vesele i vážně

„Ani tam tu žížalu nenapichuj, na každý hod budeš mít trumena,“ radí mi zkušený rybář na Labi a má pravdu. Během hodiny mám asi dvacet sumečků amerických.

Jedna z nejhojnějších ryb mého dětství je dnes naprostou raritou. Jako kluk jsem karasy lovil v obecních nádržkách. Společně s perlíny a hrouzky tvořili nejpočetnější obyvatele venkovských rybníků. Žilo jich tu tolik, že sloužili dokonce jako krmivo pro kachny.

Kolik rybích druhů chytíš, tolikrát jsi rybářem. I malinká rybička může být zajímavá a přelstít ji zabere mnohem více úsilí než zdolávání metrového kapra či dvoumetrového sumce. Pojďme si jednotlivé druhy představit a ulovit. Dnes uvázla na háčku vranka obecná.

Jeseteři spadají do starobylé skupiny ryb a jejich lov je velmi lákavý, protože tak trochu připomínají pravěká zvířata. Tělo jesetera sibiřského je zbarveno jednotvárným hnědavým nebo našedlým odstínem, s nímž splývají i štítky na bocích a hřbetě.

„Je to zubatá. Chytil jsem krokodýla!“ Tyto dva hovorové výrazy patří nejdravější rybě našich vod snad odjakživa. Štika obecná, tajemná a trochu strašidelná ryba, mi učarovala už v klukovských letech.

Amur je bezpochyby nejoblíbenějším rybím migrantem. Nepůvodní druh z čeledi kaprovitých byl do našich vod přivezen z Ruska v roce 1961. Do sportovních revírů se začal vysazovat začátkem 70. let a rybáři si jej rychle oblíbili.

Perlín ostrobřichý je rybou mého dětství. Chytal jsem je jako kluk a jednou jsme je u rybníka dokonce pekli napíchnuté na klacku. Dodnes si pamatuju pálivou chuť, protože jsme kromě soli použili i slušnou dávku pepře.