predátor

Když se podobně jako Mirek Brát v tomto videu potopíte pod hladinu, můžete narazit na podobnou „okounkovou školku“. Vypadá hravě, šťastně a roztomile, ovšem realita okouního hejna je krutá.

Být lovcem, to není žádný med. Ono to vypadá jako poleženíčko v písku na mělčině s chomáčem řasy pod hlavou. Být lovcem, to jste vlastně pořád sám. Nikomu nevěříte. Každý bratránek či sestřenka se vám s chutí zahryznou do ploutve. Už prabába Zubatka obří ve třetihorách prý takhle žila.

Výskyt a početnost ryb v našich vodách jsou dány pestrou směsicí faktorů, které dohromady spoluvytvářejí zajímavou mozaiku různě hodnotných rybích společenstev. Pomineme-li obvykle dobře připravené stojaté soukromé vody, kde se nezřídka prohánějí i ryby z vod svazových (v lepším případě), nebo ryby ukradené při nelegálním rybolovu na vodárenských nádržích (v horším případě), pak není mnoho revírů, kam by se rybář opravdu rád vracel, kde by si skutečně skvěle zachytal.

Vydra je dokonalý lovec, bohužel pro ryby a pro rybáře. Stačí se podívat na tohle video z horské říčky na polské straně Tater. Dospělé vydry nemají, minimálně v Evropě, žádného přirozeného nepřítele. Jsou na vrcholku potravního řetězce. Jedinou hrozbou může být člověk.

Způsobů, jak si ryby dokáží opatřit potravu, je nepřeberné množství. Mezi nejzajímavější určitě patří sestřelování drobných živočichů sedících nad vodní hladinou kapkami vody. Ten používají ryby z čeledi stříkounovití (Toxotidae).

Bývaly doby, kdy bylo vyder na našem území málo. Tohle už ale dávno neplatí, dnes je vydra pravou rybářskou noční můrou. Jen na území Východočeského územního svazu evidují rybáři více než 770 kusů vyder, které v roce 2020 způsobily škody v hodnotě 21 milionů korun.