Parma, nádherná říční ryba, mezi dravce nepatří, ale tam, kde žije, jich rybáři přívlačí na malé nástrahy chytí spoustu. Parma dokonce rybáře rozdělila! Na ty, kteří se jejímu lovu věnují klasickými nástrahami, jako jsou masní červi, rousnice, popřípadě pelety, boilie, těsta a dalších nástrahy a ty, kteří je loví na umělé nástrahy přívlačí.

Text: Milan Tychler foto: autor

Pokud lovíte na MP vodách, můžete si vybrat, jaký způsob lovu zvolíte a stejně tak i na P vodách s tou výjimkou, že tam nelze používat nástrahy živočišného původu.

Zdatný bojovník

Parmy bývaly ozdobou našich vod a jejich síla je až legendární. Bohužel už jich tolik není, jako kdysi a ubylo i velkých ryb. Někde parmy zmizely téměř docela. V některých řekách se ale populace utěšeně rozrůstá, což nám dává naději do budoucna, že snad jednou zase budeme chytat ryby nevšedních délek. Jsou místa, kde se setkáváme s parmou celkem běžně, avšak jen těžko se dostáváme k rybám delším než 60 cm. A právě ryby od této velikosti začínají být zajímavé.

Když jsem chytil svou první parmu přívlačí, měl jsem za to, že jsem zapřáhl ponorku. Na jemném pstruhovém náčiní jsem s ní svedl skutečný boj a do poslední chvíle nebylo jisté, kdo zvítězí.

Nakonec se štěstí přiklonilo na mou stranu, což bylo báječné. Parma měla okolo sedmdesáti čísel. To už je docela slušný úlovek, když chytáte se čtrnáctkou vlascem. Musím říci, že zpočátku jsem měl za to, že je to velká štika z nedaleké tůně, na kterou měl políčeno.

Parmy jsou náladové a tvrdohlavé ryby. Platí to zvláště pro ty větší

O parmách v silném proudu mezi vysokými břehy pod tůní jsem neměl ani tušení. Záběr na maličkou rotačku evidentně nebyla náhoda. Trojháček měla pevně vetknutý uvnitř masitých úst a bylo štěstí, že jsem ji neutrhl, protože to by byl jistě její konec.

Od té doby jsem se do vody díval z vyšších břehů častěji. A také mnohem pozorněji a objevil jsem pár míst právě s těmito rybami. Chytával jsem je na sýr, protože přívlačí se mi to příliš nedařilo. Teprve později s nasbíranými zkušenostmi jsem přišel na to, jak na ně.

Problém s nástrahou

Ale ani tak to nebylo snadné. Parmy jsou náladové a tvrdohlavé ryby. Platí to zvláště pro ty větší. Tenkrát to vážně nebylo snadné a výběr vhodných nástrah k přívlači byl hodně omezený. V podstatě přicházely v úvahu jen malé rotační třpytky, s nimiž byla ta potíž, že se nedaly dostat v hlubším a silnějším proudu ke dnu tam, kde byly největší parmy. Musel jsem je všelijak zatěžovat a dával jsem před ně broky. Větší úspěchy s parmami měli na této vodě muškaři. Jenže to jsem tenkrát neuměl…

Později, když se objevily na trhu první gumové nástrahy – twistery, což je vlastně gumový červ s lákavě plápolajícím ocáskem –, má situace se, co se přívlače a parem týká, hodně zlepšila. Také jsem se naučil jednu velmi důležitou věc: Nespěchat!

Parma není od přírody dravec a svou kořist nepronásleduje. Krmí se pokojně na dně. Sbírá si pomalu a v poklidu všelijakou havěť lezoucí po dně, občas obrátí i docela slušný kámen, aby se k potravě dostala.

A při té příležitosti nasaje i nějakou drobnou rybku. Přece jen je to všežravec. Masité sousto je pro ni vždy vítané. Když tedy vedete svou nástrahu pomaloučku těsně u dna a parmy jsou právě při chuti, záběr na sebe při troše trpělivosti nenechá dlouho čekat. Hlavní je nespěchat, zvolit správnou velikost a držet se co nejblíže u dna. Jaké nástrahy jsou tedy k lovu parem vhodné?

To si povíme v zítřejším pokračování.

Napsat komentář