Začátek středního toku řeky Labe jsem v poslední době dlouho opomíjel, přitom to dříve byla moje velmi oblíbená destinace k rybolovu. Tentokrát ale nechci jít cestou dlouhých výprav a nekonečného čekání na velkou rybu, ale rychlého a akčního chytání. Zkrátka pokusit štěstěnu a ulovit některého z místních kapříků.

text: Pavel Vohralík

V každém případě je zapotřebí připravit se na lov těsně u břehu a vybrat k tomu vhodné místo. Například v příbřežním pásmu mezi stulíky. Jeden prut nahodit napravo a jeden nalevo. Důležité je, aby byl u lovného místa absolutní klid.

Jen postavit přístřešek nebo se posadit na židličku a v klidu se věnovat práci nebo pozorování řeky. Málokterý rybář, který jezdí na ryby autem, si uvědomuje, o kolik záběrů se připravuje jen bouchnutím dveří. Po vybalení, zakrmení a nahození už musí být ticho a klid.

Je čas i na nejlepší hotel světa

Na rychlý lov bych si s sebou vzal partikl, ale nechci s ním pak celý den jezdit v autě. Sami nejspíš víte, jak „voní“ v horkých dnech na cestách. Volím tedy tradičně pelety. A to jak s rychlým, tak s pozvolným rozpadem. Nejlepší je kombinace Turbo Sweet Corn a Easy Catch v příchuti podle volby nástrahy a časového prostoru na lov.

Domnívám se, že nejlepší rybářský čas na řece je podvečer a brzké ráno – tedy ideální pro muže na cestách. Je čas si i pohodlně schrupnout v nejlepším hotelu na světě – pod hvězdami.
Lovím vždy blízko břehu, nejlépe v místech, kde stulíková pole končí. V teplých dnech je toto místo rybím úkrytem a zároveň ideálním prostorem k zachycení potravy.

Lopatkou rozházím 3 až 4 porce pelet a dokrmím třiceti až čtyřiceti kuličkami rychlejšího boilie. Někdy nastražím na háček AS M-point číslo 6 jedinou 15 mm kuličku a použiji klasickou svlíkací šňůrku. Jsou rybáři, které záběry jelce nebo cejna na boilie irituje. Mě ne.

večer
foto: Pavel Vohralík

Vím, že „ochutnávači“ jsou zde a na krmném místě se něco děje. Pokud tyto ryby ulovím, ihned znovu dokrmím. Použiji jednu nebo dvě lopatky pelet a dalších pár kuliček Easy Catch. Záběr zvědavého kapra většinou přijde, ač je třeba menší velikosti. Ale nevadí, odpoledne při tom pěkně ubíhá. Ten správný čas teprve přichází.

Není bez zajímavosti, že „drbance“ do špičky a občasné úlovky vystřídá třeba půlhodinová pasáž, během níž jako by se po rybách slehla zem. V takových situacích ještě jednou v menší dávce zakrmím, ale už jen peletami s delší dobou rozpadu a trochou boilie. Vždy přímo k montáži.

pruty
foto: Pavel Vohralík

Odpoledne už uběhlo, slunce zapadá, a to je přesně ten čas, kdy se může dostavit nějaký zajímavý úlovek. Ale ne vždy. Tentokrát jsem u prutů do desáté večerní, pak zakrmím (stejně jako po příjezdu větší dávkou) a jdu na kutě. V půl páté zvoní budík. Znovu krmím, ale tentokrát už jen menší dávku. Opět přichází ten nejslibnější čas na chycení pěkné ryby.

V teplých měsících je navíc velká šance na úlovek krásného amura. I když mně se letos ti větší zatím vyhýbají… Ale jsou to poctiví jedlíci a boilie jim také není cizí. Přestože mezi rybáři panuje předsudek, že zabírají pouze na sladké, já má zkušenost jinou. Bez skrupulí si dají česnekové boilie nebo kořeněný Kapří guláš.

Když rybář ztratí pojem o okolí

Chytání kaprů u stulíků má i svá pravidla. Tou hlavní je odolnost sestavy. Používám kmenový vlasec CamoCode 0,355 mm a šokový silon Shocker 0,30 mm až 0,57 mm, který si nastavím na délku cca 10 m (15 m je klasická délka v balení), aby k sobě odpovídaly průměry. Návazcovou šňůru používám s potahem Skinline stripshield o nosnosti 25lb. Kaprová olova volím Stealth – Flat Pear inline, kterých se ryba v případě utrhnutí montáže nejlépe zbaví. Jejich gramáž volím podle průtoku.

Pruty používám 3lbs G50 MK2. A to ze tří důvodů. Za prvé mám rád měkčí (akčnější) špičku, která ale bez potíží zvládne i těžká olova. Za druhé má tento prut velká oka, která zajistí při zdolávání ryby hladký chod vlasce (řeka často nese nečistoty). Ale hlavně pruty využívám kvůli odolnosti při zdolávání u vázek či vodních porostů. Nemusím se pak bát se do nich opřít, když se ryba vydá směrem, kterým ji nechci pustit.

Co je na tomto kontaktním lovu nablízko a do stran nejlepší? Neskutečná intenzita záběrů! Když se špička nejprve pohne, následovaná ohnutým prutem a hlasitým úprkem vlasce z navijáku, hlásič ruší okolní přírodu a vy ztratíte pojem o všem okolo. Plně propadnete souboji s říčním bojovníkem! To jsou ty nejhezčí chvíle u vody, tomu se nic nevyrovná!

stulík
foto: Pavel Vohralík

Právě díky stulíkům, překážkám, velkým kamenům v místě náhozu je to neskutečný adrenalin! Člověk pak ztrácí přehled o čase a prostoru a výpady říčního kapra se vyrovnají mnohem větším rybám z písníku nebo jiných stojatých vod. Vždycky si po podobném extrémním souboji s rybou říkám, že by to klidně mohlo být to poslední, čeho se na tomto světě dočkám a vůbec by mi to nevadilo.

Tento způsob lovu má i své praktické výhody. V teplejších měsících jsou čím dál populárnější lodě, jejichž provozovatelé pramálo hledí na rybáře. Ti pak ztrácejí celé montáže a metry vlasce. Problém je zejména s těmi, kdo neplují středem řeky a vodní tok si pletou se závodní dráhou. U vody mám rád klid a rozhodně netoužím každých dvacet minut vstávat a někoho upozorňovat, aby mě u vody registroval.

kapr
foto: Pavel Vohralík

Důležité je, a opravdu na to apeluji, délka tyče a váha podběráku! Když jsem začal na řeku jezdit s naším maskáčovým extrémně odlehčeným CamoCode, s celkovou délkou třídílné tyče 2,65m, jeden z kolegů se mi smál. Nevadilo mi to. Vysvětloval jsem mu, ať si představí, kam až se v holínkách a s nataženým podběrákem dostanu; někdy až na okraj stulíků! A těchto několik závěrečných metrů souboje je kritických a jakékoliv zaváhání může znamenat ztrátu ryby.

Na řece je běžné, že bojovnou rybu nepodebírám na stejném místě, na jakém ji zaseknu. Pokud se ryba rozhodne „jít“ po nebo proti proudu, jdu po břehu s ní. Závěr souboje pak svádím na místě, kde soupeři dojdou síly a ustanou dlouhé výpady. Řeka je opravdu nádherné místo k provozování našeho společného koníčku a přeji všem slušným rybářům úspěšný lov.