Fotografie
STANÉK založil otázku nabídka od souk...
před 17 hod
Fotografie
Radim okomentoval Výroba umělecký...
včera
Fotografie
Radim založil otázku Výroba umělecký...
včera
Fotografie
Radim okomentoval Na jaké pruty a...
včera
Fotografie
STANÉK založil otázku Legální a důvěr...
včera

Černé, bílé, čiré. Rozdíly mezi barevnými tropickými řekami

strunc 9. září 2019 0 komentářů

Poznávání

Text: Jozef Májsky, foto: autor

Protože zájem vědců už léta ve zvýšené míře poutají především tropické vody Jižní Ameriky, uvedu zde jejich klasifikaci podle Sidoliho, který rozlišuje tři typy zdejších vod: černé, bílé a čiré. Obdobné typy vod nacházíme i v tropických oblastech jinde ve světě.

Černé vody

Ve skutečnosti mají takto označované vody barvu tmavého čaje až kofoly. Barva černé vody se mění podle její hloubky a barvy dna. Na mělčině je rezavohnědá, v hloubce téměř černá. Vždy se jedná o vodu průhlednou, která je chudá na rozpuštěné minerální látky i nerozpuštěné částice.

REKLAMA

V Amazonii nacházíme oblasti s černými vodami hlavně na kyselých křemitých píscích, rovněž ale stékají i ze stolových hor (tepuis) na Guayanské vysočině, které jsou budovány z křemenců.

Svou typickou barvu získávají z huminových látek a taninu. Tyto látky se uvolňují z tlejících pralesních rostlin za pomoci intenzivních dešťových srážek. Pro nízký obsah minerálních látek jsou černé vody velice měkké, s minimální vodivostí, často připomínají vodu destilovanou. Ichtyologové s běžným elektrickým agregátem zde proto příliš nepochodí.

REKLAMA

Barva těchto vod se v Jižní Americe promítla do názvu mnoha řek, nejznámější je určitě Rio Negro, která v Manausu po splynutí s vodami Solimoes vytváří Amazonku. Úživnost černých vod je velice nízká (obsah dusičnanů nejvýše 1,6 mg/l, fosforečnanů méně než 0,1 mg/l), proto zde prakticky nerostou vodní rostliny a nedaří se zde ani mikroorganismům a mnoha bezobratlým živočichům, včetně komárů. Nacházíme zde sice bohaté spektrum rybích druhů, ty jsou ale potravně závislé na zdrojích ležících mimo vody (mravenci, termiti, plody rostlin apod.).

Nároky mnoha z nich na kvalitu vody, především pro úspěšné rozmnožování (pH kolem 5, celková tvrdost menší než 1 oN), dobře znají naši akvaristé. Její teplota sice může dosáhnout třeba 28–30 oC, v zastíněných lesních potůčcích ale dosti často pouze 20–24 oC. V často navštěvované Canaimské laguně ve Venezuele jsem po skončení období dešťů v listopadu naměřil tyto parametry černé vody: pH 6,06, vodivost 10 µS/cm, teplotu 26 oC. V oblastech vzdálenějších od rovníku, kde během období suchá voda v lagunách vysychá (např. venezuelské llanos nebo brazilský Pantanal), se kvalita vody může výrazně změnit. Samozřejmě, že v určitých regionech na jiném podloží můžeme najít i přechodný typ mezi vodami černými a bílými, resp. i čirými.

Bílé vody

Tyto vody obsahují rovněž velmi málo rozpuštěných látek, ale velmi mnoho nerozpuštěných hlinitých částic (plavenin), které se dostávají do řek v důsledku eroze především v jejich horních úsecích. Proto mají barvu bílé kávy, nebo různý odstín žluté a v mnoha tropických i subtropických zemích patří k tamnímu koloritu stejně, jako třeba palmy.

V Jižní Americe se jedná o většinu toků stékajících z And, například Rio Ucayali napájející Solimoes, ale i Rio Paraná a mnoho dalších řek.

Tvrdost těchto vod a následně i jejich vodivost je vyšší, například v případě Rio Ucayali 2,9 oN (154 µS/cm), v menším přítoku až 13,5 oN (640 µS/cm). Jejich pH se pohybuje kolem neutrálu (7), běžně je voda slabě zásaditá, její teplota se může pod rovníkem dostat i nad třicítku, v Rio Paraná ale často klesne pod 20 oC.

Jedná se o úživnější vody. Například obsah dusičnanů zde dosáhl 3,5 mg/l. V menších periodických tůních s množstvím vodní vegetace bývají ale sloučeniny dusíku spotřebovány rostlinami, takže se obsah dusíku blíží k nule. Naopak obsah organických látek je téměř dvojnásobný.

Bílé vody poskytují tedy lepší podmínky nejenom pro vodní rostliny, ale i vodní živočichy včetně ryb, jejichž biomasa je zde vyšší.

Čiré vody

Tyto vody jsou i v tropech spojovány především s pramennými oblastmi, kde se vyskytují na různém podloží, takže jejich fyzikální a chemické parametry mohou být diametrálně odlišné. Když se ještě vrátíme k řece Rio Ucayali, tak v jejím menším přítoku Rio Chinipo v Peru měla voda teplá 29–32 oC tyto parametry: pH 7,2, vodivost do 142 µS/cm, celkovou tvrdost 4–5 oN, obsah dusičnanů 0,8 mg/l a fosforečnanů méně než 0,1 mg/l.

V malajsijském přítoku řeky Sungai Tembeling, téměř u pramene, jsem naměřil teplotu vody 27 oC, pH 6,1 a vodivost 40 µS/cm. V krasových oblastech na všech kontinentech nacházíme samozřejmě čiré vody velmi tvrdé a zásadité, s vysokou vodivostí. Například v malém bezejmenném kostarickém potoce měla čirá voda pH 8,1 a vodivost 480 µS/cm. Protože se dosti často jedná o bystřiny, najdeme zde specifická rybí společenstva. Mnohé druhy ryb mají různé adaptace, které jim umožňují žít i v prudkých peřejích, třeba různé přísavné orgány.

Na závěr musím s povzdechem konstatovat, že ani tropické řeky, bez ohledu na barvu vody, nezůstaly v mnoha případech těmi romantickými pralesními stuhami, jako tomu bylo ještě před stoletím. V mnoha případech byly pralesy na jejich březích vytěženy, nespoutané vody přehradily přehrady a život v nich otravují těžké kovy a pesticidy. I přesto ukrývají ještě mnohá nenarušená zákoutí a neprobádaná tajemství, která stále lákají vědce, turisty i rybáře.

REKLAMA
REKLAMA
Líbil se vám článek?

Pošlete ho dál svým přátelům

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru

Diskuze k článku (0)

Novinky z iRybářství na váš e-mail

Články, videa, recepty a další novinky na váš e-mail. Mějte přehled