Paní zima je v posledních letech trochu zádumčivá a samotářská. Odmítá chodit mezi lidi a striktně omezuje i své pravidelné společenské aktivity na horských svazích. Šikovné české ručičky tak musí za pomoci techniky zasněžovat, aby bylo alespoň trochu zábavy.
Když jsem jako malý kluk pokukoval v rybářském obchodě po velkých vláčecích nástrahách, můj táta vždy říkával, že na to se určitě nic chytit nedá a že před tím musejí ryby v hrůze prchat.
S živou i mrtvou rybkou a jejími částmi se dá od 15. června lovit kdykoli až do konce roku. Teplé letní večery i časná rána přímo vybízí k tomu, abychom s u prutů s nahozenými rybkami pěkně poseděli.
Štika nejefektivnější sladkovodní dravec. V tlamě ukrývá na 700 zubů ostrých jako břitva. Štiku můžeme najít téměř všude, ve pstruhových potocích, řekách, v rybnících i údolních nádržích a také v brakických vodách mořských zálivů.
Vertikální přívlači se věnuji teprve krátce, přesto jsem si ji brzy oblíbil. Touto rybolovnou metodou se dají úspěšně chytat dravé ryby hlavně v podzimní a zimní studené vodě.
Tuto krásnou štiku jsem ulovil 16. října na přívlač wobblerem. Jde o čistého albína o délce 56 cm. Po vyfotografování jsem ho samozřejmě vrátil vodě, kterou byl revír Vltava 20.
Tuhle žlutou štiku jsem chytil 28. září 2022 na Nechranické přehradě. Původně jsem chtěl jet z Prahy na Nechranice až odpoledne, ale vzbudil jsem se ve čtyři hodiny a nemohl usnout. Proto jsem nakonec vyrážel z Prahy už okolo páté ráno.
Pomalu je ve vzduchu cítit nástup podzimu, alespoň na mě tak vždycky září působilo a cítím to dodnes. V tomhle období se nejraději věnuji výpravám za štikami.