Fotografie
Jaroslav okomentoval VIDEO: Co se dě...
před 9 hod
Fotografie
fadli m.n okomentoval Rybaření vesele...
před 19 hod
Fotografie
fadli m.n okomentoval OBRAZEM: Natura...
před 19 hod
Fotografie
fadli m.n okomentoval Školáci pomáhaj...
před 19 hod
Fotografie
okomentoval VIDEO: Co se dě...
před 4 dny

Rybaření s Něnci na poloostrově Jamal

Marek iRybářství 30. prosince 2023 0 komentářů
dírky

foto: Andrej Šapran

Zahraničí +8 dalších fotek

Poloostrov Jamal se nachází v ruské Sibiři. Patří do Jamalo-něneckého autonomního okruhu a žije zde něco přes 20 tisíc obyvatel. Poloostrov je výběžkem Západosibiřské roviny a měří zhruba 700 km na šířku a 240 km na šířku. S tamními obyvateli jsem se vydal na lov ryb.

text: Andrej Šapran,

Do města Tarko-Sale, které leží jižně od poloostrova Jamal – se dostanete letadlem z hlavního sibiřského města Novosibirsk. Cesta dále pokračuje asi 100 km po silnici, až do městečka Charampur.

REKLAMA

Kdysi domorodá osada se díky penězům z vrtů na zemní plyn (Jamal je vůbec největším nalezištěm zemního plynu v Rusku) změnila na moderní město. V Charampuru žije pouze část místního domorodého obyvatelstva Něnců. Jsou zde dům kultury, administrativní budovy, škola a internátní škola pro děti. Většina Něnců však upřednostňuje místo městského způsobu života kočovný život v tundře.

V zimě Něnci loví a rybaří, s nástupem léta migrují blíže k vodě spolu se svými soby, zvířaty, se kterými jsou velmi blízce spjati. Něnci se historicky rozdělovali na tundrové a lesní Něnce. Tundroví Něnci pásli soby nebo lovili divoké soby, lesní Něnci lovili zvěř pro srst a rybařili.

REKLAMA

V současnosti od začátku zimy Němci aktivně využívají sněžné skútry. Den je krátký a podmínky na severu drsné, vyžadující od lidí důmyslný přístup. Abych lépe poznal a pochopil jejich život a mohl získat fotografie, navrhl mi průvodce z Charampuru cestu do tundry.

Nabízí to každému a není důvod toto pozvání nepřijmout – místní lidé jsou pohostinní a většinou také otevření. V Charampuru nejsou žádné benzinové pumpy (nejbližší je téměř sto kilometrů vzdálená) a jeden plný kanystr nabraný v Tarko-Sale se může stát vstupenkou do života Něnců, dva kanystry jsou samozřejmě ještě lepší. Sehnat palivo do skútrů zde bývá opravdovým oříškem.

Led o tloušťce přes metr

Za úsvitu vyrážíme na místo s ruským jménem Medvezhka. Téměř celá země v tundře je rozdělena na území jednotlivých komunit. Na svém území se Něnec může zabývat pastvou sobů, rybolovem, lovem divokých jelenů, koroptví a tetřevů.

Sibiř
foto: Andrej Šapran

Na Medvezhce se nachází v různých vzdálenostech několik něneckých tábořišť, jejichž obyvatelé rybaří společně. V těchto podmínkách je to nutnost. Na zamrzlé řece, a to jak na začátku zimy, tak na jaře, se musí vyvrtat díry, aby se pod led mohla spustit síť. Na velikosti fotbalového hřiště jich bývá přes dvacet. A zejména na jaře tloušťka ledu dosahuje až metru a půl. Je to těžká a monotónní práce.

Ryby za benzin

Mému průvodci Igoru Aivasedovi je 41 let. Je ženatý a má tři děti. Prostřední syn Andrej studuje v Charampuru na internátní škole. O nejmladší šestiměsíční dceru se stará Igorova manželka. V tábořišti mají ženy povinnosti jak v každodenním životě, tak i v domácnosti. Muži se zabývají rybolovem. Igor hrdě říká, že jeho nejstarší dcera studuje na elitní škole ve městě Tarko-Sale a čeká ji zápis na medicínu.

Téměř všechny starší, střední (jako Igor) a mladší generace Něnců vystudovaly v internátních školách, ale většina Něnců se ochotně vrací do tundry a zapojují se do původních řemesel typických pro jejich etnickou skupinu. Něnci jsou totiž přesvědčeni, že ve městě není nic na práci. Svoboda, nezávislost a odpovědnost v péči o rodiny jsou jejich hlavními prioritami. Nejmladší rodiny mají také velké množství dětí.

dírky
foto: Andrej Šapran

„Za teplého počasí na rybu prakticky nenarazíme,“ říká Igor. „První mrazy přicházejí na konci listopadu a začátkem prosince. To je období, které tu bývá nejúspěšnější,“ vysvětluje. Dnes jsme byli na dvou rybářských zastávkách. Místní rybáři vytáhli slušné množství okounů, o něco méně – tradičně pro tato místa – plotic a jesenů.

„Když se objeví okouni, znamená to, že brzy přijde mráz,“ pochvaluje si Igor. Denně zde rybáři uloví 10 až 15 kilogramů jesenů a plotic. „Pokud nejste líní a chodíte na řeku každý den, na konci měsíce je v obchodním centru možné směnit ryby za peníze a palivo pro sněžné skútry,“ říká.

Se štikami bez slitování

Igor vyloví ze sítě štiku a nemilosrdně ji hodí do sněhové závěje. „Něnci tuhle rybu nejedí – to by byl velký hřích,“ vysvětluje a já přikyvuji, přestože dívat se na tuhle krásnou zelenou rybu, jak leží na zmrzlé závěji není úplně snadné. To jsou ale rozdíly mezi světy – naším evropským a zdejším severním. V noci, až ryba zmrzne, přijde liška ryba jí přijde vhod…

dírky
foto: Andrej Šapran

Kontrolujeme síť za sítí, které jsou umístěny kolmo ke korytu řeky. Ve třetí síti bylo štik nejvíc a všechny bez slitování putovaly do sněhu. Když jsme se přesouvali k další, zahlédl jsem jednu štiku napůl sežranou. „Vidíš, tady byla v noci liška,“ pokyvuje Igor hlavou.

V místní komunitě všech osad žije asi osmdesát lidí a většina z nich se věnuje také rybolovu. Roční plán je ulovit celkem 270 tun ryb. Čím víc ryb, tím víc benzinu a tím lepší podmínky pro život svojí rodiny – to je jednoduché severské pravidlo. Lov ryb je dvakrát do roka omezen, ale s tímto pravidlem všichni počítají. Jinak si tu všichni cení toho, že mohou svobodně pracovat. A to stejně, jak pracovali jejich předci. „Jsme domorodci,“ slyšel jsem tu opakovaně.

REKLAMA
REKLAMA
Líbil se vám článek?

Pošlete ho dál svým přátelům

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru

Diskuze k článku (0)

Novinky z iRybářství na váš e-mail

Články, videa, recepty a další novinky na váš e-mail. Mějte přehled