Kolik jezů si je na první pohled podobných jako vejce vejci a přesto je každý naprosto jiný. Každý z nich žije svým skrytým životem a má svá tajemství. Střeží je takovým způsobem, že jen ti nejvytrvalejší a nejvnímavější rybáři dokážou občas malounko nakouknout pod pokličku tohoto divotvorného hrnce. Ti ostatní se trápí. Zkoušejí to, zkoušejí, ale pak mávnou rukou s tím, že v této vodě prostě nic není.

Text: Milan Tychler, foto: autor, David Štrunc

Špička se náhle zatřepe a zaseknutí je snadné. Očekávám opět plotičku, která se pravděpodobně sama zasekla při uchopení nástrahy, odpor tažené rybky tomu nasvědčuje. Jenže plotička to není – z vody zvedám malého ježdíka. Tak s tebou jsem, kamaráde, vůbec nepočítal! Několik dalších náhozů nepřináší zase nic. Co se dá dělat.

Dávám stranou feederový prut a připravím si lehký přívlačový. Ještě to tu prověřím menším wobblerem a přesunu se nad splav. Snad to tam bude alespoň o trošičku lepší. Už je mi jedno, co budu chytat. Klidně, ať to jsou i tyhle malé plotičky, jen ať berou!

Trpělivě pročesávám vodu pod jezem vláčenou nástrahou a po každém nahození se stejnou trpělivostí odstraňuji z háčků vodní traviny a řasy. Z prudké vody přímo pod jezem ani z klidnější níže pod ním záběr nepřichází. Snad až po půlhodině registruji jakési pomalé „ztěžknutí“ nástrahy, což připisuji podvodní džungli, s níž se neustále potýkám. Táhnu nástrahu dál, ale ta se začíná vehementně bránit.

Další překvapení

Je tam ryba! Podle všeho nebude nijak velká, avšak když je půst… Jsem zvědavý, co tam je. Rozřešení přichází v krátké chvíli. Když přitáhnu rybu, která se v podstatě vůbec nebrání, blíže ke břehu, vyskočí z vody. Je to malá štička. Odhaduji ji na 40 cm, možná i o ždibec víc. Štička putuje zpět a já tento splav opouštím. V každém případě se sem vrátím a zkusím to znovu.

Teď se stěhuji na nějakou chvíli nad jez. Nevěřím, že je zdejší voda tak chudá a že dnešní den skončí na plotičce, ježdíkovi a jedné podměrečné štičce. Nad jez je to pár kroků.

Druhý pokus

Nad jezem je poměrně mělko. Dvacet metrů od břehu je sotva metr vody a to mi na klidu nijak nepřidává. Nebude snadné chytit pěknou rybu. Ale co… Horší to být nemůže. Začnu stejně jako dole. Jen s tím rozdílem, že ponechám návazec ze čtrnáctky. Do vody padá pár krmítek a záběr na tři masné červy přichází téměř okamžitě. Je to zase plotička, ale o poznání větší. Na rozjezd dobré. Během chvilky přichází další a ještě jedna. Zdá se, že se vše začíná obracet. Tím spíš, když další rybou není plotička, ale velmi pěkný cejnek malý. Ten se brání opravdu silně a já si říkám, jak by to vypadalo, kdyby takovou energii, jako má cejnek malý, měli i velcí cejni. To by byli bojovníci!

Teprve po vylovení cejnka si všimnu, že se zachmuřená obloha protrhala a začíná svítit sluníčko. Jakmile se objevilo na obloze, stal se snad zázrak a ryby začaly brát. Nezůstalo u jednoho cejnka, přidali se k němu ještě čtyři další a všichni opravdu pěkní. K tomu i další plotice. Doteď si se mnou rybky zahrávaly, ale karta se obrátila. Teď si na oplátku zahraji zase já s nimi. Změním nástrahu…

Z tašky vylovím plechovku kukuřice, kterou tam mám pořád. Když ji spotřebuji, nikdy ji nezapomenu nahradit jinou. Vyzkoušel jsem kdejakou značku od těch koupených v supermarketech, až po speciální z rybářských obchodů. Některé fungují, jiné moc ne, ale stále platí, že kukuřice patří k nejlepším nástrahám vůbec.

Pikantní kukuřice

Pikantní kukuřici jsem mnohokrát vyzkoušel a vždycky s velmi dobrým výsledkem. Jedno žluté zrnko jde na háček, pár jich přidám do krmítka. Nečekám dlouho. Špička prutu se trošku zavrtí, pak se začne celkem pomalu ohýbat, až v ní nakonec napětí rychle povolí a napnutý vlasec se zcela prověsí. Mám obavu, že jsem záběr prospal. Přesto ještě opožděně zasekávám. Odpor ucítím ve chvíli, když mám prut hodně vzadu. A vůbec není malý.

Ryba se dává do pohybu, ale brání se pasivně. Rychle polevuje a nechává se zvednout k hladině. Od této chvíle je jasné, že soupeřím s cejnem velkým. Moc pěkný kousek. Vysoký tmavý hřbet a boky jako lopata roztaveného stříbra šmrncnutého zlatem. Takoví kdyby byli všude! Jak vidno, tady pěkní cejni jsou a toho by se mělo využít. Nemeškám a na loviště posílám další dávku kukuřice. Teď jsou na háčku zrnka dvě. Pokud se dostaly na loviště větší ryby, tak to nemůže škodit. Záběr však nepřichází.

Tajná zbraň patentka

Někde se stala chyba. Stahuji prut a z háčku sundám jedno zrnko kukuřice. Druhé ponechám a přidám k němu malou umělou patentku, kterou používám jako doplněk k různým nástrahám poměrně často. Mám pocit, že když zmenším nástrahu a navíc ji ještě „oživím“ gumovou patentkou napuštěnou speciálním přípravkem, dočkám se záběru mnohem dřív. Dosud byly všechny ryby uloveny na poměrně malé nástrahy a to samé bylo pod jezem.

Na potvrzení domněnky nečekám ani minutu. Špička prutu se uklání, jak pánbůh káže. Byl to pořádný, opravdu poctivý záběr. No konečně! Další cejní chlapák zachraňuje pověst zdejší Dyje (ale hlavně tu mou) a snad už mám důvod ke spokojenosti. Další cejn, který přišel vzápětí, mě uvádí do stavu absolutní pohody, už mám zase roupy. Na závěr si vyzkouším ještě jednu věcičku.

Měkkou peletu nastraženou mimo háček a namočenou velmi krátce v dipu stejné příchutě, jako je peleta – Source. Tato rybí chuťovka se dá vůní nejvíce ze všeho přirovnat k tekutému polévkovému koření. V kbelíku mi zůstává už trocha krmení. Sotva na deset nahození. A tak krátký experiment na závěr neuškodí.

Když jsem na rybách, mám ve zvyku chytat až do poslední chvíle. Často tedy nastražím nějakou selektivnější nástrahu, kterou nemusím až tak hlídat a pomalu balím. O měkkých peletách to až doslova neplatí, ale vzhledem k tomu, že se jedná přece jen o větší nástrahu a dnes fungují spíše ty drobné, spoléhám na to, že se o ni cejni zrovna moc prát nebudou.

Když balím, pouštím prut z očí, ale občas na špičku očkem pohlédnu. Registruji jemné zachvění, ale bez pokračování. Řekl bych, že nějaká ryba přišla do kontaktu s napnutým vlascem. Takže nic, budu dál balit.

Další pohyb registruji až ve chvíli, kdy se neohýbá špička, nýbrž celá polovina prutu a dokonce prokluzuje i brzda.

Konec dobrý, všechno dobré

Ryba vyvádí jako divá. Naštěstí tu nejsou žádné překážky a tak ji nechám, ať se hezky vyvzteká uprostřed řeky, než ji přitáhnu k podběráku. Manévr se vyplatil a zdolávání při břehu už je docela klidné.

Je to kapr, který už by se i mohl obávat paličky, ale ne v tomto případě. Půjde hezky zpátky do vody a ještě po něm nechám pozdravovat všechny ryby, protože dnes se už nadobro s Dyjí loučím.

Napsat komentář