Podíváme se na výrobu kaprových, lépe řečeno mimoháčkových sestav. Na první pohled už jen nákup komponentů nutných k jejich přípravě připomíná cestu bludištěm. Lepší situace na vás nečeká ani při výběru konkrétního typu. Jedna teorie zadupává do země druhou. To, čemu včera lovci kaprů věřili a hlásali jako jedinou pravdu, jsou po dvou článcích ochotni okamžitě popřít.

Text: Jan Stluka, foto: autor

Praxe naštěstí na rozdíl od zaručených teorii není tak složitá. V podstatě budete používat maximálně čtyři materiály nebo jejich kombinace. Vlastní výroba není nijak složitá, stačí k ní znát jeden postup a dva typy uzlů.

Určitě se vám budou hodit informace o vlastnostech všech komponentů, které na návazec budete chtít navlékat či přivazovat. Sami si tak budete rozhodovat o nutnosti kroužku, převleku či jiné drobnosti… A nebudete muset otrocky napodobovat někoho jiného.

Háčky

Velikost háčku i síla drátu ovlivňuje rozměr vaší nástrahy, předpokládaná hmotnost lovených ryb i profil loviště. Zjednodušeně se dá říct, že čím větší ryba nebo zarostlejší voda, tím ze silnějšího drátu by měl být váš ocelový favorit. Na revírech bez vázek a s velkým rybářským tlakem se vyplatí sáhnout po slabších variantách.

O přednostech a záporech jednotlivých tvarů by se dalo napsat i několik stran. Vzhledem k faktu, že valná část rybářské obce momentálně loví na extrémně dlouhé varianty typu long či kupříkladu shank, máte v podstatě dvě možnosti. Buď se připojit ke stádu, nebo navázat klasické, lety osvědčené kulaté, či jen mírně prodloužené typy háčků.

Pletenka

Suverénně nejpoužívanějším návazcovým materiálem je klasická pletenka. Na trhu jich najdete neskutečné množství, přesto se všechny dají podle vlastností rozdělit do tří kategorií:

1. Plovoucí: Na omak má velmi ohebná a jemná vlákna. Bohužel jsou velmi náchylná k motání a uzlování. Nehodí se pro knoty delší patnácti centimetrů.

2. Potápivé: Přece jen jsou o něco tužší a kompaktnější, smyčky se na nich nevytvoří až tak snadno, ale „velmi rády“ se rozplétají. I třiceticentimetrový návazec se ale dá z vody vytáhnout nezamotaný.

3. Potahované: Jemné a měkké jádro kryje tvrdý plastový obal. Tyto zázraky tedy v sobě kombinují jak jemnost, která neodradí rybu od záběru, tak tuhost zabraňující motanicím i oděru. Vytvářet z nich můžete velice krátké i extrémně dlouhé návazce.

Monofil

Módní záležitostí se staly monofilní vlákna s přídavkem karbonu. Dobře kopírují dno a jejich tuhost zabraňuje motanicím a pomáhá i efektu samozáseku. Avšak i tato vlákna mají svá omezení…

Jejich nosnost není úplně vysoká, to samé platí i o schopnosti odolávat oděru. Velmi dobře fungují jako celek i v kombinaci s jinými, podstatně měkčími materiály. I zde se délce udice meze nekladou.

Vázání

Vlastní postup vázání není složitý. Začíná se trochu nelogicky – od konce. Nejdříve se vytvoří očko, které má jediný účel – držet zarážku. Poté navlečete háček. Naměříte si požadovanou vzdálenost a vytvoříte několik ovinů směrem ke špičce.

Potom se zase vrátíte do očka háčku. Ještě dotáhnout a máte hotovo. Tak vypadá základní uzel. Na návazec můžete přidávat ještě několik komponentů. O to, zda jsou potřeba, lze opět vést mnohahodinové diskuze. Určitě ale platí, že sebevypracovanější, nicméně zamotaný návazec nikdy žádnou rybu nechytí. Čím více balastu na kousek šňůry připevníte, tím větší pravděpodobnost motanic vám hrozí.

Plavačkové zarážky: Drží nástrahu nebo nástrahy u sebe. Toto vylepšení se skvěle hodí, pokud chytáte na řetízek z kukuřice nebo kombinujete plovoucí a potápivé nástrahy.

Mikrokroužky: Mají za úkol lépe nasměrovat háček do kapří tlamy. Dají se použít samostatně nebo v kombinaci s hadičkami. Slouží též jako spoje mezi vlascem a pletenkou.

Červíci, teplem smrštitelné hadičky: Jinými slovy – vlasová rovnátka. Usměrňují pohyb háčku tak, jak rybář chce. Někteří v jejich smysl příliš nevěří, jiným přijdou příliš nápadná. Samozřejmě existuje i skupina fanatických vyznavačů těchto pomůcek.

Pokud se rozhodnete pro vlastní výrobu montáží, doporučuji si opatřit speciální nůžky, které mají na čepelích zoubky, díky kterým jste schopni ustřihnout i malý kousek povolené pletené šňůry.

Úzká kaprová jehla se bude hodit všem, kteří používají tzv. qick chem nebo gize obratlíky. Úzké gumičky (též nazývané převleky) se s jehlou navlékají mnohem snadněji. Výbornou investicí je i zásobník. Nejlépe takový, do kterého se dají umístit kromě hotových udic i komponenty nutné pro výrobu. Nemá větší smysl věnovat čas výrobě a následně si vše zničit špatným skladováním.

Všechny své výtvory před nahozením podrobte silovému testu! Mnohokrát budete nemile překvapeni zjištěním, že nosnost udaná výrobcem není v reálu ani poloviční.

Tři nejpoužívanější koncové sestavy pro inspiraci

  1.  Kombinovaná sestava: Tvrdý fluorokarbon a měkká pletenka. Použít se dá na plovoucí i na potápivé nástrahy, dobře se zasekává, v případě vázky povolí většinou spoj, takže ztratíte jen háček a ne celou sestavu.
  2. Naprostá klasika: Nenáročná na přípravu. Dobře se zasekává a minimálně motá. Jen pro pořádek dodávám, že před vlastní montáží musíte odstranit kousek ochranného pláště.
  3. Maximalistická… Potápivá pletenka, mikrokroužek, hadička i stoper, více už se přidat nedá.

Napsat komentář