yukon, se vracím rád. Kdo jednou zažil kanadský barevný podzim, tedy období indiánského léta, ten ví, o čem mluvím.

text: Hans-Werner Schneider

Stejně jako při každé podzimní výpravě do Dalton Trail Lodge si nemohu nechat ujít muškaření na řece Kathleen. Křišťálově čistá voda říčky je plná lipanů s velkými, duhou zářícími hřbetními ploutvemi a občas se nám podaří ulovit i některého z místních bojovníků – pstruha duhového. A když se prut ohne více, než je při lovu lipanů a pstruhů obvyklé, pak je jasné, že se na mušku nechal nalákat velký siven namaycush.

REKLAMA

Dva týdny si užíváme nádherného rybaření v průzračných vodách Yukonu uprostřed nádherné přírody, ale před námi je den, který se má stát vyvrcholením našeho rybářského a cestovatelského života.

Výprava za stříbrnými lososy kisuč

Malé dvoumotorové letadlo pomalu nabírá výšku, až se ocitáme na úrovni vrcholků okolních hor, ve výšce 3000 metrů. Letíme nad řekou Alsek, která z provincie Yukon míří nejprve do Britské Kolumbie a pak obrací svůj tok k Pacifiku – na území Aljašky. Je jasno, skvělá viditelnost a my sledujeme nádherné přírodní kulisy, které se táhnou do nedohledna. Stovky a tisíce skalnatých vrcholků se zdvihají do modravých výšek z ledovcem vyplněných údolí. Přelétáme nejrozsáhlejší zaledněnou oblast nearktické části naší planety.

REKLAMA

Nikdo z nás nemluví, všechny nás uchvátil neskutečný svět skal, ledu a sněhu. A což teprve, když se na obzoru objevila nejvyšší hora Kanady, téměř 6000 metrů vysoký Mount Logan! Po půl hodině letu se náš stroj přehoupl přes hřeben a pod námi se v údolích táhnou gigantické ledovce, které posouvají masy ledu, sněhu, ale také skal dolů, k oceánu. A už se objevují první řeky. Valí se z ledovců a po sestoupení z hor meandrují nížinou k pobřeží.

Do sluchátek se náhle ozývá hlas našeho pilota: „Tak jsme tady, před námi, souběžně s pobřežím, vidíte přistávací dráhu.“ A pak už slyšíme, jak se pilot spojuje s Patem, naším průvodcem. Letadlo roluje na konec plochy, kde Pat čeká s terénním vozítkem s vlekem. Loučíme se s pilotem a než jsme se seznámili s průvodcem, letadlo mizí v modravé výšce.

Aljaška
foto: archiv CK Pepa

Před námi je 40 minut jízdy po pláži tundrou k ústí řeky Alsek do Tichého oceánu. Vlevo masivní hradba hor a ledovců, vpravo modré vody Pacifiku. Občas naši cestu křižují stopy velkých medvědů grizzly. Vzduch je tak čistý a průzračný, že zcela jasně rozeznáváme i 100 km vzdálený masiv pohoří Svatého Eliáše. Pat sype z rukávu jména jednotlivých hor a ujišťuje nás, že taková podívaná se zde nevidí často – hory totiž bývají zpravidla zahalené v mracích.

Jdeme na ryby

Hejno racků neochotně přerušuje odpočinek na břehu řeky a odlétá podél pláže. Když Pat vypíná motor, slyšíme hukot příboje. Brodíme se tmavě zelenou vodou řeky přes štěrkové mělčiny k dobře zřetelné prohlubni. Ryby v jámě žádné nevidíme a když se po deseti minutách nedostavil žádný záběr, jede se Pat podívat na místa, která leží výše proti proudu. Za chvíli je zpět a převáží moje dva přátele k sousednímu poolu.

Netrvá to dlouho a slyším halas, který napovídá, že moji přátelé ryby konečně našli. Pomalu se brodím proti proudu a po chvilce vidím siluety obou rybářů. Podle pohybů je jasné, že oba zdolávají pořádné kusy. Jak se však ukázalo, ani jeden z nich nedovedl rybu až ke břehu, ale brzy přicházejí další záběry.

Aljaška
Kathleen River, foto: archiv CK Pepa

S vyhlídkou na snadný úspěch pokládám i já plovoucí šňůru na říční hladinu. Potápivý konec stahuje zelenožlutý streamer z pírek marabu pomalu ke dnu. Pak rázným zatáhnutím dorovnávám šňůru a pomalu ji vedu napříč proudem. Už při druhém náhozu cítím prudké zatažení za šňůru.

Můj první losos

Po několika vteřinách je jasné, že to není žádná rybička, ale pořádná ryba. Ještěže jsem si vzal prut třídy 10. Ačkoli můj zatím neviditelný protivník vyráží proti proudu, přesto se mi nedaří ho otočit. V obavě z možného přetržení návazce jsem nechal brzdu dotaženou jen mírně. Můj první pokus o přidržení šňůry kvituje ryba energickým výskokem, při kterém se obrací a vyráží směrem ke mně. Další výskok!

Ve vodní tříšti se leskne stříbřité tělo – tak tohle je „energie v přírodním balení“. Ačkoli zásek evidentně dobře sedí, razantní odpor, který losos klade, mi bere sebevědomí. Jak mám proboha tohoto vzteklouna přivést ke břehu? Každý výskok ryby, každý výpad i prudká otočka ve mně jen zesilují obavy z možného uvolnění háčku nebo přetržení návazce. Ale materiál drží a moje nervy taky.

losos
foto: archiv CK Pepa

Po deseti minutách je ryba konečně unavena a nechává se vést ke břehu. Výpady již nejsou tak razantní a losos přestal i skákat. Přesto jsem rád, že mi s jeho vylovením přišli pomoci přátelé. Trochu mě sice zamrazilo, když ryba projíždí Oliverovi mezi nohama a návazec jen tak tak lízne o podrážku boty, když se Oliver snaží přehodit nohu přes šňůru.

Ale losos je opravdu unaven, a tak nezbývá než ho přitáhnout k sobě. Když jsem konečně uchopil pravačkou rybu u kořene ocasní ploutve, všechna nervozita ze mne spadla. Tak tohle je můj první losos.

Zdvihám ho z vody a ačkoli to nemám ve zvyku, vyrážím výkřik. Výkřik radosti i uvolněného napětí. Jen ať všichni medvědi v okolí ví, že nejsou jediní lovci lososů v okolí!

Metr ukázal 79 cm a hmotnost plných 6 kilogramů, což je na tento druh lososa celkem slušné. Rekordní „stříbrňáci“ z řeky Alsek dorůstají nejvýše 85 cm (8 kg).

„Placatice, někde ve vestě přece musí být moje placatice se slivovicí!“ prohmatávám kapsy a stříbrná lahvička vzápětí koluje mezi námi. První losos, ten se prostě zapít musí! Teprve teď si uvědomuji, že se nacházím dobrých sto metrů od místa, kde jsem rybu zasekl. V průběhu zdolávání mi ani nepřišlo, že by mne můj protivník odtáhl tak daleko… Ještě několik dalších minut se mi v hlavě honí obrázky bojujícího lososa, znovu prožívám napětí při jeho výskocích, stále mám před očima jeho hákovitě zahnutou čelist.

Koncentrovaná krása

Ten den jsem ještě jednou zabrodil do řeky. Ještě jednou jsem zasekl lososa, který se mi ale po několika výskocích vypnul. Jako ve snách vystupuji z řeky na sluncem zalitý břeh. Pokládám prut do trávy a lehám si vedle něj. Nejsem unaven, mám jen pocit naprosté sytosti. Pohled na nekonečné hřebeny hor, hučení příboje oceánu a elegantní vedení muškařské šňůry, které předvádějí moji přátelé, to vše ve mně navozuje stav absolutní rovnováhy a pohody. Nirvána.

lipan
foto: archiv CK Pepa

Moje oči vidí, ale hlava nic nevnímá. Teprve, když si ke mně do trávy přisedl Oliver, se dozvídám, že na muškařský prut žádného lososa nezdolal, a tak nakonec mušky vyměnil za přívlač. Na stříbrnou plandavku ulovil celkem čtyři lososy. Štefan, který neúnavně pročesával streamerem všechny slibné pasáže v okolí, měl na udici čtyři lososy, ale teprve pátého se mu podařilo zdolat.

Brodíme se pomalu po proudu řeky a přicházíme až k místu, kde se voda řeky mísí se slanými vlnami oceánu. Slunce, které se zvolna noří do vln oceánu, barví ledovce a zasněžené hory do růžova. Snad hodinu pozorujeme večerní představení, které nám příroda připravila a cítíme, že na tenhle pohled, na celý tento den nikdy nezapomeneme.

REKLAMA
REKLAMA
Líbil se vám článek?

Pošlete ho dál svým přátelům

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru

Diskuze k článku (0)

Novinky z iRybářství na váš e-mail

Články, videa, recepty a další novinky na váš e-mail. Mějte přehled