Během nočního rybářského závodu v Kácově zažil Josef z Kolína nečekané dobrodružství. Místo ryby vytáhl ze Sázavy želvu, což překvapilo nejen jeho, ale i ostatní rybáře. Ačkoliv se úlovek nepočítal do soutěže, přinesl Josefovi štěstí – následně ulovil kapra a dva úhoře.
Autor : Josef (58), Kolín
Musím se s vámi podělit o příhodu, kterou jsem před pár lety prožil, když jsem si vyrazil zachytat na řeku Sázavu. Konkrétně jsem se vydal do Kácova, kde zdejší říční břehy rok co rok ožívají neobvyklým nočním ruchem. Nadšence z celé republiky lákají noční rybářské závody, které se v Kácově staly skvělou tradicí. Zdejší členové rybářského spolku tuto tradici odstartovali už v roce 1996 a s výjimkou jednoho roku, kdy řádila koronavirová pandemie, se tu noční závody konají pravidelně.
Na doporučení svého kamaráda Tondy, který je stejně jako já vášnivým rybářem, jsem se tedy nechal zlákat a vyrazili jsme do Kácova společně. V 9 hodin ráno byl na levém břehu Sázavy zápis, po němž jsme si s Tondou našli vcelku pěkný plácek, kde jsme rozbalili pruty a další rybářské cajky. Když byly závody oficiálně odstartovány, tak jsme nahodili a čekali.
Ale zatímco rybáři kolem nás tahali jednu rybu za druhou, kapry, cejny, úhoře, my s Tondou jsme neměli ani záběr. A to už byla tma. Rozhodl jsem se tedy, že si dojdu spravit náladu do nedalekého kiosku, který organizátoři postavili. Vůni klobásy a uzeného bůčku od místního řezníka jsem prostě nemohl odolat, stejně jako točenému pivečku. S lepší náladou, dvěma pivky v kelímku a klobásou na tácku pro Tondu jsem se vydal zpátky k našemu plácku. Už jsem byl skoro na místě, když slyším Tondu, jak na mě volá: „Dělej, Pepíku, bere ti to!“ Neváhal jsem ani vteřinu a rozběhl se ke prutu. Pivo v kelímku jsem cmrndal všude okolo, klobása z tácku zalítla kamsi do kopřiv, ale to bylo v té chvíli vedlejší. Vrazil jsem Tondovi prázdný tácek a dva poloprázdné kelímky a chopil se prutu.
Překvapilo mě, že úlovek se mnou příliš nebojoval. Za chvíli už jsem ho měl u břehu, a tam mě čekalo překvapení ještě větší. „Tohle není ryba,“ konstatoval Tonda a oba jsme nevěřili vlastním očím. Na háčku, kam jsem před zhruba hodinou napíchl žížalu, se místo očekávané ryby, zmítala želva. Žluto černá, zhruba 30 cm velká, želva. Vyndal jsem jí z tlamičky háček a pečlivě si ji prohlížel. Že něco takového ulovím na Sázavě, jsem vážně nečekal. Když za pár minut přišli organizátoři, aby můj úlovek zapsali, smáli se stejně jako já, ale překvapení kupodivu nebyli. Prý nejsem první, kdo želvu v tomto revíru ulovil. Zřejmě je tu někdo vypustil do přírody a jim se tu překvapivě daří. Jako úlovek mi sice želvu zapsat nemohli, ale mně to bylo vcelku jedno. U srdce mě hřálo nadšení z kuriózního úlovku, po těle mě zahřál panáček výborné štrúdlovice z kácovského lihovaru, který jsme si s Tondou dali na oslavu. Navíc se mi od té doby začalo dařit, jako by mi želva, kterou jsem následně vypustil zase do přírody, přinesla štěstí.
Během zbytku noci jsem chytil nejen pěkného kapříka, ale i dva parádní úhoře, což je vždycky radost. Noční rybářské závody jsem tenkrát sice nevyhrál, byli tam úspěšnější rybáři, ale želvu, tu nechytil nikdo. Jenom já! Letos, poslední víkend v květnu, se koná už 28. ročník této akce a já na ní chybět nebudu. Už se nemůžu dočkat, jakým úlovkem mě tajemná Sázava překvapí tentokrát!
Diskuze k článku (0)