První ulovené pstruhy máme za sebou, co nás čeká dál? Máme se bát divokých Albánců? Která řeka je na rybaření nejlepší? Kde končí velké rybářské dobrodružství?
Jak dopadla naše cesta za vysněným ohridským pstruhem? V minulém díle jsem jednoho chytil v chovném rybníku, teď je na řadě jeho divoký bráška.
Lov okounů mnohým rybářům učaroval. Minule jsme si řekli, které barvy se okounům líbí a kde je hledat, dnes se podíváme na to, jak je chytat.
Je zima. Nezoufejme! Ryby se přece dají lovit po celý rok. Potěší jelec, cejn, okoun, plotice i parma. Jsou to důstojní bojovníci.
Osobně si myslím, že právě zvýrazněné oči jsou spouštějícím prvkem, který streamery pro dravce staví do pozice lákavého sousta. Proto se také snažím skoro na všechny lury a streamery oči vázat. Muškařské speciálky mají výběr očí poměrně slušný. Kdo se nechce zdržovat vlastní výrobou, ten sáhne po některém z hotových produktů.
Jdete na pstruhy a říkáte si: „Nic se nemůže stát.“ Jenže pak zaseknete opravdového obra, uklouzne vám noha a už se vezete! Zažili jste u vody něco podobného?
Chtěl jsem být přítomen při nasazování jeseterů ruských do soukromého revíru. Čekal jsem na zvací telefonát. Václav Rampich mi oznámil, že všechno propukne ve středu. Na místě jsem byl samozřejmě včas, i s fotoaparátem v plné pohotovosti. S jeseterem ruským jsem se ještě nesetkal. Zajímalo mě, jak tato ryba ve skutečnosti vůbec vypadá, jak se chová. Prostě všechno…
Kdo jednou začne chytat na vlastnoručně uvázané mušky a začne se mu u vody dařit, je lapen. Dokud mu pak budou oči a ruce sloužit, bude vázat jako zběsilý. S vědomím, že vlastní mušku nic nenahradí.