Fotografie
miroslavhutyra62@gmail.com založil otázku PŮJČKA PRO VÁŽN...
předevčírem
Fotografie
Soňa založil otázku Jelec Jesen...
předevčírem
Fotografie
Soňa okomentoval Tření ryb...
předevčírem
Fotografie
Soňa okomentoval Úlovky 2024...
předevčírem
Fotografie
Soňa založil otázku Úlovky 2024...
předevčírem

Jedenáctka Zlatých úhořů? Unikla jen o vlásek!

Marek iRybářství 7. června 2019 1 komentářů

Úhoři. Foto: David Štrunc

Praxe

text: David Štrunc

Lov úhořů mě baví. Ten klid jarních nocí, tajemno, které se s každým začínajícím záběrem stupňuje. Světélko na vlasci pod prutem letí nahoru a vy se zatajeným dechem čekáte, kdo se objeví na druhém konci udice. Bohužel, minimálně v polovině případů se to nedozvím. Záběry jsou krásné, spousta jich ale končí pouze staženou žížalou.

Chvíli krápe a za chvíli už regulérně prší. Ale co, nejsem z cukru.

REKLAMA

Dnes ale bude všechno jinak, počasí tomu jednoznačně naznačuje. Období před deštěm úhoři mají rádi…Ale rychle, není moc času: připravit pruty, navléct žížaly a rychle nahodit. Než stihnu dosednout do křesílka, jedno z čihátek se zachvěje a pomalu se rozjíždí směrem k večerní obloze.  Se zaseknutím ještě chvíli počkám, rousnice je velké sousto. Sekej! Přesvědčuje mě vnitřní hlas a já se mu snažím vzdorovat. Marně. Špička prutu prořízne večerní těžký vzduch. Je tam!

Skok hodný atleta

Ke břehu rychle přitahuji úhoře kolem 60 cm. Žádný obr, ale v dnešní době, kdy jsou téměř všichni úhoři vysazení, potěší každý zdolaný had. Než stihnu rybu vyháčkovat, už mám záběr na druhý prut. Co teď? Úhoře spěšně vyháčkuji a skokem hodným atleta se přibližuji k druhému prutu.  V poslední chvíli, ještě než čihátko cinkne o prut, zasekávám.

REKLAMA

Na břehu se za chvilku objeví další had. Pak je ale ticho po pěšině. Nevadí, chvíli počkám a uvidím. Mění se počasí. Chvíli krápe a za chvíli už regulérně prší. Ale co, nejsem z cukru. Odměna přichází v podobně dalších záběrů.  A kolika! Je jich tolik, že ani nestíhám pruty přehazovat. Jsem v takovém rauši, že vytrvalý déšť už ani nevnímám. Ale všechno krásné musí jednou skončit.  Budík mě upozorňuje, že je půlnoc. Úhoří štvanice tak musí skončit.

Počítám úhoře a končím u čísla devět. Oto Pavle, závidím ti tvých jedenáct, já si na ty zlaté musím ještě počkat.

REKLAMA
REKLAMA
Líbil se vám článek?

Pošlete ho dál svým přátelům

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru

Diskuze k článku (1)

  1. Jak redaktor zmiňuje ve svém článku i Otu Pavla, tak jsem si také vzpomněl na jeden úryvek z filmu Smrt krásných srnců: „Něco zvoní“, říká profesor Nejezchleb. „Máte pravdu, pane profesore, zvoníme, zvoníme“ odpovídá Leo Popper, když vytahují jednoho úhoře za druhým z řeky Berounky.

Novinky z iRybářství na váš e-mail

Články, videa, recepty a další novinky na váš e-mail. Mějte přehled