V dnešním článku bychom se rádi dotkli složitějšího tématu, které by se celkově dalo označit jako genetika u ryb. Celkově je genetika sama o sobě velmi obtížnou vědou a velká část rybářů mnohdy ani netuší, že by se tato problematika dotýkala i našich ryb.

Text: JS, foto: autor, archiv školy Střední škola rybářská a vodohospodářská Jakuba Krčína v Třeboni

Ryba je totiž mnohdy chápána jako divoké zvíře, které se ve vodě stará samo o sebe a člověk ji maximálně vysazuje nebo loví. Ale tak to není.

Rybám je z genetického hlediska věnována velká pozornost a v posledních letech se pečlivé dbá na genetickou čistotu druhu, ale také se už desítky let zabýváme jejich plemenitbou.

Čeští rybáři a rybníkáři se touto problematikou intenzivně zabývají např. u kapra obecného (Cyprinus carpio), lína obecného (Tinca tinca), pstruha duhového (Oncorhynchus mykiss) a jeseterovitých ryb.

Navíc u kapra a lína je Česko celosvětově chápáno jako jedna ze špiček v oblasti čistoty daného druhu nebo jeho plemenitby. V našich vodách tak je možné najít i zástupce kaprů, kteří by se mohli pochlubit lepším rodokmenem než naši psi nebo kočky.  

K samotné genetice

Klíčem k problematice je tzv. genofond. Ten je základním pojmem tzv. konzervační genetiky, která je zaměřena na odborně podloženou ochranu biodiverzity, na její udržení a odborné šlechtění.

Genofondem rozumíme soubor všech genotypů jedinců, jež populaci nebo daný druh tvoří. Podstatu tvoří genetická diverzita příslušného druhu, která je v rámci jednotlivých populací dědičná, svým způsobem adaptabilní, což je významný předpoklad zdárné existence a evoluce.

Dynamický systém

Genofond tedy není neměnný, je to dynamický systém, který se přizpůsobuje biotickým a abiotickým podmínkám svého prostředí.

Ochrana genofondu by se dala shrnout do následujících třech bodů:

  1. Je nezbytné udržení životaschopné populace daného druhu. Dalo by se říci, že je nutné udržet životaschopnou populaci za jakoukoliv cenu. Nesmírně důležitý je zde časový aspekt, populace musí být životaschopná dlouhodobě (nekonečně). Pokud druh jednou vymře, není již co ochraňovat ani zachraňovat. Evoluční linie jsou jedinečné a není možné je nijak opakovat.
  • Dále musí být zachována schopnost neustále se přizpůsobovat měnícímu se prostředí. To znamená udržení geneticky daných adaptačních schopností. Celý druh musí být dlouhodobě geneticky zdravý. Pokud by z nějakých důvodů došlo ke ztrátě genetické čistoty druhu, je poté velmi obtížné (někdy až nemožné) genetickou čistotu daného druhu opět zajistit. Může dojít až k vyhynutí druhu tak, jak byl znám.
  • Možnost udržení schopnosti pro další případné speciální události. Tohoto bodu se v podstatě nikdy nedá dosáhnout, protože vývoj daného druhu nikdy nekončí. Vývoj může skončit pouze tím, že dojde k jeho vyhynutí. To by ovšem znamenalo, že ochranářská opatření genofondu selhala a genofond daného druhu byl ztracen.

Budoucnost?

V posledních několika desítkách let nastal díky rozvoji moderní techniky obrovský rozmach a nárůst poznání v oblasti genetiky. Právě díky moderní technice a novým poznatkům není dnes již složité odhalit hybridní jedince, genetické anomálie či jedince, kteří musí být vyloučeni například ze záchranných chovů nebo šlechtitelských center.

Avšak i přes tuto novou techniku a nové poznatky je nesmírně důležité vynakládání dalšího úsilí a finančních prostředků na výzkum, získávání lepších poznatků. Všechny výše uvedené kroky je třeba dělat velmi pečlivě a správně, ale i s patřičnou rychlostí. Jelikož u některých druhů již zítra nemusí být co ochraňovat, zachovávat nebo šlechtit.     

Napsat komentář