V nevelkých a méně širokých řekách je trojúhelníkové stanoviště ryb výhodné patrně vlivem prohloubení dna bezprostředně před zúžením v peřej.

text: Josef Kuthan, Otto Pospíšil

Dochází zde totiž ještě k dodatečnému horizontálnímu pohybu vody, právě tam, kde se dno prudce snižuje ke zlomovému prahu. Rychlost proudu je pak v takovém místě příznivá k tomu, aby se ryba udržela v proudu bez velkého vynaložení energie.

Velmi složitým místem pro rybolov je podprahová jáma, neboť se zde setkávají různé proudy, ale přesto je možné činit některé obecné závěry o rybích stanovištích i v takových místech.

Přes překážky na dně s různým úhlem sklonu a proud prochází migrující ryba obvykle bez výskoku, často se při tom drží okraje hlavního nebo postranního proudu. Obvykle, hlavně na podzim zakrývá mocný proud podprahovou jámu takovým způsobem, že se výše proti proudu vytváří jakási „kapsa“, ve které se ryba po určitou dobu s oblibou zdržuje.

Ve většině případů je ale taková ryba pro nahazujícího rybáře nedostupná. Stojí ale za to vyzkoušet různou výstroj, neboť často vysněná ryba bývá v těchto místech neobyčejně podrážděná a agresivně atakuje vhodně zvolenou nástrahu.

V ranních nebo večerních hodinách vyplouvá i stanovištní ryba stojící níže po proudu v tůni právě do podprahového proudu.

Téměř klasickými místy pro lov stanovištních ryb, jsou okraje základního proudu, často pod překážkou, nebo mezi dvěma překážkami. Na větších řekách je v těchto místech vhodné lovit z loďky. Naproti tomu na středně velkých a malých řekách je záhodno vyzkoušet lov broděním. Velmi přitažlivá stanoviště ryb bývají ve středu protáhlých tůní chráněných skupinami kamenů a s hloubkou více než 3 m. Vedení třpytky nebo mušky zde ale již vyžaduje určitého mistrovství.

Časté dočasné stanoviště ryb migrujících v jarních, letních a podzimních periodách bývá za nahromaděnou kamennou hrází ve středu řeky. Na středně velkých řekách lze je dosáhnout buď z jednoho břehu, nebo ze samotné hráze, pokud lze ale na ní vstoupit.

Na velkých a středních řekách se vyskytují rybí stanoviště často ve zpětných proudech. Ryba obvykle stojí buď na hranici stýkajících se proudů, nebo přímo ve zpětné vodě u břehu. Pokud je taková „zpátečka“ nevelká, umělá muška se nabízí obtížně, protože různě směřující proudy vytvářejí oblouky na šňůře.

U protáhlých zábran v řečišti se často vyskytují místa nazývaná „kapsy“ nebo „stoly“. Obvykle se jedná o nevelké protáhlé úseky zábran s klidným přiměřeným prouděním vody. Rybolov na takových místech, zvláště muškařením, je velmi obtížný a vyžaduje mnohé jen zkušeností nabyté dovednosti.

Poblíž soutoku nebo přítoku se níže po proudu obvykle nachází jáma, v níž se téměř vždy vyskytují ryby. Přítok velmi často vytváří v řečišti hlavního toku mnoho vhodných míst pro rybí stanoviště ve formě vyvýšenin, nevelkých prohlubní, vyplavených a ohlazených kamenů vyčnívajících z řečiště.

Migrující ryby při svém tahu procházejí přes nebezpečnější místa, jako jsou mělčiny, překážky a peřeje hlavně za tmy a pošmourného počasí, ale nemusí to být pravidlem. Při ochablém tahu ryby obvykle odpočívají na chráněných stanovištích, při intenzivním naopak mezi sebou bojují o nejvýhodnější stanoviště. Silnější jedinci vytěsňují ty, co jsou více unaveni nebo zesláblí a nutí je tak migrovat i za denního světla.

Existují ale i výjimky. Například drobní nedospělci si mohou plně dovolit druhořadé místo na stanovišti spolu se silným jedincem, buď za ním, nebo vedle něho. Pokud je hloubka vody přiměřená, pak se ryby snaží zaujmout postavení nad, nebo pod podprahovým stanovištěm. Ve vodách s mnoha zábranami zaujmou nejčastěji ryby postavení nedaleko základního řečiště.