Pokud se chcete na tuto pro nás exotickou rybu specializovat, je nesmírně důležité zvolit správnou lokalitu. O tom, že se vlkouš nachází v severním Atlantiku, je asi zbytečné psát. Za mořskou kočkou, jak se u nás mnohdy vlkouš nazývá, tedy vyrazíme do Norska.

Text: Rybolovnorsko.cz, foto: autor

Samotné norské pobřeží představuje však rozlohu větší než dva tisíce kilometrů! Pokud chcete jet na jistotu, vydejte se do oblasti Finmark, což je vlastně nejsevernější oblast Norska. K vyhlášeným lokalitám s velkým výskytem vlkouše patří revíry od Tromso směrem k Nordkapp.

S lovem mořských koček vás prostřednictvím iRybářství.cz seznámíme na ostrově Soroya. Ten má tuto rybu dokonce ve svém erbu. Na tomto ostrově jsme už rybařili v průběhu celé sezony. Podle našich zkušeností je nejlepším časem na vlkouše konec května, dále potom šest neděl v průběhu celého června a první půlky července.

V tomto období připlouvá tato ryba v hojných počtech k pobřeží do mělkých vod, kde vyhledává potravu. Vlkouše hledejme při pobřeží v hloubkách od dvaceti do padesáti metrů s kamenitým dnem. Tato ryba má velmi ráda kamenité úkryty, kde může v klidu číhat na kořist. Těmto podmínkám musíme tedy přizpůsobit i náš lov.

Zkoušejte přívlač!

Možná se vám to bude zdát neuvěřitelné, ale nejúčinnějším způsobem lovu mořské kočky je přívlač! Ano, lehký vláčecí prut s akcí do 100 g, vláčecí naviják ve velikosti 4000 s převodem 5:1 je to pravé ořechové.

Lovit totiž budeme s jigovými hlavičkami od 70 do 120 g nebo s magickým okem 100 až 150 g. To kvůli proudům, které jsou na ostrově Soroya dost silné. Větší gramáž magického oka nebo jigové hlavy moc nedoporučujeme, protože při zdolávání vlkouše docházelo velmi často k jeho ztrátě, vlivem vytřepání nástrahy z tlamy.

Co se týče samotné nástrahy, volím twistery v barevných kombinacích červená – bílá, světle modrá – bílá a stříbrná. Dobré je barevné kombinace střídat. Na jigový háček můžete také napíchnout kousek ryby. Při lovu na magické oko v kombinaci s filetou se nám osvědčilo přidat k jednoháčku ještě návazec pletenky zakončený trojháčkem o velikosti 3/0.

Vlkouši jsou sice nenasytní jako většina ryb norského moře, ale vzhledem k velikosti a tvaru tlamy nehltají nástrahu, nýbrž ji opatrně přebírají a rovnají v zubaté tlamě, proto není na škodu další trojháček.

Strategie lovu je potom taková, že twister nebo filet spustíme ke dnu a pomalým pokyvováním špičky prutu s nástrahou pracujeme, abychom ji nezvedli více než deset centimetrů ode dna.

Vlkouš je ryba nejen opatrná, ale i líná

Vlkouš neútočí na nástrahu jako treskovité ryby. Rybolov klasickým pilkrováním je proto spíše dílem náhody než rybářského umu. Záběr vlkouše je nezaměnitelný. Při pomalém zvedání špičky prutu pocítíte náhlé ztěžknutí. V tomto okamžiku je důležité nezazmatkovat a ukvapeně nezasekávat!

Ryba nástrahu nejprve ochutná, poté si ji začne rovnat v tlamě… V tu chvíli je dobré zhruba tři vteřiny vyčkat a potom zaseknout. Dobrý zásek mořské kočky, to je vždy loterie a dílo štěstí. Několikrát se nám stalo, že ryba byla zaseknuta do horního patra, kde se nacházejí zuby v podobě stoliček, sloužící k drcení schránek mořských šneků a mušlí. Kočka se nám těsně pod lodí vyháčkovala pouhým potřepáním hlavy do stran. Přímý zásah do tzv. škraně je trefa do černého. V tom případě si můžete být jisti, že o rybu nepřijdete.

Souboj

Ryba se o svůj život umí poprat jaksepatří. Dovede se několikrát potopit od lodi – až téměř na dno. Vlkouš svůj boj nikdy nevzdává a celou cestu ode dna k lodi třepe hlavou ze strany na stranu. Jakmile mu povolíte, dojde k uvolnění jigové hlavičky a ryba si ji vytřepe z tlamy.

Jakmile dostanete mořskou kočku k lodi, nastává další fáze adrenalinu. A to dostat ji do lodi. Otevřená tlama plná zubů, která na vás kouká z vody, není nic příjemného, proto doporučuji použít gaf a co nejrychleji vlkouše uložit do připravené bedny. Zdá se to být neuvěřitelné, ale na lov této ryby se dá opravdu specializovat a cíleným lovem na vhodných místech se dá ulovit i několik desítek kusů vlkouše denně!

Kouzelné na lovu mořské kočky je i to, že svoje stanoviště sdílí společně s halibuty. Nejedná se však o žádné obry, ale spíše o kusy o hmotnosti do deseti kilogramů. Jejich záběr bývá podobný, ale po záseku okamžitě poznáte, s kým máte tu čest. Halibutovi se ode dna opravdu nechce. Souboj s halibutem, uloveným na přívlačový prut, patří pravděpodobně mezi největší rybářské zážitky, protože tato ryba je opravdovým bojovníkem. Použití nevhodného vybavení znamená ztrátu vysněné ryby a také trvalé poškození vybavení.

Leopard

Neměli bychom opomenout přítomnost mnohem většího bratra vlkouše severního, tzv. leoparda. Obě příbuzné ryby od sebe perfektně rozeznáte, protože leopard má na sobě skvrny doslova leopardí.

Vlkouš skvrnitý však žije v mnohem větších hloubkách, a to od 100 m hlouběji, proto ho přívlačí neulovíte. Leopard se vyskytuje zejména kolem ostrova Soroya a je snem snad každého rybáře, který tento ostrov navštíví. Maximální délka této ryby zatím nebyla potvrzena, neboť leopard obývá ty nejhlubší zákoutí ostrova a do sítí se příliš neloví. Nedávno belgický rybář ulovil vlkouše skvrnitého dosahujícího délky 132 cm a hmotnosti téměř 23 kg.