Jako malý kluk jsem hltal rybářské články o výpravách za velkými jesetery a snil o nich. Trvalo skoro čtyřicet let, než se můj sen stal skutečností. Díky vysazování do některých privátních revírů se tato fascinující ryba vrátila koncem minulého století na naše území. Jeseter ruský totiž patří k původnímu druhu, který kdysi vytahoval Dunajem z Černého moře až do dolního toku Moravy.

Text: Zdeněk Hofman, foto: Lenka Hofmanová

Silné mrazy, které po dlouhé oblevě udeřily začátkem loňského roku, nám otevřely cestu na led. Lov na dírkách zažívá v posledních letech ohromnou popularitu na většině privátních vod. Vyrážíme na osvědčený revír, který je vyhlášeným rejdištěm jesetera hvězdnatého, sibiřského a ruského. Po zkušenostech z předcházející výpravy, kdy se nám podařilo ulovit několik exemplářů jesetera sibiřského, mají naše představy mnohem reálnější obrysy.

Plán lovu

Jeseter ruský patří k velkým druhům ryb, které dosahují i více než dva metry délky a hmotnosti 100 kg. V našich podmínkách se však nejčastěji setkáváme s jedinci dlouhými 90–130 centimetrů.

Pro nás je nejdůležitější, že jsou aktivní po celý rok a velmi dobře berou i v zimě pod ledem. Patří mezi všežravce a potravu přijímají nejčastěji u dna. Není třeba vyhledávat nějakou specifickou část revíru, jako například při lovu candátů, protože jeseteři jsou žraví a šmejdí po celém rybníku.

Mnohem důležitější je dostatečné množství krmení, které je naláká k dírce. Při lovu jesetera sibiřského se nám osvědčily rozmočené psí granule, ze kterých jsme uplácali krmné koule. Ovšem pozor! Granule musí být rozmočené opravdu důkladně, protože v suchém stavu plavou. Při špatném rozmočení můžou krmnou kouli nadnášet a ta pak nedopadne na dno, ale odplave pryč. Takové vnadění nadělá více škody než užitku.

Tentokrát chceme zkusit štěstí i s žížalami, vařenou kukuřicí a mrtvými rybičkami. Dvě dírky budeme pravidelně zakrmovat a další dvě prochytávat s umělými nástrahami. Předpověď hlásí slunné, ale mrazivé počasí. V poznatcích o životě těchto ryb máme zatím spoustu mezer a netušíme, jestli jsou takové podmínky ideální. Dozvěděli jsme se, že někdy jeseteři berou jako diví, pak ale ztratí o potravu na několik dní zájem. Věříme, že přijíždíme v pravou chvíli.

Jeseterům věnujeme celý víkend

Lov na dírkách má nezaměnitelné kouzlo. Silný mráz zalézá pod nehty, sníh křoupe pod nohama, ale vzrušení z lovu zahřívá krev na bod varu. Rybařit jenom jedno odpoledne je málo. Za tak krátkou dobu je jakýkoliv úlovek dílem náhody. Pokud nám to podmínky a hlavně čas dovolí, vyrážíme na několikadenní výpravy. Revír si tak můžeme v klidu okouknout a šance na úspěch bývá mnohem větší.

Na místo přijíždíme v pátek po poledni a okamžitě vyrážíme na led. Dnes si chceme hlavně zarybařit, proto se zaměříme na pstruhy, kterých je v revíru nejvíc.

Příjemné překvapení v podobě nového vrtáku

Provrtat s tupým vrtákem třeba jen 15cm led je neskutečná dřina. Při minulé výpravě jsem trpěl jako zvíře. Během lovu je někdy nutné ryby hledat, což v takovém případě bývá velký problém. Vyvrtání dírky s ostrým vrtákem jde naopak neuvěřitelně lehce a trvá několik vteřin. Pokud přestanou brát, dělám okamžitě nové dírky. Zejména pstruzi bývají velmi zvědaví a k novému otvoru se připlavou podívat. Tato finta se osvědčila na všech revírech.

Dobré je i přikrmování. Stačí občas přihodit několik kousků rybích granulí nebo třeba jen roztlučené skořápky z vajíček, které pomalu klesají ke dnu a jsou dobře vidět. Splní tak hlavní poslání – zaujmou pozornost.

V případě vnadění na jesetera už postupujeme jinak. Pro tyto účely vybíráme nejvzdálenější dírky při okrajích našeho dírkového pole, čímž rozkrmíme co největší plochu. Ve zbylých dírkách se budou střídavě objevovat umělé nástrahy.  

Lenka zatím připravila udice. Dva tvrdší pruty ve stojánku nastražíme s mrtvou rybičkou těsně nade dnem. Na špičky prutů připneme rolničky, které nás upozorní na záběr. V klidu se tak můžeme věnovat zbylým dírkám. Léňa nastražila oblíbeného oranžového ráčka, já zkouším různobarevné smačky.

Pstruzi na sebe nenechají čekat. Manželka má během několika vteřin první záběr. Je to krásná podívaná. Malinký proutek je ohnutý jako luk, ryba se brání ze všech sil a trvá několik minut, než ji šťastná rybářka přitáhne k dírce. Z vody vykoukne hlava zdatného duháka s purpurově zbarvenými líčky.

Náhle mrskne celým tělem a vyskočí až na led. Nádherný kousek měří 45 cm. Nečekanou taneční kreací si zpečetil svůj osud, protože ryby vyválené ve sněhu už nepouštíme. Pravidla při lovu pstruhů pod ledem jsou krutá, ale pokud chceme duháka pustit, uvolňujeme háček přímo v dírce, takže ryba zůstane ve vodě. Jen tak má šanci přežít. Většinou však skočí na háček dalšímu rybáři.

Stačí jemné pohyby

Při lovu s umělými nástrahami se osvědčil pasivnější způsob lovu. Rychlé a prudké vedení je v zimních měsících spíše na škodu. Ryba často zaútočí ve fázi, kdy je kořist v naprostém klidu. Nejlepší je párkrát pocukat a nechat nástrahu ležet několik vteřin na dně. Tato strategie platí i na jesetery. Lenka si dokonce vymyslela vlastní styl… Červeného ráčka napichuje na háček s bročkem a splávkem. Pohyb splávku na hladině rozkmitá jemná račí klepítka, kterým pak málokterý rybí labužník odolá. Postupným zvětšováním hloubky pak prochytá celý vodní sloupec.

Dalším důležitým článkem rybářské výbavy je kvalitní vlasec. Pletená šňůra nepřichází v zimě v úvahu, protože zmrzne. Stálým tématem k diskuzi je tloušťka vlasce. Mnozí rybáři používají co nejslabší a chytají na tloušťky 0,12 mm i méně.

Přitom pstruhům ani jeseterům silnější vlasec nevadí, protože pod ledem je hodně snížená viditelnost. Majitel rybníka důrazně doporučuje minimální průměr vlasce 0,16 mm. Bojující velká ryba slabý vlasec velmi často urazí nebo předře o hranu dírky. Před ledovým ostřím nás během souboje ochrání jednoduchá finta. Špičku prutu ponořím do vody a počkám, až se ryba unaví. Při vrtání dírky pro jistotu obrousím ostré hrany šnekem vrtáku. V žádném případě však nebouchám do ledu ostrým břitem, protože se může velmi rychle ztupit nebo dokonce zničit.

Záběr na rybičku

Lenka táhne už třetího krasavce a já stále nic. Náhle však zacinká rolnička! Rychle odhodím prut se smačkem a přijímám výzvu k souboji. Není radno příliš dlouho otálet. Namrzlý naviják může selhat, vlasec se zadrhne a prut zmizí navěky pod ledem. Takových situací jsem viděl už několik a stáhnout prut hravě dokázal i pstruží junior. Můj sok je určitě větší, brzda prokluzuje, cítím silný odpor. Vzrušením se mi roztřese celé tělo. Co když zabral vysněný jeseter?

Je to nádherný okamžik a možná právě on mě navěky vtáhne do dírkařské komunity. Během celého roku se už budu těšit jenom na ledovou krustu a fascinující, mrazivé dobrodružství. Teď však nemám čas myslet na nic jiného než na souboj s vodním divočákem.

Pomalu mu dochází dech a získávám převahu. Uběhne několik dalších minut, než konečně spatřím rybí hřbet. Je to velký duhák. Háček má zaseknutý na samém okraji tlamy a hrozí, že na poslední chvíli upláchne. To nesmím dopustit. Rychle přemýšlím, jestli zvolit jemný postup nebo rychlým zásahem souboj ukončit. Instinktivně volím druhou variantu, háček by se mohl při dalších otočkách uvolnit. Při první možné příležitosti navádím pstruha do dírky a rychlým chvatem ukončuji souboj. Je nádherný a obrovský.

Mohutná hlava se zakřivenou spodní čelistí dodává rybě parádní vzhled. Mám radost a počáteční zklamání, že nezabral jeseter, je pryč. Větší rybu už během pátku nechytíme.

Na břehu rybníka stojí útulná a hlavně vytopená hospůdka, plná lahodných dobrot v podobě grogu, svařáku nebo guláše. Závěr dne tak končí v bujaré diskuzi a hodování.

Podaří se nakonec ulovit vysněného jesetera? To se dozvíte již za pár dní!

Napsat komentář