Ve čtvrtém ročníku Zemědělské technické školy jsme se moc neučili. Opakovali jsme probranou látku a hlavně sestavovali ve dvojicích pro JZD v rámci okresu celoroční výrobní plány a podíleli se na vyměřování úprav pozemků. Proto nám také byly odloženy maturity na závěr července 1953. Rybářská sezona byla v plném proudu, bohužel čas žádný.

Text: Mirko Černý foto: Zdeněk Drahokoupil

Není tedy divu, že se v mé hlavě i hlavě mého parťáka a spolužáka Tondy, také rybáře, zrodila myšlenka, že v sobotu místo brigády na školním statku půjdeme na líny, kteří prý ve slepém rameni řeky Úhlavy dobře berou.

Sešli jsme se podle plánu kolem osmé před malou hospůdkou v Beňovech, první obci na trase Klatovy – Domažlice, ležící přímo na Úhlavě. Pan hostinský právě uklízel. A protože mě znal, dovolil nám na zahrádce nakopat hnojáčky a ještě nám od cesty natočil každému jedno pivo. A pak jsme hned za mostem seběhli k řece a nedalekému slepému rameni.

Pocit svobody a možná i příliš rychle vypité pivo naladily dobrou pohodu a líni to snad chtěli potvrdit. Brali krásně a za chvilku jsme měli ve vezírku tři. Ty nechám Toníkovi, pomyslel jsem si, ale Tonda byl najednou nějaký divný a tlačil se ke mně do stínu olší. „Co je?“ ptám se. „Tříďas,“ odpověděl a skočil za strom. „Kde?“ „Na mostě, vole,“ obdařil mě hojně používaným titulem a pustil prut do kopřiv.

Kouknu tedy nevěřícně na most a strnul jsem. Na kamenném mostě byl opravdu náš pan třídní a učitel ekonomie. Seděl na kole, pohodlně opřený o zídku a díval se na nás. Splést jsme si ho s nikým nemohli, jeho bílá hlava s pečlivě učesanou pěšinkou byla nezaměnitelná. Navíc pak bylo známo, že ve svém volnu vyjíždí na kole po okolí Klatov, aby si udržoval kondici. „Třeba nás nepoznal,“ utěšovali jsme se, ale moc jsme tomu nevěřili.

V pondělí před vyučováním utíkám po schodech do třídy a potkávám pana profesora na geodezii. Už z dálky se směje a namísto odpovědi na můj uctivý pozdrav se zeptá: „Tak co? Brali, brali?“ Bylo mi jasné, že máme pár dní před maturitou pěkný průšvih. Dopadlo to ale nad očekávání dobře. Pan třídní se ukázal jako charakter a náš prohřešek vyřešil napomenutím a zameškanou brigádu jsme museli v osobním volnu na školní zahradě napracovat.

A líni? Ti se asi za tak zpackaný rybolov urazili, protože jsem nikde a hezky dlouho žádného kloudného nechytil.

Napsat komentář